Francie hledá alternativu ke klasickým obchodům. Po Paříži, kde se loni otevřel první družstevní supermarket v zemi La Louve, vyrůstají desítky dalších v každém větším městě. Za poplatek a tři hodiny práce měsíčně nabízejí členům celoroční přístup ke kvalitním potravinám, které pořídí levněji než v tradičních obchodech. V Marseille se první obchod SuperCafoutch otevře v lednu v testovacím provozu. U jeho zrodu stál Pierre Blanc, který se v profesním životě zabývá obnovitelnými zdroji.
Na jakém principu funguje družstevní supermarket?
Hledáme alternativní model ke klasickým supermarketům. Cílem jsou proto kvalitnější výrobky z místních zdrojů a od místních zemědělců, spokojenější zákazník, větší účinnost a především nový přístup k zaměstnancům. Ti jsou totiž zároveň majiteli družstva, potažmo supermarketu, mají tedy právo rozhodovat o jeho fungování. Zákazníci jsou zaměstnanci a zároveň družstevníci. Nemáme ředitele, rozhodujeme demokraticky, když hlasujeme, každý má jeden hlas. A to třeba i tom, jestli do obchodu patří Nutella, nebo ne.
Co musí udělat ten, kdo se chce stát součástí takového družstva?
Nejdřív musí vložit svůj podíl. Je to jednorázový poplatek 100 EUR na rok. Pro studenty a nezaměstnané 10 EUR. Kdo chce nakupovat, musí pak v obchodě odpracovat tři hodiny měsíčně. Ať už se jedná o příjem zboží, práci na kase nebo úklid. Vystoupit může, kdy chce, akorát už u nás nemůže nakupovat.
Jaké jsou hlavní výhody takového supermarketu?
Výhodou je určitě volba o tom, co chceme v supermarketu mít. Můžeme svobodně přidávat a odebírat produkty. Nežene nás zisk a neutrácíme za pracovní místa, a tak s marží 23 % držíme ceny níže než v klasických obchodech. Podle propočtů tak na klasickém spotřebním koši ušetříte 20 - 40 % ročně. Navíc víme přesně, kdo nám dodává zboží a podporujeme tak místní produkci, i když to nejde u všech výrobků. A pro většinu zapojených lidí je přínosem i sama zkušenost v družstevním projektu a hledání alternativy.
Právě alternativní řešení se ale často setkává s kritikou, třeba že podobné projekty likvidují pracovní místa…
Překvapuje mě, že lidí často hájí takzvaně tradiční hodnoty. Ale co je hodnotného na pracovních místech pokladních, které jsou v depresi, mají zdravotní potíže a nízké platy. Takovou práci nechce dělat nikdo, tak proč nezkusit vymyslet alternativu. Tím, že navíc podporujeme místní produkci, se naopak můžou vytvářet pracovní místa jinde za příjemnějších podmínek.
