Režii firemních úvěrů převzala geopolitika. Sazby ustoupily dění, říká manažer České spořitelny

Éra, kdy české podniky hromadně přecházely na levnější financování v eurech, naráží na své limity. Úrokový polštář mezi evropskou a domácí měnou se totiž natolik ztenčil, že se kyvadlo zájmu začíná výrazně vracet zpět k české koruně. Prostý pohled na cenu peněz ale začíná ustupovat fenoménu geopolitiky. „Mnohem více než sazby ovlivňuje firmy aktuální geopolitické dění,“ říká člen představenstva České spořitelny zodpovědný za oblast korporátního bankovnictví a finančních trhů Norbert Hovančák, který bude hostem dubnové financnikonference.cz. 

Od začátku března poměrně razantně rostou úrokové swapy, zjevně v reakci na geopolitický vývoj. Jak to dopadne na nákladnost firemního financování? Může jít o nějaký střednědobý nový normál?

Na krátkém konci výnosové křivky, tedy u sazby PRIBOR, zatím nevidíme žádné změny ani bezprostřední důvod k tomu, aby ČNB musela sazby zvyšovat. Pokud se ale podíváme na delší konec, řekněme u pětiletých splatností, tam už jsou úrokové sazby zhruba o 0,7 procentního bodu vyšší oproti letošním minimům a o 0,4 procentního bodu výše než na začátku roku. Střednědobý vývoj se teď předvídá opravdu těžko, ale můj osobní názor je, že dříve nebo později se situace uklidní a dočkáme se korekce sazeb směrem dolů.

Česká národní banka se po éře snižování sazeb od loňského května tak trochu zasekla. Znamená to, že cena firemních úvěrů je od té doby víceméně stabilní, nebo do hry vstupují i další faktory?

Základní sazba ČNB je pro cenu úvěrů samozřejmě klíčovým odrazovým můstkem, ale zdaleka ne jediným. V praxi cenu financování ovlivňuje celá řada dalších proměnných – roli hraje vývoj tržních sazeb na delším konci výnosové křivky, rizikové marže bank, konkurenční boj na trhu nebo i samotný profil klienta a jeho projektu.

Od loňského jara je sice prostředí o poznání stabilnější než v předchozím období divokých změn, nicméně finální cena se u jednotlivých firem stále liší podle sektoru, míry rizika nebo zvolené struktury financování. U dlouhodobých investičních úvěrů do toho navíc promlouvá právě vývoj swapových sazeb, které dokážou kolísat nezávisle na tom, co zrovna dělá centrální banka.

Přeje vůbec současné úrokové klima velkým investičním úvěrům? Nebo firmy raději vyčkávají, doufají v pokles sazeb a strategické akce odkládají?

Z naší praxe vidíme, že investiční apetit je dnes poměrně pestrý. U těch opravdu strategických kroků – ať už jde o energetiku, automatizaci, nebo o rozšiřování výrobních kapacit – firmy projekty většinou neodkládají. Jejich návratnost se totiž počítá v dlouhodobém horizontu. Dnes mají firmy v přípravě poměrně dost transakcí a upřímně, mnohem více než sazby je ovlivňuje aktuální geopolitické dění.

Tržní podmínky i dodavatelsko-odběratelské řetězce se dynamicky mění. Často se proto volí flexibilnější struktura financování, typicky kombinace fixní a variabilní sazby, aby si firmy nechaly pootevřená vrátka pro případný budoucí pokles úroků.

Velkým tématem bylo a je financování v eurech. V posledních měsících se ale tento trend trochu zvolnil. Jde jen o krátký oddech před dalším nárůstem, nebo už se v tomto směru česká ekonomika saturovala?

Financování v eurech bylo v minulých letech obrovsky lákavé hlavně kvůli propastnému rozdílu mezi korunovými a eurovými sazbami. Tento polštář se ale v posledních měsících natolik ztenčil, že se kyvadlo zájmu začalo vracet zpět k české koruně. Dobře to ilustrují i naše data – za poslední rok se podíl eura v portfoliu snížil zhruba o 1,5 až dvě procenta ve prospěch koruny. Zatímco objem v eurech narostl o zhruba tři miliardy, korunová aktiva stoupla o 23 miliard.

Do jaké míry je financování v eurech „jen“ o rozdílu v sazbách?

Rozhodně to ale není jen o sazbách. Eurové úvěry dávají ekonomický smysl hlavně těm, kteří mají v eurech významnou část příjmů, což jsou typicky exportéři. Pro ně je to přirozený nástroj, jak si sladit měnovou strukturu tržeb a závazků. Určitě bych tedy neřekl, že je česká ekonomika v tomto ohledu „saturovaná“. Podíl eura se bude vždy odvíjet od toho, v jaké měně firmy inkasují peníze, a příležitostně i od toho, jaký se očekává budoucí vývoj úrokových sazeb.