Gurdau cílí na vinařskou ligu mistrů. V kopcovité krajině se rodí moravské víno s francouzskou supervizí
- Vinařství Gurdau v kurdějovském údolí na Moravě obnovuje zapomenutou historii ze 13. století a propojuje ji s pohostinností.
- Cestu do světa tamnímu vínu otevírá Eric Simonet, bývalý ředitel vinařství Petrus a budovatel věhlasu ikonických značek jako Dom Pérignon.
- Architekt Aleš Fiala pojal budovu vinařství jako betonový oblouk se zelenou střechou, který evokuje siluetu okolních kopců.
Když to víno Eric Simonet poprvé ochutnal, myslel si, že pochází z Rakouska. Byl to pochopitelný předpoklad.
Simonet se více než tři desetiletí pohyboval v nejvyšších kruzích globálního vinařského byznysu. Vyrůstal v Bordeaux, léta budoval značky jako Hennessy, Dom Pérignon, Ruinart či Moët & Chandon napříč Asií a nakonec se stal generálním ředitelem vinařství Petrus, kde pečoval o jedno z nejprestižnějších vín planety.
Pak mu ale během soukromé večeře ve Švýcarsku někdo nalil bílé víno, které nedokázal přesně zařadit.
„To je určitě Rakousko,“ vzpomíná, jak tehdy uvažoval.
Nebylo. Lahev pocházela z Moravy.
O několik měsíců později už Eric Simonet stál v údolí nedaleko jihomoravské obce Kurdějov (historickým německým názvem Gurdau) a pozoroval vinařství, které vystupovalo z krajiny, jako by do ní patřilo odjakživa. Architektura se ztrácela ve zvlněných kopcích, vinice kopírovaly kontury terénu.
Ticho a pozitivní energie místa působily na měřítka 21. století až neuvěřitelně. Právě v ten moment si uvědomil, že Gurdau nikdy nemělo být jen dalším řadovým vinařstvím.
Architektura kopíruje kopcovitou krajinu
Architekt Aleš Fiala odmítl zasadit budovu do krajiny jako cizí prvek. Místo toho navrhl stavbu, která z ní organicky vyrůstá. Prohnutá betonová střecha vinařství zrcadlí okolní terén tak přirozeně, že z dálky připomíná další záhyb v údolí. „Kopec mezi kopci,“ jak projekt popisují sami architekti. S tím, jak vegetace poroste, by se měla stavba stát téměř neviditelnou.
Tento koncept však přesahuje samotnou architekturu; odhaluje hlubší ambici celého projektu. Gurdau se nesnaží svému okolí dominovat. Ať už jde o víno, pohostinnost, nebo design, cíl je opačný: stát se součástí ekosystému, který zde existoval dávno předtím, než spatřila světlo světa první lahev s tímto jménem. Ekosystému, jenž ctí dary přírody a proměňuje je v okamžiky stojící za vychutnání.
Pro Simoneta nebylo překvapením, že zde takové vinařství existuje. Překvapilo ho spíše to, že o něm mimo Českou republiku ví tak málo lidí.
Muž, který léta střežil Petrus – dost možná nejvyhledávanější vinařskou značku na světě –, dnes sází na místo, o němž mnozí milovníci vína nikdy neslyšeli. Jeho úkolem zde není chránit po staletí budovanou prestiž. Jeho úkolem je ji stvořit.
V Petrusu se tradice jemně ladila. V Gurdau se teprve buduje. „Jsme startup ve starobylém odvětví,“ říká Simonet.
Napětí mezi tradicí a startupovým přístupem je přesně to, co ho přitahovalo. Gurdau sice může být mladou značkou, kořeny má ale zapuštěné v krajině, jejíž vinařská historie sahá staletí do minulosti.
Údolí, kde zrálo víno už ve 13. století. Historické písemné prameny sledují pěstování vína v tomto údolí až do 13. století. V jednu chvíli pokrývaly zdejší oblast vinice o rozloze zhruba 400 hektarů. Poté však zasáhla druhá světová válka a komunistická éra. V průběhu generací vinice zmizely a zanechaly po sobě jen fragmenty vzpomínek a krajinu, jejíž původní účel byl do značné míry zapomenut.
Moderní kapitola se začala psát v roce 2012, kdy se místní podnikatel Zdeněk Hort rozhodl tento příběh spíše obnovit než na něj pouze odkazovat. Výsledkem není ani tradiční vinařství, ani konvenční luxusní resort. Gurdau se pokouší o něco ambicióznějšího: vytváří v přírodě místo, kde se víno, architektura, gastronomie a pohostinnost navzájem doplňují a posilují.
Důležité je i místo, kde lahev otevřete
Pro Simoneta byla tato širší vize jedním z rozhodujících důvodů, proč se k projektu připojil. Luxus se podle něj čím dál více přesouvá od hmotných předmětů k zážitkům. Starý model spoléhal na viditelný branding, společenský status a uznání. Ten nový staví na emocích, atmosféře a autenticitě. Na každé lahvi záleží. Stále důležitější je však také místo, kde se lahev otevírá, jídlo, které ji doprovází, apartmán, v němž host spí, krajina za oknem a vzpomínka, kterou si hosté odvážejí domů.
Gurdau v současné době nabízí své prostory pro degustační večeře a soukromé akce včetně možnosti přenocování v jednom ze dvou unikátně navržených apartmánů s přímým vstupem do vinic.
Architektura vinařství je koncipována v minimalistickém stylu. „Betonový oblouk klenoucí se nad celým provozem evokuje siluetu okolních kopců. Střecha oblouku je pokryta zelenou vegetací, která prolíná celou stavbou i jejím okolím. Spolu s dalšími materiály použitými při stavbě – černou ocelí, sklem a lokálním dubovým a akátovým dřevem – vytváří architektura jednoduchou, ale krásnou strukturu, která odráží filozofii vinařství Gurdau a nepochybně stojí za návštěvu,“ říká architekt Fiala.
Ne revoluce, ale přesnost
Stejný princip platí i pro samotné víno. Simonet často mluví o terroir, avšak nikoli v marketingovém smyslu. Pro něj je terroir závazkem. Úlohou vinaře není vtisknout zemi umělou identitu, ale odhalit to, co v ní již existuje. Mikroklima údolí, vápencové půdy a jedinečná poloha vytvářejí podmínky, které nelze jinde napodobit. Výzvou je vyjádřit je každým rokem s ještě větší přesností.
Přesnost je možná slovo, jež se v Simonetově slovníku objevuje nejčastěji. Ne revoluce. Ne disrupce. Přesnost.
Jeho ambicí není měnit styl vín Gurdau. Na tento rozdíl si dává velký pozor. Odpovědnost za víno zůstává na vinařském týmu pod vedením Marka Sedláčka. Místo toho chce zavést kulturu neustálého zdokonalování, kterou si osvojil při práci pro některé z nejrespektovanějších světových značek.
„V Gurdau jsme hluboce oddáni přírodě a přistupujeme k ní s pokorou. O naše vinice pečujeme šetrně, s využitím ekologických a udržitelných postupů, které hladce splývají s okolní krajinou. Věříme, že vinice se na úspěchu vína podílí z 90 procent,“ poznamenává Sedláček. Každá lahev podle něj odráží jedinečný charakter místa, to, jak v Gurdau o révu pečují, stejně jako podmínky, které příroda daný rok vytvoří. „Dáváme věcem čas, aby byly opravdové. Každé z našich vín je věrným vyjádřením místa svého původu, formovaným vinicí, ročníkem a trpělivostí, s níž vzniká,“ poznamenává Sedláček.
Cílem jihomoravského Gurdau není stát se největším vinařstvím v regionu. Cílem je, aby každé rozhodnutí mělo svůj hluboký smysl. Tento přístup se přitom rozšiřuje i daleko za hranice vinic.
Z neznámých trhů se mohou stát trhy klíčové
Budoucnost Gurdau zahrnuje nové projekty v oblasti pohostinnosti, další ubytovací kapacity, wellness koncepty i mezinárodní spolupráce. Simonet se však brání diskuzím o růstu v čistě číselných vyjádřeních. Když se ho zeptáte na cíle, málokdy zmíní objem produkce. Místo toho mluví o viditelnosti. Mluví o ambasadorech.
Mluví o okamžiku, kdy someliér v Londýně, New Yorku, Tokiu nebo třeba v Soulu sáhne po moravském víně a řekne svým hostům: „O tomto místě jste pravděpodobně ještě neslyšeli.“
Pro člověka, který staví na příbězích, má takový moment cenu zlata. A Simonet o vyprávění příběhů něco ví. Během let strávených v oblastech Champagne, Bordeaux a Cognac sledoval, jak se z neznámých trhů stávají trhy klíčové. Zažil, jak se Japonsko vyvinulo v jednu z nejdůležitějších světových destinací pro šampaňské. Rozumí tomu, že povědomí o značce málokdy přichází pouze prostřednictvím reklamy. Rodí se ze zážitků, doporučení a zvědavosti.
Právě proto věří, že české vinařství má jedinečnou příležitost. „České vinařství si zaslouží svět,“ zdůrazňuje Eric Simonet. „Chceme mu pomoci otevřít dveře.“
Po většinu své kariéry pracoval Simonet pro jména, která již patřila do celosvětového vinařského kánonu. V Petrusu bylo výzvou pokračovat v odkazu. V Gurdau je výzvou jej znovu stvořit.
Někde mezi kurdějovskými vinicemi a sály singapurského 67 Pall Mall, kodaňského Gerania nebo švýcarského Gstaad Palace tento příběh teprve začíná. Což je pro muže, který strávil celý život v obklopení velkých vín, dost možná ta vůbec nejvíc vzrušující část.
