Kurýři o zaměstnanecké smlouvy nestojí, flexibilita má na trhu své místo, říká Laurinkari z Woltu

Platformy pro rychlý lokální obchod změnily zavedené pořádky pracovního trhu. Dlouho ovšem chyběla právní úprava, která by chránila kurýry a nastavila pravidla pro spolupráci. Přijít by měla letos, v podobě zákona o práci pro digitální platformy. „Jasná kritéria pomohou bojovat proti nezávislé spolupráci provozované jen na oko,“ upozorňuje v rozhovoru Samuel Laurinkari, viceprezident a vedoucí oddělení mezinárodní veřejné politiky Woltu.

Nový zákon vychází z evropské směrnice. Proč chce Evropská unie upravit práci pro digitální platformy?

Toto odvětví je stále relativně mladé, funguje teprve deset, patnáct let. Přirozeně tak vzniká diskuze o tom, jak zapadá do starých pořádků a zákonů. Platformy jako naše nabízejí nový typ práce, který tady nikdy dřív nebyl. Ve společnostech po celém světě se proto řeší, jaké jsou výhody a nevýhody, nebo jestli potřebujeme regulace. Jasná pravidla jsou potřeba, současně jsem rád, že diskuze na evropské úrovni skončily a konkrétní podmínky se nechají na jednotlivých členských státech.

Největší změny se týkají statusu kurýrů nebo používaných algoritmů. Co to znamená v praxi?

Především vyjasnění pracovního vztahu a nastavení jasných podmínek spolupráce s kurýry, kteří dnes standardně působí jako osoby samostatně výdělečně činné. A u algoritmů se klade důraz na jejich transparentnost. Cílem je přiblížit lidem fungování technologií a vysvětlit, proč na platformách vidí určitý obsah.

Jak novinky ovlivní váš byznys model?

Zatím probíhají diskuze o finální podobě, zákon má začít platit do konce roku. Ministerstvo práce a sociálních věcí představilo návrh, ke kterému ještě proběhne veřejná diskuze. Pro nás je nejdůležitějším bodem zachování flexibilní povahy práce. Kurýři mají mít možnost být sami sobě šéfem, tedy pracovat jen tehdy, když chtějí, a sami si vybírat, které objednávky přijmou. To je hlavní hodnota, kterou digitální platformy přinášejí na trh práce a potvrzují to i externí data z průzkumů prováděných mezi kurýry, například od Copenhagen Economics.

Bude to i s novým zákonem možné?

Ano, vnímáme to jako příležitost k ještě většímu posílení nezávislé práce, ale také k přijetí opatření, která zajistí ochranu kurýrů. I z vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že v Česku není záměrem dělat z nich za každou cenu zaměstnance.

Objevuje se ovšem kritika, že kurýři jsou často zaměstnávání jako OSVČ, ve skutečnosti přitom pro platformy pracují na plný úvazek. Je oprávněná?

V některých případech ano, proto jsme také jako společnost volali po vyjasnění této otázky. Jasná kritéria pomohou bojovat proti nezávislé spolupráci provozované jen na oko. Musíme si na národní úrovní stanovit, co určuje povahu pracovního vztahu a jaké povinnosti z něj vyplývají. Například může jít o právo vybrat si, kdy budete pracovat, pro kolik různých společností, které úkoly přijmete a které ne. Pak se můžete považovat za nezávislého dodavatele. Pokud takové podmínky naplněné nebudou, půjde o klasický zaměstnanecký vztah.

Jaká opatření jste proti takzvanému švarcsystému, který v Česku není legální, přijali vy?

U nás jde skutečně o samostatnou výdělečnou činnost, protože nemáte šéfa ani směny a svobodně si rozhodujete o svém čase a tedy i výdělcích. Pro partnerské kurýry je to obvykle doplňkový příjem k dalším činnostem, jejich průměrná pracovní doba se v Česku pohybuje kolem šesti hodin týdně.

Často také zaznívá kritika, že OSVČ režim nechrání žádným způsobem práva kurýrů.

Je pravda, že ve stávajícím nastavení trhu práce někdy dochází k nevýhodnému kompromisu mezi flexibilitou a jistotami. Na jedné straně máme rigidní model zaměstnávání se spoustou pravidel, ale také vysokým stupněm sociální ochrany, na té druhé pak flexibilitu, ovšem bez jakýchkoli záruk. Ve skutečnosti lze oba přístupy kombinovat. Dobrým příkladem je úrazové pojištění pro nezávislé dodavatele, které svým parnerům nabízíme.

Jak se na tuto skutečnost dívají samotní kurýři? Máte od nich zpětnou vazbu?

Ano, pravidelně se potkáváme a mluvíme o tom. To je ostatně také důvod, proč jsem přijel do Prahy. Jsou to často zajímavé příběhy. Máme hodně studentů vysokých škol, rodičů malých dětí nebo lidí v důchodu, ale i spoustu těch, kteří si rozvozem jídla přivydělávají ke své běžné práci. Když mám volnou chvíli, sám občas sednu do auta a jdu rozvážet, protože mě to baví. Výdělek pak posílám na charitu. Téměř devadesát procent kurýrů uvádí, že je k platformě přitahuje právě svoboda a flexibilita.

Takže se nechtějí stát zaměstnanci s většími jistotami?

Nechtějí, upřednostňují status nezávislého dodavatele. Ostatně kdyby se chtěli stát zaměstnanci, mají na pracovním trhu nespočet dalších možností.

Přesto se někteří před pár dny zapojili do stávky.

Ano, na vyjádření názoru mají samozřejmě absolutní právo. V Česku máme kolem sedmi tisíc aktivních kurýrních partnerů, po celém světě je to pak kolem čtvrt milionu. V takovém množství je zcela jasné, že se najdou lidé, pro které stávající systém není tím nejlepším možným. Podotýkám, že protest neovlivnil chod platformy. To ale neznamená, že bychom nad tím chtěli mávnout rukou. Bez nich by náš byznys nemohl fungovat, jsou středem všeho, co děláme, jejich spokojenost je proto zásadní.

Samuel Laurinkari, viceprezident a vedoucí oddělení mezinárodní veřejné politiky Woltu | Zdroj: Canon

Jedním z ústředních témat protestu byly finanční odměny.

To je zrovna oblast, kde máme velmi rychlou zpětnou vazbu. Na základě předem daných informací o ceně nebo vzdálenosti, si kurýři mohou vybírat, které objednávky na platformě přijmou a které ne. Musíme proto nastavovat dostatečně motivační odměny. Každá objednávka je jiná, takže zohledňujeme vynaložené úsilí.

Co to znamená v praxi?

Je rozdíl, jestli doručujete do rodinného domu, nebo do sedmadvacátého patra budovy, jestli objednávku vyzvedáváte v poklidné části města, nebo v nákupním centru na hlavní ulici, kde složitě hledáte parkování. Záleží i na objemu a složení objednávky, na denní době a s ní související dopravní špičce nebo na počasí. Je tam spousta faktorů. Může se stát, že ne vždy se podaří nastavit adekvátní odměnu. To ale velmi rychle zjistíme, protože kurýři takovou objednávku odmítnou.

Organizátoři protestu navrhovali zavedení fixních sazeb. Je to řešení? 

Svým způsobem tento požadavek chápu a určitě je třeba o tom dál diskutovat. Ale s fixními sazbami bychom nedokázali zohlednit složitější objednávky, řešila by se například jen vzdálenost. Zajímavým příkladem je právě počasí. Když prší, zákazníkům se nechce nikam chodit a poptávka roste. Současně ale klesá počet kurýrů, kteří jsou v dešti ochotní doručovat. Potom je podle toho potřeba upravit cenu a nabídnout jim skutečně atraktivní odměny. S paušálními sazbami by to možné nebylo.

Jak se dnes pohybuje průměrný výdělek?

Hodně to ovlivňuje samotný kurýr, když si vybírá objednávky. Může pracovat s frekventovanějšími časy nebo místy s vyšší poptávkou, která mu ukazujeme v aplikaci. Je na něm, jestli raději přijme komplikovanější objednávky za víc peněz, nebo větší množství jednodušších úkolů. Příjem se tak liší a kolísá v čase, průměrně se ale pohybujeme kolem 340 korun za hodinu doručování.