Vysoká inflace přinesla řadu negativních důsledků, možná by se ale našel i jeden pozitivní. Lidé začínají více řešit ochranu volných prostředků. Snaha krátkodobě překonat vysokou inflaci prostřednictvím investic je ovšem vysoce rizikový krok, který navíc otevírá dveře podvodným produktům. V mnoha ohledech se to pak jeví jako obrovský paradox. „Lidé tolik nevěří otevřeným podílovým fondům a klasickým investicím, které jsou dlouhodobě prověřené a je tam dohled České národní banky, ale podvodníkům často naletí,“ říká Martin Novák, hlavní analytik Broker Consulting.
Jakým způsobem vaši klienti reagují na aktuální inflaci? Promítly se její dopady do nastavených finančních plánů?
V posledních dvou, třech letech určitě sledujeme výraznější růst zájmu o finanční řešení. Především noví klienti se ptají, jak postupovat a co dělat. Se stávajícími klienty se pak bavíme o tom, jestli jsou jejich cíle správně nastavené a jestli i v současné situaci dávají smysl. Na druhou stranu je třeba říct, že extrémní inflace, se kterou se poslední rok a půl potýkáme, tady nebude dalších deset let. Proto vždy zdůrazňujeme, že při tvorbě finančních plánů a rozložení aktiv je třeba pracovat s dlouhodobými cíli.
Takže povědomí o tom, co inflace dělá s naspořenými prostředky, je dostatečně vysoké?
Povědomí obecně není špatné, určitě se to zlepšuje, ale ještě máme co dohánět. Z našeho nedávného průzkumu vyplynulo mimo jiné to, že Češi obecně špatně chápou, co to inflace je. Rozumí tomu, že se zdražuje, ale neznají podrobnosti ani časové souvislosti. Myslí si, že inflace pořád roste a bude růst i v příštích letech. Minimálně z vyjádření České národní banky a Českého statistického úřadu ovšem vyplývá, že inflace klesá a pravděpodobně bude klesat i v následujících měsících a letech.
Nemohou toho využít někteří obchodníci, kteří si inflací budou omlouvat další zdražování?
Teď zabrousíme trochu do makroekonomie, protože mluvíme o takzvaném ukotvení inflačních očekávání. To ve své podstatě může dál roztáčet inflační spirálu a doba vysoké inflace se neúměrně a možná i zbytečně prodlužuje. Jde o to, že většina zaměstnanců očekává růst inflace, a tedy i další zdražování v příštích letech. Logicky se proti tomu snaží bojovat a prvním krokem je vyvíjení tlaku na zaměstnavatele, aby zvyšovali mzdy. Záleží samozřejmě na odvětví, ale ve většině oborů je zaměstnavatel na takové požadavky nucen nějakým způsobem reagovat. Zvýšení jeho nákladů se pak přirozeně promítne do ceny zboží nebo služeb. Tím vzniká zmiňovaná spirála.
Jak nahlížíte na aktuální kroky ČNB?
ČNB se rozhodla, že k tomu přistoupí stylem, kdy zachová vyšší úrokové sazby po delší dobu. Bývalé vedení naopak zastávalo ten takzvaný jestřábí pohled, který spočívá v prudkém zvýšení sazeb, klidně i nad těch současných sedm procent. Tím dochází k zabrzdění ekonomiky, zastaví se zdražování, lidé začnou více šetřit a budou tlačit na firmy, aby nezdražovaly. V tuto chvíli ovšem panuje na fóru vzácná shoda. Měl jsem možnost konzultovat situaci s bývalými guvernéry ČNB, pány Rusnokem a Singerem. Oba se shodli na tom, že teď už je na prudké zvyšování úrokových sazeb pozdě, protože by to ničemu nepomohlo. ČNB se se svou měnovou politikou tolik nedívá na to, co se děje teď, ale pomocí předstihových ukazatelů se dívají půl roku nebo rok dopředu. Z ukazatelů vyplývá, že inflace bude někde na třech, čtyřech procentech.
Co to pro nás v tuto chvíli znamená?
Teď musíme pracovat s tím, co máme, tedy s úrokovou sazbou sedm procent. Myslím, že její snižování bude na pořadu dne spíše začátkem nebo v průběhu příštího roku, kdy bude klesat inflace. Samozřejmě za předpokladu, že nepřijde nějaký závažný vnější šok. Inflace ale bude klesat už z toho důvodu, že česká ekonomika si nemůže dlouhodobě dovolit příliš vysoké úrokové sazby. Myslím, že za rozhodnutím ČNB nepřistupovat k tomu prudkému zvyšování sazeb, stojí i situace na hypotečním trhu. Každý rok tady šedesát až sedmdesát tisíc lidí refinancuje hypotéku a máme za sebou období velmi nízkých úrokových sazeb. Ti lidé tam mají úrok i 2,5 procenta. Kdyby se jim to teď zvedlo ne na šest, ale rovnou na deset nebo jedenáct procent, bylo by to pro většinu příjmových kategorií ve své podstatě likvidační.
Jak vnímáte současnou situaci na realitním trhu?
Děje se tam hned několik věcí. Ruku v ruce se zvýšením úrokových sazeb ze strany ČNB šly samozřejmě i úrokové sazby u hypotečních úvěrů, které stouply z přibližně 1,5 procenta na současných 5,5 až 6,5 procenta pro pětiletou fixaci. Reálně se bavíme o tom, že splátka u průměrného úvěru vyletěla o pět až šest tisíc měsíčně. Přirozeně se tak zhoršila dostupnost financování, ale ceny nemovitostí pořád rostly. Kolem roku 2010 začal kontinuální růst, který byl v posledních letech zejména v Praze klidně i dvouciferný. Třetím faktorem, který pořád zmiňujeme, a bohužel tam zatím nevidím potřebné světlo na konci tunelu, je pomalá výstavba. Nabídka je velmi omezená, není tam nic, co by dramaticky tlačilo na pokles cen. Lidé proto začali zvažovat, jestli jim za to koupě nemovitosti stojí, nebo raději zůstanou v nájmu. Teď se ale pomalu dostáváme do fáze, kdy zájemci o nemovitost došli k názoru, že pokud si financování mohou dovolit a mají vybranou nemovitost, nemá cenu čekat. A zase se trochu vracím ke zmiňovanému průzkumu. Vyplynulo z něj, že Češi očekávají růst nejen v případě inflace, ale také úrokových sazeb. To je špatně, protože sazby naopak půjdou velmi pravděpodobně dolů.
S tím se asi pojí i volba délky fixace. Jaká se dnes vyplatí nejvíc?
Lidé dnes ze strachu často volí sedmileté nebo i delší fixace. V době vysokých úrokových sazeb je ale naopak třeba volit mnohem kratší fixaci. Doporučil bych tříletou, maximálně pětiletou. Bude samozřejmě záležet na všech makroekonomických faktorech, je ale velmi pravděpodobné, že úrokové sazby půjdou dolů už v příštím roce. Pokud někomu končí příští rok fixace, doporučil bych vydržet co nejdéle a refinancovat skutečně až na poslední chvíli.
V souvislosti se způsoby ochrany volných finančních prostředků před inflací se často skloňují investice. Zaznamenali jste v tomto ohledu nějaké změny? Kterým produktům dnes vaši klienti věří nejvíc?
V posledních asi sedmi letech jsme určitě zaznamenali růst popularity nemovitostních fondů. Ty nabízejí zajímavý dlouhodobý výnos a dobrou diverzifikaci, protože nejsou vázány na konkrétní nemovitost. V posledním roce pak sledujeme druhý fenomén, a to je obliba fondů, jejichž výnosy jsou vázány na repo operace ČNB. Na druhou stranu pořád platí, že Češi jsou velmi spořiví a nárůst v investicích určitě není tak velký jako na spořicích účtech. Obecně tam ale vidíme postupnou změnu v nakládání s penězi. Bohužel za to lidé platí drahé školné v podobě vysoké inflace. Na část lidí doporučení moc nefungovala, byla to až patnáctiprocentní inflace, která jim otevřela oči a přiměla je, aby se svými penězi začali pracovat. Při každém nákupu reálně cítili, jak se zdražovalo, do toho začaly skokově růst ceny energií. Jenže v tu chvíli už je na správu vlastních finančních prostředků pozdě.
Jsou Češi obecně konzervativnější investoři, nebo se nebojí riskovat?
Češi jsou spíše konzervativnější a na dlouhodobé cíle, jako je renta, důchod nebo příprava dětí do školy, mají stavební spoření, v lepším případě doplňkové penzijní spoření. Bohužel pak nemají takové povědomí o investicích a mnohdy naletí na podvodné dluhopisy nebo kryptoměny. Jen za loňský rok je v takových podvodech přes dvacet miliard korun, což je strašně vysoké číslo. To je obecně v Česku velký nešvar a paradox. Lidé tolik nevěří otevřeným podílovým fondům a klasickým investicím, které jsou dlouhodobě prověřené a je tam dohled České národní banky, ale podvodníkům často naletí.
Je dnes možné inflaci prostřednictvím investic porazit?
U standardně dostupných nástrojů jedině tak, že natrefíte na akciových fond, který byl v minulých letech dole a teď půjde extrémně nahoru. To je ale spekulace a s dlouhodobým investováním nemá nic společného. Mnohem lepší je správně diverzifikované portfolio, které dlouhodobě přináší určitá procenta zisku. Mohou tam být roky, kdy je inflace velmi nízká a portfolio vám vydělává. Pak jsou roky, kdy je inflace obrovská, ale právě díky dlouhodobému nastavení to velké dopady nemá. Teď máme inflaci 6,9 procenta, loni to bylo víc než patnáct procent. To žádný standardní nástroj nepřekoná. Platí, že dluhopisy dlouhodobě vynášejí tři až pět procent, nemovitostní fondy čtyři až šest procent, smíšené fondy pět až sedm procent a akciové fondy sedm až devět procent.
Jakou strategii tedy doporučujete?
Určitě bych se nesnažil inflaci porážet krátkodobě. Samozřejmě zkoušet to můžete, ale ne s velkou částí majetku, protože to jsou ty spekulace a může se snadno stát, že to nevyjde. Fondy, které slibují i dvacetiprocentní zhodnocení, jsou obrovsky volatilní, tedy s vysokou mírou rizika. Potom jsou fondy, které dlouhodobě i běžnému českému klientovi nabízejí zhodnocení přes deset procent, je tam ale „riziko“, že peníze nemáte několik let vůbec k dispozici, není tam žádná možnost, jak je vybrat. To jsou třeba fondy kvalifikovaných investorů.
Tam už se ale bavíme o mnohem vyšších částkách.
Přesně tak, minimální jednorázová investice je jeden milion korun a naše doporučení je mít tam jen deset, maximálně patnáct procent portfolia. To znamená, že se bavíme o klientech, kteří mají osm až deset milionů korun jen ve finančních aktivech.
A doporučení pro menší investory?
Je to podobné. Klíčové je plnit dlouhodobé cíle, tedy dlouhodobě budovat finanční majetek pomocí pravidelných investic do dobře diverzifikovaného portfolia s očekávanou mírou rizika. Inflaci by se měli snažit porážet dlouhodobě a nespekulovat v rámci let, kdy je inflace vyšší. Každému bych určitě doporučil udělat si alespoň základní finanční plán. Rozepsat si do tabulky příjmy, detailní výdaje, zjistit, jestli jsem schopen generovat „kladné cash flow“. To znamená, jestli jsou příjmy vyšší než výdaje. Potom je možné udělat nějaké zásadnější rozhodnutí, ideálně s někým, kdo vám poradí, jak začít budovat krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou rezervu.
Které produkty jsou pro to nejvhodnější?
Pro krátkodobou rezervu je úplně v pořádku běžný nebo spořicí účet, kde jsou peníze hned k dispozici. Tato rezerva by měla být ve výši minimálně tří až šesti měsíčních výdajů celé domácnosti. Pokud jde o střednědobou rezervu, ta by měla sloužit pro financování střednědobých cílů. Je to větší rezerva na nějakých pět až deset let. Tam se bavíme o dluhopisových, nemovitostních nebo smíšených fondech. V pořádku ale mohou být i termínované vklady. Následně je třeba reálně zhodnotit, jak to s námi bude v důchodu, jestli opravdu věříme, že se o nás stát postará.
Jaká je podle vás nejlepší příprava na důchod?
Pokud je to možné, doporučil bych zajistit si vlastní bydlení. To vám v důchodu dává obrovskou volnost. Dobrým základem je pak doplňkové penzijní spoření. Zajímavou příležitostí teď může být Dlouhodobý investiční produkt, který by měl být k dispozici od ledna příštího roku. K tomu pak samozřejmě pravidelná investice do dobře diverzifikovaného portfolia. Můžeme se bavit o fondech nebo různých programech s relokací. To znamená, že nejdřív investujete do akciových fondů, ale čím víc se důchod blíží, tím se portfolio stává konzervativnější a s co nejnižší volatilitou. Možností jsou samozřejmě i akciové, smíšené, dluhopisové a nemovitostní fondy. Zkrátka cokoli, jen je třeba dobře diverzifikovat, nespoléhat na stavební spoření a nemít peníze jen na spořicím účtu.
Martin Novák
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Následně pracoval v České spořitelně, od roku 2013 působí ve společnosti Broker Consulting. Je hlavním analytikem a vedoucím oddělení produktového managementu firmy.
