Válka v Íránu zdražuje benzin. Další na řadě mohou být hypotéky

Na totemech u čerpacích stanic se místy začaly objevovat ceny pohonných hmot blízko čtyřicítky. Ropa vyskočila ke sto dolarům za barel a spadly velké akciové indexy. Zlato se rozmýšlí, kudy se vydat, a bitcoin spíše odepisoval spolu s akciemi. Přímé ekonomické důsledky konfliktu v Íránu jsou viditelné na první pohled. Jaká je ale šance, že se americko-izraelská snaha o změnu režimu propíše až do úrokových sazeb?

Logika je jednoduchá. Pokud jsou dražší energie, roste inflace už jen kvůli tomu, že v indexu spotřebitelských cen jsou, ale také zprostředkovaně prostřednictvím vyšších nákladů na výrobu, dopravu a na prodej všeho ostatního. Vysoké ceny energií se tak přepisují do cen zboží a služeb, ale centrální banka nemusí nutně reagovat zvyšováním anebo alespoň nesnižováním úrokových sazeb, aby inflaci krotila. A to nám nakonec zdražuje hypotéky, financování nejen firem, ale i státu a podsekává růst.

Inflace vzniká buď z poptávkových důvodů, anebo na straně nabídky. Ropný šok je učebnicovým příkladem krátkodobého nákladového šoku, tedy stojí na nabídkové straně. Poučeni nedávnou inflační vlnou ale víme moc dobře o jednom dalším zdroji, který dokáže inflaci zvýšit, i když se na poptávkové ani nabídkové straně nic neděje. Inflační očekávání jsou zrádná právě v tom, že se snadno vyvolají, ale nesnadno měří a krotí. Respektive zvýšená inflační očekávání, protože centrální banky typicky chtějí, abychom je měli například na dvou procentech. Ukotvená inflační očekávání, pevně na místě, s plnou důvěrou centrální bance, že i kdyby se stalo cokoliv, tak nakonec inflace skutečně dvouprocentní bude.

Bude to rychlé? Trhy zatím věří že ano

Zdraží nám tedy nakonec hypotéky? Pokud by válka byla krátká, šlo by jen o krátkodobý nákladový šok, na který by centrální banka reagovat nemusela. Centrální banka nemá za cíl krotit inflaci hned teď a tady, ale až na horizontu měnové politiky, což je standardně za rok až rok a půl. Při pohledu na úrokové sazby amerických státních dluhopisů je zjevně vidět, že trhy zatím věří, že to krátkodobý konflikt bude. Náklady trhy očekávají a výnosy rostou, ale příliš se neprojevuje rostoucí časová prémie, což naznačuje, že v budoucnosti by šok měl pominout. Alespoň podle těch, co mají ve správném předvídání budoucnosti hodně peněz.

I kdyby to ale byl dlouhý konflikt, tak to pořád nutně neznamená, že centrální banka musí zdražit úvěry. Úvěry se odvíjejí od delších splatností dluhopisů a ty už na válku mírným nárůstem zareagovaly. Trh rychle očekávané dopady konfliktu zacenil a centrální banka tak nemusí reagovat. Samozřejmě se může mýlit, budoucnost nikdo nezná. Zůstává tak nakonec hlavně ona zmíněná očekávaná inflace.

Situace v Íránu nám sahá do peněženek už nyní. A sahat bude výrazně víc, pokud bude konflikt trvat dlouho a pokud se z vyšších cen energií stane nový normál, který promítneme do svých inflačních očekávání. Anebo se ani novým normálem stát nemusí. Bohatě stačí, pokud si budeme myslet, že to trvalé je. Pokud nezačneme kolem inflace panikařit, hypotéky nám drahá ropa nezdraží.