Zemřel Eduard Ševardnadze, někdejší pravá ruka Gorbačova | E15.cz

Zemřel Eduard Ševardnadze, někdejší pravá ruka Gorbačova

Eduard Shevardnadze
Eduard Shevardnadze
• 
ZDROJ: CC:3.0/Wikimedia/Helene C. Stikkel

ČTK

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Zemřel čelný představitel demokratizačních reforem v Sovětském svazu a bývalý gruzínský prezident Eduard Ševardnadze. Potvrdila to Ševardnadzeho tajemnice Marina Davitašviliová. Někdejšímu ministrovi zahraničí SSSR v dobách vlády Michaila Gorbačova bylo 86 let.

Byl klasickým produktem sovětského komunistického systému, hrál ale klíčovou roli při jeho demontáži. Později si reputaci získal i jako demokrat a bojovník proti korupci a starým pořádkům, zároveň ale kvůli údajným korupčním a podvodným praktikám byla jeho vláda smetena pokojnou revolucí. Život bývalého sovětského ministra zahraničí a někdejšího gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, který zemřel ve věku 86 let, byl plný protikladů.

Světový ohlas Ševardnadze získal, když jako sovětský ministr zahraničí zahájil společně s Michailem Gorbačovem historické změny v diplomacii SSSR. Jejich politika ale nechtěně vedla k rozpadu sovětského impéria. V roce 1992 se vrátil do nezávislé Gruzie a stal se hlavou této zakavkazské země. Jeho popularita ale začala postupně klesat kvůli chudobě, separatismu a bující korupci; v roce 2003 ho takzvaná revoluce růží donutila kvůli údajnému zfalšování parlamentních voleb odstoupit.

Nová vláda prezidenta Michaila Saakašviliho, vůdčí postavy revoluce, mu poté přislíbila politickou imunitu. Německo, kde byl Ševardnadze považován za váženou osobnost díky roli, kterou sehrál při sjednocení Německa v roce 1990, mu dokonce nabídlo azyl. Ševardnadze ovšem Němcům poděkoval a oznámil, že svou vlast stále miluje a nikdy ji neopustí. V tichu a zapomnění se potom jako důchodce věnoval psaní svých pamětí.

Podepsal dohodu s Dienstbierem

V únoru 1990 Ševardnadze jako sovětský šéf diplomacie podepsal se svým československým protějškem Jiřím Dienstbierem dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa. Jako prezident Gruzie poté dvakrát navštívil Česko.

Eduard Amvrosijevič Ševardnadze se narodil 25. ledna 1928 v Mamati na západě Gruzie. Pocházel z učitelské rodiny; otec byl odsouzen jako nepřítel lidu. Jeden z jeho bratrů zahynul ve druhé světové válce. V osmnácti letech začal pracovat v komsomolských orgánech a v roce 1951 absolvoval školu komunistické strany a dálkově studoval i historii. Sedm let byl gruzínským ministrem vnitra a v roce 1972 se stal prvním tajemníkem tbiliského městského výboru komunistické strany a krátce nato i šéfem gruzínských komunistů. V té době byl například vězněn Zviad Gamsachurdia, kterého Ševardnadze vystřídal v roce 1992 v čele Gruzie.

Nová funkce

V roce 1985 Ševardnadze na přání Gorbačova nahradil Andreje Gromyka ve funkci ministra zahraničí SSSR. Bělovlasý kultivovaný muž tehdy zapůsobil na svět po předchozích zkušenostech jako zjevení a společně s šéfem sovětských komunistů Gorbačovem odstartoval dějinné změny v diplomacii Sovětského svazu. Gorbačov v roce 1988 odmítl Brežněvovu doktrínu o omezené svrchovanosti socialistických zemí, což bylo krokem k zániku socialistického bloku, a Moskva také přestala podporovat různé režimy či povstalecká hnutí ve světě. V únoru 1989 byl ukončen odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.

Ševardnadze stál mimo jiné při podpisu smlouvy mezi SSSR a USA o likvidaci raket středního a kratšího doletu a účastnil se jednání „2+4“ o sjednocení Německa. V prosinci 1990 mu bylo nabídnuto místo viceprezidenta SSSR, on ale odstoupil z vlády a varoval před nebezpečím konzervativců. V srpnu 1991 na jeho slova došlo a konzervativci se pokusili o puč.

Protesty a konec kariéry

V červenci 1991 Ševardnadze vystoupil z Komunistické strany Sovětského svazu, do které vstoupil ve svých 20 letech, a v březnu 1992 se vrátil do Gruzie, aby se postavil do čela Státní rady, nově ustaveného zákonodárného a výkonného orgánu po svržení prezidenta Gamsachurdii. Tím se stal hlavou státu. Od roku 1992 byl současně ministrem vnitra, pak obrany a v roce 1995 byl poprvé zvolen prezidentem. O pět let později byl s převahou zvolen podruhé.

Po parlamentních volbách v listopadu 2003 opozice v čele se Saakašvilim zorganizovala protesty proti údajnému zfalšování voleb. Volební komise nejdříve označila za vítěze voleb Ševardnadzeho blok, ale o pár dní později část stoupenců opozice, kteří demonstrovali v Tbilisi v počtu až 100 tisíc lidí, vtrhla do budovy parlamentu. Ševardnadze poté podal demisi. „Měl jsem dvě možnosti - buď krveprolití, nebo odstoupení. Zvolil jsem to druhé,“ řekl později Ševardnadze, který byl kritikem vlády Saakašviliho. Svého nástupce, který ve funkci skončil loni v listopadu, vinil z rozpoutání rusko-gruzínské války o Jižní Osetii v roce 2008. Rusko ale kritizoval za následnou anexi Jižní Osetie a Abcházie.

Několik atentátů

Ševardnadze přežil několik pokusů o atentát a svět si často lámal hlavu nad tím, zda je reformovaným komunistou, pouhým pragmatikem či obratným diktátorem. Západ mu občas vyčítal mírně autoritářské postupy a tvrdost k opozici, za jeho vlády se ale zlepšila bezpečnostní situace v zemi. Nedokázal však zabránit občanské válce se stoupenci Gamsachurdii a země utrpěla v důsledku válek v Abcházii a Jižní Osetii. V Abcházii osobně řídil obranu abchazské metropole Suchumi a stáhl se až po jejím pádu. Válku, která si v letech 1992-1993 vyžádala na 10.000 životů, považoval za jednu z největších proher svého života.

Ševardnadze napsal několik knih. S manželkou Nanuli, která zemřela v roce 2004, měl dceru Mananu a syna Paatu a byl několikanásobným dědečkem.

Autor: ČTK

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.