Vezměte si třeba Société Générale. Je to francouzská banka, je klíčovým hráčem na poli světových finančních institucí, její hospodaření je dosti netransparentní, takže možná „sedí“ na velkých ztrátách, možná drží velký podíl vládních dluhů PIIGS nebo jsou možná v její rozvaze mraky derivátů, kam se jen podíváte. Ale každá další evropská banka na tom je nejinak.
Dalším cílem útoku spekulantů by mohla být nyní třeba italská banka UniCredit, v poslední době jsme se o ní mohli doslechnout, že má také obrovskou expozici na dluzích problémových ekonomik.
Nicméně, znáte někdo skutečného původce těchto informací? Kdo si dal práci, že podrobně zanalyzoval rozvahy zmiňovaných finančních institucí, aby mohl veřejnosti zodpovědně předložit natolik závažné závěry o bankách. Že neznáte? Bohužel to nevědí ani spekulanti na pokles, kteří akcie těchto bank prodávají „na krátko“.
Zajímá ještě někoho pravda?
Každý run na banku či jinou finanční instituci se vyznačuje tzv. sebenaplňujícími se očekáváními. Jak jednou banka ztratí důvěru, jde to s ní obvykle od desíti k pěti, a jen těžko svou pošramocenou pověst dokáže znovu napravit.
Pravděpodobně vás napadne, že přeci při nedávných stres testech splnila Société Générale povinné kapitálové požadavky, takže by jí nyní měl rezervní kapitál pomoci složitější období překonat. Těžko říct. Stres testy byly ze strany odborníků dosti kritizovány jako příliš měkké a zcela nedostatečné pro případ mimořádných propadů.
Každopádně, pokud se některá velká evropská banka dostane do vážnějších problémů, můžeme si být jisti, že bude brzy následována nějakou další. A která to bude? Zbývá jen hádat. Snad žádná z evropských bank nemá dostatečný kapitál, aby hladce ustála dopady recese při takových expozicích v periferních ekonomikách. Záleží asi jen na tom, na kterou banku si investoři zrovna ukážou prstem.
