Český kapitál by měl kupovat německé firmy, říká Ondřej Benáček z fondu CEIP

Jak se v domácím průmyslu hledají vhodné investice?

Na českém trhu je obrovské množství kvalitních a inovativních firem, které mají šanci se prosadit jak v západní Evropě, tak možná i globálně. Naším úkolem je přebírat ty, které narazily na svůj manažerský, kapitálový, organizační či jakýkoliv jiný strop, a vytvořit z excelentních českých společností evropské.

Koupili jsme například Amit, společnost, která byla závislá na jediném zákazníkovi, a to Škodě Transportation. Teď je jejím největším odběratelem Stadler, druhým pak Siemens. Investujeme do takového byznysu, kterému sami rozumíme. Do zdravotnictví nebo do pojišťovny bychom nešli.

Růst inovativních podniků bývá limitován tím, že každý zakladatel má většinou zkušenost jen s tou jednou firmou. Proto potřebuje někoho, kdo má zkušeností desítky. Ekonomika potřebuje víc podobně laděných investorů, kteří nejen kupují, ale aktivně podporují mezinárodní růst českých firem. Pokud se totiž bavíme o chytrém, transformovaném průmyslu, tak Česká republika určitě ještě neřekla poslední slovo.

Růstová centra jsou ale i jinde, třeba v Polsku.

Poláci nás hodně předběhli, nicméně jednu věc nám závidí: že se český kapitál umí prosadit v Evropě. Ať už je to EPH, Allwyn, nebo i menší subjekty jako třeba my.

Čím to je?

Důvodů je několik. Když to hodně zjednoduším, Češi jsou obecně velmi spořiví. Vždyť i za totality měly babičky na knížkách desítky tisíc korun. Je ale potřeba, aby lidé od spoření víc přešli k investování. Ono se to už děje, a proto můžeme kapitál i vyvážet. Ale je třeba, aby ho bylo ještě víc. Ve Francii je podíl private equity na HDP ve srovnání s námi sedminásobný, ve Švédsku jde dokonce o jedenáctinásobek. Český kapitál by měl expandovat a kupovat německé firmy. My sami se aktuálně díváme do Španělska, Německa, Belgie, Švýcarska, Polska… Stále ale vidíme příležitosti i tady doma.

Jak se vlastně zakládá private equity fond, kterému kredibilitu dá až historie?

Strašně těžko. My existujeme deset let, a kdybych tady před sedmi lety odhadoval naše výnosy, taky by to nebylo důvěryhodné. Dnes máme průměrný roční výnos 28 procent, ale samozřejmě je otázkou, nakolik se ho podaří udržet. Já bych u nových subjektů asi nejspíš věřil takovému modelu, kdy se z fungující struktury oddělí manažerský tým a založí něco nového. Naše práce je totiž dlouhodobé řemeslo. Musíte začít mladí, patnáct až dvacet let se to učíte, pak jste deset let na vrcholu a následně byste měli jít pomalu od válu a dát šanci mladším.

Stejně důležitý jako výběr investic je i finální prodej. Je myslitelné, aby někdo neprodával a držel akvizici dlouhodobě?

V našem podnikání ne. Je to eticky nesmírně nebezpečné. Moje osobní teze je taková, že nemůžete mít výhradně nelikvidní aktiva v likvidním fondu. Když je fond otevřený na věky, tak potřebujete klasické veřejně obchodovatelné cenné papíry, které můžete každý den prodat. Každou minutu pak můžete říct, jaká je hodnota vašeho fondu. My samozřejmě také děláme valuaci pro investory, ale vždycky máme uzavření fondu, do kterého musíme ta aktiva prodat a kdy se ukáže jejich skutečná cena.