Jak dodat žárovkám emoce? Světelné dekorace české firmy Decoled zdobí už jedenáct zemí Evropy

Rodinnou firmu v roce 1997 založil její manžel Vítězslav a Poláčková se plně zapojila před dvanácti lety. Někdejší profesorka na pražském Gymnáziu Arabská je nyní autorkou kreativní koncepce každé zakázky, kterou firma realizuje. A Decoled se z regionálního dodavatele výzdoby změnil v inovativní podnik se silnou exportní stopou. Jeho roční obrat loni dosáhl téměř 300 milionů korun, letos cílí na 400 a do pěti let chce Poláčková dosáhnout až na miliardu: „Ještě před pár lety to znělo absurdně. Ale dnes už víme, že to možné je.“

Decoled zaměstnává přes 100 lidí a v sezoně až 200 externistů. „Největší výzvou je kvalifikovaná pracovní síla. Bez ní nemůžeme růst,“ říká Poláčková. Chybějí technici, kreslíři i pracovníci na směny. „Musíme plánovat s mnohem větším předstihem, precizně řídit logistiku, sklady i výrobu.“

Firma staví na vlastní kreativní a výrobní základně v Česku. Dováží komponenty, například světla z Číny, vše ostatní si vyrábí. Investovala také do 3D tiskáren, které umožnily ekologičtější výrobu a rychlejší prototypování. Základem je propojení řemesla – od truhlářů po krejčí – s estetikou. „Do budoucna chci, aby naše dekorace měly charakter šperku. Aby to nebyla jen sezonní výzdoba, ale design s duší,“ plánuje Poláčková.

Výzdoba podle ní musí vyvolat nějaký pocit. Právě na tom zakládá své know-how: jde především o emoci. „Hlavní je, aby se člověk v tom prostoru cítil dobře. Nehoníme trendy, inspirujeme se jimi. Stejně jako v módě: ne všechno, co se nosí, musí slušet každému,“ vysvětluje svůj přístup.

Ekonomika světla

To, co zvenčí může vypadat jako zábavná hra se světlem, je ale podle Poláčkové zároveň logisticky i finančně náročné odvětví. Náklady na výzdobu se pohybují od stovek tisíc po několik milionů korun, přičemž veřejné zakázky mají limit tři miliony. Rozpočty měst nebo třeba obchodních center, jež firma zdobí, se od covidu skoro nezměnily, zato náklady ano.

„Kdybychom dělali jen vánoční výzdobu, byznys by byl neudržitelný,“ popisuje Poláčková. „Materiály se často nedají znovu využít a logistika je složitá. Devadesát procent klientů chce službu na klíč, tedy pronájem výzdoby s obměnou kolem třiceti procent ročně. Jenže ztráty při dopravě a manipulaci jsou obrovské.“ Decoled proto hledá nové cesty pro byznys a přesouvá se od svátečních dekorací směrem k celoročním světelným instalacím, tematickým parkům či projektům, které kombinují estetický zážitek třeba s turistickým nebo se zábavou.

V Janských Lázních tak firma světelně dotvořila stezku v korunách stromů, kterou nyní doplní novou instalací s motivem medvědů – město vedle stezky vybudovalo medvědí výběh. „A tak je to i v dalších parcích, světelné stezky vždy ladíme s nějakým příběhem,“ popisuje podnikatelka.

To platí také pro nedávno otevřenou instalaci Evropa v pražských Žlutých lázních, jež navázala na úspěšný projekt s názvem Vesmír z roku 2024. Instalace symbolicky propojuje devět evropských zemí pomocí známých motivů. V záplavě doslova milionů světel na břehu Vltavy každý večer ožívá třeba římské Koloseum, řecká Akropolis s bohy Diem a Athénou, návštěvníci se mohou projít pod světelnou replikou londýnského Tower Bridge nebo se vydat na symbolickou plavbu po Evropě lodí Santa Maria.

Výzdoba pro Katar

Kromě Česka má Decoled silnou pozici v Rakousku, Francii a v Maďarsku, působí ale i na Slovensku či v Německu a v roce 2025 poprvé vstupuje také do Švýcarska a Chorvatska, kde vytváří instalaci na „chorvatském Karlštejně“, zámku Trakošćan. V Budapešti letos otevřel hned šest světelných parků. „Pro představu, loni jsme tam posílali jeden kamion s dekoracemi, letos už třináct,“ doplňuje Poláčková.

V únoru čeká Decoled prezentace na veletrhu Christmasworld ve Frankfurtu, kde se potkávají firmy z celého světa zaměřené na sváteční dekorace. A protože záměrem Poláčkové je, aby výzdobu netvořila jen „poskládaná světla“, chystá se pro tuto příležitost připravit instalaci inspirovanou starými pražskými legendami. Další záměry firma představí také v Londýně.

Poptávka přichází i ze vzdálenějších koutů, například z Kanady nebo Kataru. Poláčková si ale zatím drží realistický odstup: „Nejdřív musíme upevnit základy. Chci, aby firma byla dostatečně robustní a stabilní, než se pustíme do dalších kontinentů.“ Má tím na mysli i to, aby už Decoled pro svůj každodenní chod nevyžadoval tolik přímé účasti svých vlastníků – tedy jí, jejího manžela a syna, který se také zapojil do rodinného podnikání. „Abychom se mohli soustředit na další rozvoj firmy,“ dodává Poláčková.

Představy o čase se různí

Decoled má dnes tři výrobní areály. Součástí posledního, nedávno pořízeného průmyslového objektu v Nové Bystřici je i původní secesní vila, dřívější obydlí továrníka. S ní má Poláčková velké plány: „Chci jí vrátit život, otevřít ji veřejnosti, vytvořit z ní místo, kde se propojí průmysl, umění a vzdělávání.“ Architekty už má. „Našli jsme skupinu mladých, zapálených lidí, kteří umějí spojit staré s novým – a přesně to chci. Zachovat ducha místa a zároveň ho otevřít světu. Třeba skleněnou přístavbou směrem do zahrady.“

Expanzi ale brzdí komplikace. „Říkám tomu porodní bolesti růstu,“ směje se Poláčková. Firma se digitalizuje, robotizuje a učí se, jak přejít ze střední velikosti do velkého evropského rozměru. Současně však bojuje s typicky českými překážkami. „Od roku 2019 se snažíme s městem Nové Strašecí domluvit na úpravách areálu a pořád se to zasekává. My od státu nic nechceme, jen aby nám nebránil investovat. V Číně postaví mrakodrap za pár měsíců, ale my tu často roky čekáme na potvrzení nebo změnu plánu.“

Podle architektů i stavební úprava vily v Nové Bystřici něco potrvá, odhadují, že se může protáhnout až na pět let. „Trochu jsem se zděsila, protože při svém temperamentu mám prostě o čase trošku jiné představy. Chtěla bych, aby projekt stál už příští rok, evidentně ale žiju v jiném tempu než úřady. Když se plán rozloží do pěti let, znamená to obrovský finanční nárůst,“ dodává Poláčková.

Bez dotací, ale s vizí

Na rozdíl od konkurence v Německu nebo Francii nedostává Decoled žádné veřejné podpory. „Nejde o to, že bych chtěla dotace, ale v momentě, kdy je v zahraničí běžné, že firmy díky nim rozvíjejí své technologie, staví nás to do nevýhodné pozice,“ vysvětluje Poláčková. „Nedostali jsme například dotaci na 3D tiskárnu, přestože šlo o projekt, který měl jasný ekologický a inovační přínos.“

Složitější je podle ní v Česku také dostupnost financování. „Banky už začínají náš příběh chápat, ale musíme držet stabilní čísla. Jinak ztratíme důvěru.“ Decoled přesto investuje dál, zčásti z vlastních zdrojů, zčásti z úvěrů. A Eva Poláčková se drží své vize, která vychází i z jejího osobního napojení na byznys Decoledu: „Když nakonec vidím, že město díky našim světelným parkům ožije, že tam lidé přijdou, smějí se, fotí, mají zážitek – to je ten okamžik, kdy si řeknu, že to celé má smysl.“