Pražské planetárium má největší LED kopuli na světě. Váží 50 tun a topí jako tři domy
Obrazovka se 45 miliony zobrazovacích bodů obklopuje diváky živými přenosy hvězdné oblohy nebo třeba dechberoucími scénami filmu o sondě Voyager. LED technologie americké společnosti Cosm ve tvaru kopule o průměru 22 metrů je nejvýraznější novinkou pražského planetária. Architekt Krištof Hanzlík vysvětluje, jak studio collcoll spolu s chirurgicky přesnými dodavateli vystavělo v památkově chráněné budově největší LED kupoli na světě.
Rekonstrukci budovy Planetária Praha od architekta Jaroslava Fragnera postavené v letech 1958 až 1960 si vzalo na starosti architektonické studio collcoll. Už tím, že obří zobrazovací technologie přebíjí takřka všechno, ale také nutným citlivým přístupem k památkově chráněné budově se tvůrci z collcoll dostali do trochu nevděčné role. „Devadesát dva procent naší práce při návštěvě planetária neuvidíte,“ říká k výsledku s úsměvem architekt Krištof Hanzlík.
LED revoluce místo šesti promítaček
Planetárium Praha se dostalo na „rýsovací prkna“ ateliéru už v roce 2018, kdy collcoll vytvořil studii, která odpovídala na otázky, jak by se planetárium mohlo vypořádat s nedostatkem prostor a dál se rozvíjet. Od doby vzniku budovy se výrazně proměnila náplň celé instituce, neodehrává se tu už jen promítání na kopuli, ale i řada vědeckých a vzdělávacích aktivit. A chyběl třeba bezbariérový přístup.
Projekt později během covidové pandemie usnul. Přihodily se ovšem dvě podstatné věci: zastaralá promítací technika dosloužila a zároveň se ve světě objevila nová LED technologie, umožňující velmi sugestivní zobrazování, a dokonce instalaci LED panelů na kupoli. Před planetáriem a architekty se tak objevila nová výzva, kterou byla škoda odmítnout.
Vytvořit však v památkově chráněné budově největší kupolovitou LED obrazovku na světě byl úkol téměř pro raketové inženýrství. Klíčovými problémy byly hmotnost obrazovky a teplo, jež budou miliony ledek vydávat. Dřív se staralo o projekce v planetáriu šest promítaček, které také hřály, ale vystačily si s jednoduchým odvětráváním pomocí ventilátorů a trubek přímo na fasádu. A budova dříve nemusela nést tak obrovskou zátěž: tenká plechová střecha vážila šest tun. „Stáli jsme před úkolem, že tam najednou musíme vestavět věc, která váží tun padesát a má tepelný výkon jako tři rodinné domy,“ popisuje architekt. K tomu v létě střechu rozehřívá slunce. Zatímco dříve nebylo zas tak důležité, jaká teplota je ve vrcholu věže, nyní kvůli LED diodám nesmí přesáhnout 37 stupňů – víc by nevydržely.
Ateliér se zároveň potýkal s tím, jak objemné technologie, jež si vyžádá instalace 45 milionů LED diod a systému jejich ochlazování, v budově schovat. Kam umístit dvě vzduchotechnické jednotky a kam odvádět teplo, aby do Stromovky, která je přírodní a kulturní památkou, nehučely větráky? „V zimě teplo produkované ledkami používáme na vytápění domu, ale v létě ho musíme poslat pryč. Proto máme v podzemí šest dvousetmetrových geotermálních vrtů, kam teplo uskladňujeme, abychom ho mohli jindy zase odebírat,“ vysvětluje architekt.
Zbývá centimetr místa, musíte se vejít
Aby budova padesátitunovou obrazovku unesla, podpírají ji nové sloupy ve sklepení. Rébusem, jejž architekti a dodavatel konstrukce řešili s velikým napětím, bylo, jak umístit vzduchotechniku a akustické řešení mezi LED kopuli, stavební konstrukci a střechu planetária. A to v objektu stavěném v padesátých letech, který rozhodně nebyl geometricky přesný. Zároveň nesměli zapomenout na udržení správné vlhkosti, aby se pod střechou nezačaly kondenzovat vodní páry. Na projekčním modelu nakonec vyšlo, že v některých místech bude mezi konstrukcí obrazovek a ostatními technologiemi pod střechou zbývat jen centimetr místa. „Veliké uznání firmě, která na tom pracovala!“ zdůrazňuje architekt a jako příklad stavební přesnosti dodavatelů udává, že na dvacetimetrovém průměru konstrukce se od projektu odchýlili jen o několik milimetrů.
Pokud by se stavba konstrukce pro ledky nepovedla a centimetrovou mezeru by dodavatel nedodržel, zničilo by to zážitek návštěvníků projekcí – při hlubokých zvukových frekvencích by konstrukce drnčely.
Co architekti proměnili výrazně a viditelně, je hlediště planetária. Navrhli stupňovité geometrické uspořádání, které diváky opticky vynáší nad horizont, tím zvýšili kapacitu o dvacet procent na 277 míst. Sedačky vyrobené ve spolupráci s českým dodavatelem se dají polohovat. Pod nimi ve stupních schodů se skrývají mřížky, kudy vzduchotechnika do objektu pumpuje čistý a teplotně upravený vzduch. Vydýchaný vzduch stoupá nahoru, prostupuje mezi LED diodami, které jej ohřívají, vzduchotechnika jej chladí a odvádí pryč. Její jednotky jsou schované ve venkovním ochozu v zadní části planetária.
Je to unikát, tak rychlé stavební řízení
Pro hladký provoz planetária architekti stavebně upravili objekt tak, aby se návštěvnická smyčka přicházejících a odcházejících nepotkávala. Vytvořili šatnu a také obchod, obojí objektu chybělo. „Dali jsme si hodně práce s tím, abychom dům očistili: Předtím bylo foyer plné konstrukcí a různých rušivých elementů pro zajištění vstupu. Dnes tam zbyl jen raketoplán, expozici jsme nahradili kruhovou obrazovkou, objekt jsme očistili od dřívějších stavebních zásahů. Když dnes vstoupíte, můžete vnímat krásný prostor, který architekt Fragner navrhl,“ vysvětluje Hanzlík.
Pražské planetárium je ve světě unikátní už zmíněnou největší LED kopulí na světě, v Česku zase tím, že od zadání do realizace stavby uplynuly pouhé dva roky. „Všichni zúčastnění včetně administrativy hlavního města vynaložili veškeré úsilí, aby se ta věc povedla. Kdyby se mě na to někdo zeptal předtím, řekl bych, že to za dva roky není možné. Ale nakonec se to podařilo,“ říká architekt. „Velká poklona světu kolem nás.“
