Radiofarmaka mají v Česku velkou tradici. Další rozvoj nebude možný bez podpory státu

Nukleární medicína představuje více než slibný obor využívající radioaktivní látky k diagnostice i léčbě. Neobešla by se bez radiofarmak, která vstupují do lidského těla například proto, aby ukázala nádory, záněty či špatně fungující orgány.

„Přesná diagnostika je dnes stejně důležitá jako sama léčba,“ podotkla na konferenci Radiofarmaka: od výzkumu k pacientovi vrchní ředitelka sekce zdravotnických technologií ministerstva zdravotnictví Markéta Foldyna Hellová. Radiofarmaka označila za součást zásadního posunu v medicíně. Především proto, že umožňují léčit pacienty individuálně.

Na území dnešní České republiky, ještě v Československu, začal jejich vývoj a aplikace poměrně brzy. První pokusy o využití radia při léčbě rakoviny se objevily dokonce již v období první republiky. Šlo ovšem primárně o ozařování. V polovině 50. let se nicméně začala rozvíjet i radionuklidová diagnostika.

Patřili jsme ke světové špičce

„Po druhé světové válce jsme patřili ke světové špičce,“ uvedl primář oddělení nukleární medicíny v Krajské nemocnici v Liberci Jozef Kubínyi. V počtu scintigrafií, tedy neinvazivních vyšetření pomocí gama kamer), jsme podle něj svého času zaujímali čtvrté místo na světě. Stejně tak se u nás radiofarmaka i vyráběla, první v 70. letech.

Vyrábí se i doposud, avšak už jen ta, která slouží k diagnostice. Léčebná skončila. „Nebyli jsme schopni konkurovat zahraničí,“ podotkl ředitel divize Radiofarmaka v ÚJV Řež Patrik Špátzal.

Přesto ve srovnání se světem nevychází Česko vůbec špatně. Dá se říci, že například ve vybavenosti pro pozitronovou emisní tomografii patříme podle Kubínyiho do západní Evropy a ne do „východního křídla“, kde je situace podstatně horší.

Leccos jde ale pomalu. Například zavést terapii endokrinních nádorů trvalo 30 let. Možná nejde vždy jen o české specifikum. Miloslav Polášek z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky vyvinul novou metodu umožňující rychlejší a efektivnější separaci izotopu používaného při léčbě rakoviny. Než se začala používat v praxi, trvalo to od samotného objevu deset let. Musel přitom najít komerčního výrobce v zahraničí, přičemž první prezentace ani nevyvolaly očekávaný zájem. Po změně cílové skupiny se však začalo dařit.

Mladým lidem ale vzkazuje, aby se ani oni, navzdory dlouhé době, nebáli pouštět do projektů, které jim dávají smysl. „Protože čas uplyne tak jako tak,“ dodal na konferenci.

V současnosti například ÚJV Řež vyrábí radiofarmaka, která se aplikují před vyšetřením pozitronovou emisní tomografií. Podle Špátzala pokrývají 75 procent všech vyšetření v České republice. Jejich počet za posledních deset let narostl o sto procent.

Je čas na upgrade reaktoru

Stejně důležitá jako výroba samotná je podle Markéty Foldyna Hellové i logistika. Z grafiky zveřejněné Špátzalem totiž vyplývá, že k aplikaci těch diagnostických dochází po pouhých čtyřech hodinách od konce ozařování. Právě proto se jejich výroba udržela na lokální úrovni. V případě modernizace pokusného reaktoru v Řeži by se však dalo uvažovat i o návratu k radiofarmakům pro léčbu.

Dávalo by to smysl? Účastníci konference se shodli na tom, že nukleární medicína má velkou budoucnost a pro farmaceutické firmy jde o rozvojovou záležitost. „Když jsem byl ve třetím ročníku na medicíně, tak jsem si představoval, že to má úžasnou perspektivu. A že během pár let budou spousty označených molekul, budeme vyšetřovat a bude to strašně zajímavé,“ řekl Kubínyi.

Vývoj šel ale nakonec pomalu a podle něj se do prudce stoupající části dostáváme právě teď, přičemž nukleární medicína zároveň prochází obrovskou transformací. Přednosta Ústavu nukleární medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze David Zogala uvádí, že v něčem jsme před světem dokonce napřed, v rutině na úrovni standardu. Před pár lety tomu tak ale nebylo. „Zaostávání bylo příšerné,“ uvedl k dřívějšímu období primář oddělení nukleární medicíny Masarykova onkologického ústavu v Brně Zdeněk Řehák.

V USA je nyní podle Jakuba Velíka, ředitele odboru dostupnosti léčiv SÚKL, registrováno asi 70 radiofarmak. Evropskou lékovou agenturou jen asi dvacet, ovšem další mohou být registrovány na národních úrovních. Většina je orientována na léčbu.

Problémem je nedostatek personálu

Bariér dalšího rozvoje může více. Na konferenci zazněly například výtky k legislativě, roztříštěnosti, nedostatku spolupráce mezi odděleními. Klíčovou otázkou je i ekonomika. Podle Špátzala by bylo vhodné současný jediný reaktor vhodný pro výrobu radiofarmak upgradovat. Stavba úplně nového je nereálná kvůli financím, i modernizace je otázkou miliard. „Jestli má cenu o něčem uvažovat, tak je to upgrade,“ prohlásil.

Jak ale připomněl například Jan Milčák, ředitel sekce provozu reaktorů v Centru výzkumu Řež, z ekonomického hlediska nejde jen o náklady na výstavbu, ale i provoz. I proto podobné reaktory ve světě víceméně vznikly za účasti států. Podle Kubínyiho by ale bylo krásné mít jeden takový nadále i v Česku. Protože je jich po světě málo a bude se jich nedostávat.

David Zogala a Zdeněk Řehák se také shodují v tom, že velkým problémem dalšího rozvoje je nedostatek personálu. Dřív šlo hlavně o lékaře, dnes o nelékařský personál, konkrétně radiologické asistenty. „Moc nevím, jak tomu pomoct,“ dodal Řehák z Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Na druhou stranu má Česko na čem stavět i proto, že síť nukleárních pracovišť je podle Foldyna Hellové poměrně široká. A poptávka po radiofarmacích bude dáe růst, jak ukázala konference. Farmaceutické firmy v nich totiž vidí velký potenciál.