Před dvěma lety vznikl zatím největší projekt pražského inkubátoru Creative Dock – online poskytovatel životní pojištění Mutumutu. Zakladateli a řediteli Jindřichu Lenzovi se postupně plní sen o tom, že by se v oboru s nepříliš dobrou pověstí mohlo něco radikálně změnit k lepšímu. Ještě ambicióznější plány má firma nyní, s novým investorem v zádech.
Letos v únoru získal startup Mutumutu investici ve výši desítek milionů korun od skupiny Société Générale. Jakým směrem se teď projekt bude posouvat?
Cílem vstupu Société Générale do naší firmy je ztrojnásobit velikost Mutumutu v Česku, ale také postavit jeho sestru ve Francii.
Zasáhl nějak do plánů Mutumutu koronavirus?
Ano, ale docela zvláštním způsobem. Ještě na začátku března jsme si v Mutumutu hodně slibovali od nové outdoorové kampaně. Oblepili jsme Prahu billboardy a reklamou za milion, pár dnů na to vyhlásila vláda koronavirový lockdown a naše vizuály v ulicích mohli obdivovat leda tak holubi. Docela slušný průšvih. Jenže za dva týdny bylo všechno zase jinak. Jedinou možností úniku před domácí ponorkou se pro mnohé stal individuální sport – běh nebo jízda na kole. Žádné nákupy, restaurace či jiné rozptýlení. A tak nakonec kampaň získala své diváky.
Jak a kdy jste vlastně dostal nápad pustit se do budování nového projektu na trhu s pojištěním?
V pojišťovnictví jsem přes deset let. Začínal jsem jako pojišťovák, prošel korporátní pojišťovací sférou. A celá tahle pracovní a životní zkušenost mě dovedla k tomu, že pojištění a pojišťovnictví by mohlo a mělo vypadat jinak. A tak jsme postavili Mutumutu. Pojištění bez nesmyslných pravidel, výjimek, malých či větších pastiček na zákazníka nebo desítek stránek podmínek a smluv.
Bylo prosazení takového konceptu hodně obtížné?
Snadné to nebylo. Při jeho budování jsem ale zažil a utržil nemálo užitečných životních lekcí, z nichž některé docela bolely, a naučil jsem se pár pravidel, která při budování byznysu, co bude konkurenci štvát, možná mohou posloužit i ostatním.
S jakými překážkami jste se potkávali? Můžete cestu ke spuštění Mutumutu trochu více popsat?
Chtěli jsme založit pojišťovnu, která bude úplně jiná než ty, které jsou na trhu. Ne jen trochu jiná, trochu obarvená, trochu revoluční, trochu inovativní. Měli jsme nápad i produkt, ale chyběla nám jedna podstatná věc – licence. Získat ji by nám pravděpodobně trvalo několik let. Na to nebyl čas ani peníze. A tak jsme se rozhodli k pro mnohé nepochopitelnému kroku: oslovili jsme několik zavedených pojišťoven a nakonec našli takovou, která byla ochotna naslouchat naší vizi a měnit paradigma pojišťovnictví s námi. Nikdo z nás nestál o kočkopsa. Nechtěli jsme pojištění, jakých jsou stovky, jen naoko oblepené marketingem odměn za zdravý životní styl. Vytvořili jsme tedy společně s pojišťovnou jako partnerem kompletně nový produkt. Jediným zadáním a hnacím motorem při tom bylo postavit to nejlepší pojištění od začátku až do konce.
Nic z toho, co pojišťovny běžně nabízejí, se vám jako inspirace nehodilo?
Inspirace je všude kolem. A času je málo. Dojít po týdnech práce k objevu něčeho, co už tu vlastně existuje, by bylo neefektivní, takže připouštím, že je důležité věnovat čas a úsilí opravdu kvalitní rešerši, dívat se po zahraničních i domácích příkladech, nejen těch z vašeho odvětví. Vždy sleduji, co se dá dělat dobře a čeho se vyvarovat. Nesmíte se ale stát kopií. Inspirovat se v hodnotách, ale přitom zůstat svůj. Řekl bych, že to je ideální cesta.
Na druhou stranu, když chcete přijít s revolucí, nesmíte se bát třeba všechno škrtnout a začít od nuly. Některé věci se zdají tak jasné, že ani nepřemýšlíme, že by mohly být jinak. A ptát se proč, nás vlastně ani nenapadne. A v tom je právě problém.
Jak se tedy dělá revoluce v pojišťovnictví?
Pravidla v tradičních pojišťovnách jsou jasně daná a léty prověřená. Bolavá záda – jasná výluka. Úraz, který vlastně není úraz, protože neodpovídá přesné definici pojišťovny. Základní pravidlo pojišťovny zní: plníme za všechno, kromě toho, za co neplníme. To, za co se neplní, je napsané na stránce 42, pak další výjimky ještě na stránce 75. Taková je běžná praxe tradičních pojišťoven.
Když jsme psali nové pojistné podmínky Mutumutu, nechtěli jsme měnit jen detaily, a tak jsme začali s čistým flipchartem zavření v zasedačce. Měl jsem v hlavě jen několik pevných pravidel – nedělat kompromisy, nebát se těch, co říkají, že to nejde, a za každou cenu najít cestu, jak udělat to nejlepší pojištění, které klientovi zaplatí vždycky, když to bude očekávat.
Není chyba jít takhle naproti lidem? Co když bude chtít někdo situace zneužít?
Samozřejmě i my máme kontrolní mechanismus, v rizikových modelech počítáme s černými pasažéry, ale nenecháme se kvůli pochybnostem odradit od služby nebo produktu, kterým můžeme změnit svět. Těch 99 procent spokojených lidí nám potížisty vynahradí.
