Investoři začali víc přemýšlet nad tím, co skutečně vlastní a kdo jejich peníze spravuje, říká Pavel Hlaváček z J&T ARCH
V době nejistoty je osobní angažovanost správce někdy přesvědčivější než minulá výkonnost, je přesvědčen portfolio manažer J&T ARCH Pavel Hlaváček. Jím spravovaný fond investuje převážně přímo do firem a projektů, jen minimum z jeho aktiv je veřejně obchodovatelných. Taková strategie podle něj dává podobným fondům v dobách vlnobití na burzách stabilitu.
Fond J&T ARCH jste podle vlastních slov připravovali zhruba tři roky. Co bylo nejtěžší?
Především jsme se nemohli inspirovat žádným zavedeným modelem, protože v českém ani slovenském prostředí do té doby žádný podobný fond neexistoval. Tedy takový, který by investoval na bázi private equity, ale přitom byl otevřený a bez omezené životnosti. Nejnáročnější částí však nakonec nebyla technická struktura, ale tvorba samotného statutu. Věděli jsme, že jakékoli jeho pozdější změny budou složité, a proto jsme mu věnovali maximální pozornost.
Model, kdy se investoři fondu podílejí na stejných nebo podobných aktivech jako jeho zakladatel, se stal poměrně populární. Čím to je?
Získává popularitu, protože přirozeně vyrovnává zájmy zakladatele a investorů. Pokud správce nebo zakladatel fondu investuje do stejných aktiv jako klienti a vloží do fondu vlastní kapitál, vysílá tím silný signál. Ukazuje, že v investiční strategii opravdu věří. Zároveň se díky takovému modelu investoři dostávají k příležitostem, které by pro ně byly individuálně nedostupné, například k podílům v privátních firmách nebo infrastrukturních projektech. Zkušenost fondu J&T ARCH ukázala, že po tomto typu struktury existuje silná poptávka.
Teď se zdají být podobné investice dobrým způsobem, jak se vyhnout otřesům na trzích. Ale posledních deset, možná i více let se nezdálo nic jednoduššího než investovat do globálního nebo amerického indexu.
Dlouhé období levného kapitálu a nízkých úrokových sazeb vytvořilo iluzi, že pasivní investování do globálních indexů je sázkou na jistotu. Jenže jakmile se na scéně znovu objevila volatilita, inflace a geopolitické napětí, začali investoři víc přemýšlet nad tím, co skutečně vlastní a kdo jejich peníze spravuje.
Fondy kvalifikovaných investorů se zaměřením na investice do privátních společností začaly přitahovat pozornost, protože nabídly něco, co veřejné trhy v danou chvíli ztrácely: konkrétní podkladová aktiva, dlouhodobý horizont a často také přímou účast správce nebo zakladatele na riziku. V době nejistoty je totiž osobní angažovanost správce někdy přesvědčivější než minulá výkonnost.
Navíc pokud se bavíme konkrétně o private equity fondech, mají nižší volatilitu než veřejně obchodované akcie, což je způsobeno jejich formou. Nejsou oceňovány denně na burze, nepodléhají panice algoritmů ani titulkům v médiích. Jejich hodnota se odvíjí od reálného vývoje firem, ne od momentálního sentimentu. A díky tomu, že mají dlouhodobý horizont a omezenou likviditu, chrání investora i před ním samotným, tedy před jeho impulzivními rozhodnutími.
Pavel Hlaváček
Portfolio manažer fondu J&T ARCH a člen investičního výboru J&T investiční společnosti. Vystudoval Ekonomickou fakultu Technické univerzity v Liberci, bakalářský titul získal na Anglo-American University a dva roky studoval na University of Alaska Anchorage v USA. Do finanční skupiny J&T nastoupil v lednu 2019, předtím sbíral více než dvanáct let pracovní zkušenosti na různých pozicích v EY.
Bylo výhodné uvést fond na burzu? Je to primárně kvůli likviditě?
Ano, hlavní motivací bylo řešení likvidity. Portfolio J&T ARCH je z přibližně 85 procent tvořeno investicemi do privátních firem a projektů, tedy do aktiv, která nejsou běžně obchodovatelná a jejichž prodej zabere čas. Většina fondů, které se zaměřují na podobný typ aktiv, má uzavřenou strukturu a jasně definovaný investiční horizont. K likviditě se tak nabízejí dvě cesty: První je držet určitou část likvidních aktiv a omezit rychlost, s jakou mohou investoři požadovat zpětný odkup. To ale vede buď k příliš opatrné alokaci, nebo k nekomfortní cestě zpět k hotovosti. Druhou cestou je vytvořit sekundární trh. Tedy otevřít fond na burze a umožnit investorům obchodovat mezi sebou, což jsme udělali.
Přestože aktiva směřují do velkého množství sektorů, přes šedesát procent je umístěno v energetice. Jak vlastně uvažujete o diverzifikaci?
Za dominantním postavením energetiky stojí především nepřímý podíl ve skupině Energetický a průmyslový holding, tedy EPH Daniela Křetínského. Tato investice byla historicky nejvýznamnější a zároveň nejhodnotnější investicí akcionářů J&T, a její váha se tak přirozeně promítla i do struktury J&T ARCH. Je ale důležité zdůraznit, že samotné EPH je velmi diverzifikovaná platforma. Jde o vertikálně integrovanou skupinu, která pokrývá celý energetický řetězec od těžby a výroby přes přenos a distribuci až po obchodování s energií. Skupina působí ve více než deseti evropských zemích, čímž rozkládá geografická i regulatorní rizika. Navíc je diverzifikovaná i technologicky, kombinuje tradiční zdroje, jako je uhlí, plyn a jádro, s kogenerací a obnovitelnými zdroji energie. Z našeho pohledu ale není diverzifikace jen otázkou sektorového rozložení. Základním principem je důvěra v lidi, kteří za jednotlivými projekty stojí.
Relativně velké jsou i podíly v bankovnictví. Je to dáno principem, že fond investuje tam, kam skupina?
Není pravidlem, že investuje výhradně tam, kam skupina. Nicméně potvrzujeme náš původní investiční záměr soustředit se na projekty, které jsou s J&T historicky provázané nebo jsou jejími dlouhodobými partnery. Právě tam totiž máme silný vztah, detailní vhled a často i přímý vliv. Co se týče bankovnictví, náš podíl je koncentrován především do více než desetiprocentní účasti ve společnosti MONETA Money Bank. Nejde tedy o plošnou sázku na celý sektor. V červnu 2022 jsme měli možnost získat větší balík akcií Monety najednou a tehdejší tržní valuaci jsme vyhodnotili jako atraktivní. Dnes jsme druhým největším akcionářem banky. Naše pozice nám navíc otevírá poměrně široké možnosti dalšího postupu, který se bude odvíjet také od kroků ostatních velkých akcionářů. Moneta je navíc velmi dobře řízená banka, která dlouhodobě vyplácí vysokou část zisku formou dividend. V roce 2024 se její akcie zhodnotily o 32 procent a k tomu vyplatila jak řádnou, tak mimořádnou dividendu v celkové výši dvanáct korun na akcii.
Byla na začátku myšlenka na ochranu investic přes stabilní aktiva, nebo na růst překonávající trh?
Nešlo o to vybrat si mezi ochranou kapitálu a růstem. Naším východiskem byla důvěra. V lidi, projekty a vztahy, které jsme v J&T budovali víc než 25 let. Fond jsme koncipovali jako platformu, která umožní investorům spoluvlastnit to, co bychom si sami nechali v privátních strukturách. Jak už jsem zmiňoval, investujeme primárně skrze „platformy“. Což znamená přes partnery, kteří mají know-how, výsledky a v projektech jsou sami finančně angažováni. Většina těchto investic směřuje do soukromých aktiv, která jsou pro běžné investory jinak nedostupná.
Fondy kvalifikovaných investorů jsou dnes hodně populární. Kam by se měly v investičním vesmíru zařadit?
Jsou, a vidíme to i na našem fondu, který za dobu své existence získal důvěru více než devíti tisíc investorů a jen za loňský rok překročily čisté prodeje všech tříd na pražské burze hranici 21 miliard korun. Nevnímáme je ale jako módní vlnu, spíš jako přirozený vývoj trhu. Dlouho byl přístup k atraktivním privátním investicím vyhrazený pouze úzkému okruhu partnerů a investorů. Tyto fondy jej částečně otevírají. Dávají příležitost dostat se blíž k reálným projektům a konkrétním firmám, nikoli jen k indexovým instrumentům. Nejsou však náhradou akciových nebo dluhopisových fondů, a už vůbec ne konkurencí tradičních investičních nástrojů. Jsou doplňkem pro některé investory, kteří hledají přístup, důvěru a dlouhodobý kapitálový příběh, ale mohou být klidně i základem portfolia.
