Němci si neradi zvykají na novou ekonomickou realitu: smrskflace, skimpflace i vibecession
Svět se neustále mění a s ním také slovník, který pro popis těchto změn používáme. Platí to i o ekonomickém pojmosloví, které se v pozdně moderní době rozvíjí pozoruhodným způsobem. A tak si i Němci zvykají na nová označení a pojmy, většinou přebírané ze světové i ekonomické lingua franca – angličtiny.
Na slovo stagflace – tedy ekonomickou stagnaci za vyšší inflace a nezaměstnanosti – si Němci už zvykli. A zvykli si i na to, že v jejich podmínkách platí jen první dvě charakteristiky. Německé hospodářství třetím rokem osciluje kolem záporné nuly, inflace byla dva roky obrovská, ale počet nezaměstnaných zůstává pod psychologickou hranicí tří milionů lidí bez práce.
Němci si pak zvykali na pojem vibecession, tedy na spojení dvou anglických slov vibrace či nálada a recese. Před minulými americkými volbami ve veřejném prostoru popisovalo toto slovo situaci, v níž se sice všechna ekonomická čísla vyvíjí pozitivně a ekonomika roste, přesto sílí všeobecný pocit úpadku a recese.
Je to, volně řečeno, recese vyvolaná v hlavách, tedy výstup manipulativní politicko-mediální techniky, jejíž práci lidé dobře znají i z Česka. Roky je tu stav české ekonomiky za vlády Petra Fialy popisován jako „spálená země“, ačkoliv ekonomická čísla hovoří o mírné stagnaci a následném velmi mírném růstu.
Smrskflace a šizení jako nový standard
Poslední dva pojmy, na něž si Němci musí ve veřejné debatě zvykat, je shrinkflation či skimpflation. V Česku se jí začalo říkat smrskflace. Jde o skrytou formu inflace, při níž se snižuje množství či velikost prodávaného zboží, ale cena zůstává stejná. Například čokolády jsou stále stejně balené, jen jsou o desítku gramů menší.
Skimpflace je zase prosté šizení obsahu, aniž by na to byl spotřebitel upozorněn. Lidé tak kupují v dobré víře něco, co si oblíbili, ve skutečnosti jde ale o „trochu“ jiný produkt. Mění se surovinové složení, snižuje se podíl dražších surovin na úkor levnějších. Produkty vypadají pořád stejně, ale nemají takovou kvalitu jako dříve. Jen si toho spotřebitelé tak snadno nevšimnou, pokud tedy třeba u svých oblíbených potravin nestudují složení vyvedené na obalu tradičně miniaturním písmem.
Německá Agentura pro ochranu spotřebitelů zveřejnila nový dlouhý seznam takových produktů. Patří mezi ně například „oblíbená ořechová nugátová pomazánka“ společnosti Netto. Obsah lískových ořechů v této pomazánce najednou klesl z 20 na 13 procent. Asociace pro ochranu spotřebitelů přidala na seznam „skimpflačních“ hříšníku rovněž tavený sýr „Milkana creamy light“. Obsah sýra byl v tomto výrobku snížen z 65 na 42 procent. Podle výrobce tohoto sýru, společnosti Savencia, se touto změnou ve výrobě dokonce zlepšila celková kvalita. Vysvětlení bylo sofistikované: i když výrobek nyní obsahuje méně sýra, obsahuje navíc máslo, proto na kvalitě neztratil a obsah tuku je ještě vyšší než dříve. Firma tvrdí, že je teď chutnější, což samozřejmě nemusí nutně znamenat, že je i nutričně kvalitnější.
Dalším příkladem šizené potraviny je velmi oblíbená máslová omáčka „Feinschmecker Zitronen“ od společnosti Knorr. Obsah másla v tomto výrobku byl prudce snížen ze čtvrtiny na deset procent obsahu. Knorr později začal spotřebitele vyzývat, aby si během přípravy pokrmů při vaření sami do omáčky přidali ještě dalších pět gramů másla.
Lov na šizuňky se rozjel
Seznam nově šizených potravin a dalších výrobků se rozšiřuje i kvůli výzvě německým spotřebitelům, aby takové zboží nahlásili ochranným spotřebitelským sdružením. Děje se tak ve velkém. Na seznam „šizených výrobků“ se tak dostaly další desítky nových hříšníků. Například značka Penny a Rewe snížila obsah ovoce v oblíbených sirupech z 60 na 28 procent. Místo ovoce obsahuje stará lahev, na niž jsou spotřebitelé zvyklí, daleko více vody, takže z koncentrátu následně získáte pouze pět litrů pomerančové šťávy (dříve to bylo i podle doporučení na lahvi dvanáct litrů). Navzdory snížené maloobchodní ceně je navíc takový hotový nealkoholický nápoj o třicet procent dražší.
Postupy skrytého šizení neboli skimpflace jsou různé: v balení aljašské tresky jisté firmy je asi o pět procent ryby méně, zbytek je voda; cereálie Cini Minis od Nestlé zase využívají místo dřívějšího slunečnicového oleje nově ten palmový, dřívější káva arabica se „ředí“ robustou – a tak by se dalo dlouho pokračovat. Nejde jen o potraviny. Zubní pasta Paradontax bez fluoridu využívala ve složení bylinné extrakty, nová formule zahrnuje pouze „aroma“. Výrobce to nevysvětluje šetřením, nýbrž lepší chutí pasty.
Vzhledem k tomu, že na českém trhu rovněž působí velké německé řetězce, včetně největší české sítě Penny, ale i Lidlu nebo Kauflandu, musí se smrskflací i snižováním kvality dováženého zboží počítat i čeští spotřebitelé. Nehledě na to, že i čeští výrobci s dopadem nakumulované vyšší inflace bojují různými způsoby a uvedené německé skrývané postupy nebudou výjimkou ani v Česku. I tady by jako v Německu měla platit maxima všech obránců spotřebitelů: klidně zmenšete balení, změňte či upravte obsah, ale jasně to oznamte a označte. Na smrskflaci a shrimpflaci si nikdo nikde moc zvykat nechce.
