Muniční velmoc Česko je iluze. Změnu přinese až nárůst výroby střelného prachu a TNT
Česká muniční iniciativa, která vládě sbírá body na mezinárodní scéně, a rozvětvená výroba dělostřeleckých, tankových a dalších granátů nebo min v tuzemsku. To všechno svádí k závěru, že Česko je evropskou muniční jedničkou. Realita je ale jiná.
I když Česká republika patří v oblasti velkorážových nábojů mezi významné hráče, rozhodně není soběstačná. Je sídlem dvou velkých producentů – skupiny CSG Michala Strnada, která má muniční továrny na Slovensku, v Srbsku, Španělsku, Řecku a v Německu, a společnosti STV Group Martina Drdy s výrobními závody ve východočeské Poličce a v Hajništi na Liberecku.
I když je CSG větší a samostatnější, stejně jako STV musí část komponent, a především surovin nakupovat od českých i vzdálenějších obchodních partnerů. Úzkým hrdlem pro obě firmy i další evropské zbrojaře jsou dodávky střelného prachu, nitrocelulózy a trinitrotoluenu (TNT).
Deník e15 zjišťoval, co CSG a STV samy vyrábějí a v čem teprve získávají nezávislost. Chystané investice do nových provozů jak CSG, tak STV dosáhnou miliard korun. A to včetně nedávné Strnadovy akvizice nitrocelulózky v Německu a založení společného podniku na výrobu TNT v Řecku.
Závislost STV na Strnadovi brzy skončí
Komplikací je také to, že si CSG a STV tvrdě konkurují, což vede k názorovým přestřelkám.
Například STV poukazuje na to, že její byznysový sok vyrábí náboje velkých ráží nikoliv v Česku, ale ve slovenské firmě MSM Group, kterou CSG vlastní. Spadají pod ni i muniční provozy v dalších evropských zemích. STV se proto označuje za jediného ryze českého výrobce dělostřeleckých granátů. Ve skutečnosti ale jejich těla kupuje od MSM, tedy od CSG. I další komponenty a suroviny si obstarává, mimo jiné od pardubické Explosie.
CSG je vzhledem k akvizicím sahajícím od Pyrenejského ostrova po Balkán dál. „Vyrábíme si samostatně těla granátů, zapalovače i střelný prach, máme i plnicí linky. Většinou hned v několika lokalitách. Energetickou nitrocelulózu budeme vyrábět v nedávno získaném německém podniku a TNT v Řecku v rámci joint venture s tamním státním podnikem. Díky tomu vyrobíme munici od A do Z a zaručíme zákazníkům jistotu dodávek,“ říká šéf divize CSG Defence Jan Marinov.
Oproti CSG rozkročené ve výrobě a dodávkách po Evropě je STV orientovaná spíše na domácí hřiště. Její vizí je plná integrace zejména tuzemských subdodavatelů a zabezpečení kompletní výroby munice v podmínkách českého průmyslu. To má ale určité slabiny třeba právě kvůli chybějící lokální výrobě TNT.
„Během několika měsíců spustíme vlastní výrobu kovaných těl dělostřeleckých granátů v objemu více než 150 tisíc kusů za rok. Investice do technologického zařízení včetně nemovité infrastruktury se pohybuje v nižších stovkách milionů korun a bude realizována z vlastních zdrojů,“ uvádí předseda správní rady STV David Hác. Dodává, že kromě toho STV už v Česku několik let vyrábí s využitím svých českých spolupracovníků odlévaná těla minometných a ručních granátů.
STV má vlastní linky na plnění trhavin
Srdcem muniční výroby STV je plnění velkorážových nábojů metodou takzvaného šnekování. „V současné době máme v nepřetržitém provozu dvě linky, realizujeme třetí. V příštím roce se tak dostaneme na kapacitu plnění v objemu 300 tisíc kusů dělostřelecké munice ráže NATO 155 milimetrů,“ upřesňuje Hác.
Druhou metodou je lití rozehřáté trhaviny do nábojů, kde kapacita dosahuje 200 tisíc kusů za rok. „Další rozšíření nyní intenzivně zvažujeme. Rozhodnutí bude záviset jednak na vývoji celosvětové poptávky, jednak na požadavcích českého obranného plánování, které by mělo stanovit, jaké mobilizační kapacity si na svém území přeje udržovat v době míru. Prostory i finance na další rozšíření máme připravené už teď,“ zdůrazňuje Hác.
Plnicí linky využívající obě technologie má i CSG: „Šnekování používáme ve slovenských závodech, lití na řecké a španělské plnicí lince,“ upřesňuje Marinov. „Díky mezinárodní výrobě a obchodu nejsme závislí na českém či ukrajinském trhu, dodáváme i aliančním armádám,“ podotýká.
Ke kompletaci jsou nutné zapalovače
Naplněním těla náboje trhavinou ale cesta k finálnímu výrobku nekončí. Nutný je také zapalovač. Zatímco CSG je v tomto směru soběstačná a chystá významný růst kapacit, STV je teprve na začátku.
Skupina zahájila částečnou výrobu zapalovačů, které jsou určené pro minometné náboje. Jedná se ale o takzvanou laboraci. Nicméně v průběhu následujících dvou let se chce plně osamostatnit v produkci nejen mechanických součástek zapalovačů, ale zejména pyrotechnických elementů, které jsou celosvětově stále nedostatkové.
„Výroba těchto pyroelementů úzce navazuje na naši investici do výroby třaskavin a zápalek malokaliberního střeliva v objemu více než jedné miliardy kusů ročně. Množstevně výrazně méně zajímavou, ale o to strategičtější vidíme výrobu zápalek středorážové munice a iniciačních nábojek min a munice 155 milimetrů, kterou rovněž připravujeme. Pro tuto oblast plánujeme investici v řádu dvou miliard korun,“ popisuje Hác.
Nedostatek střelných prachů a TNT
Vůbec největší slabinou tuzemské produkce dělostřeleckých a dalších nábojů jsou energetické složky, které umožní výstřel granátu z hlavně. Jsou to prachové náplně, nitrocelulóza a TNT.
CSG i STV neúspěšně nabízely vládě významné investice do státní firmy Explosia, která je jediným českým výrobcem střelných prachů a trhavin. Strnadova skupina se v tomto směru postupně emancipuje a plánuje navýšení výroby, která by zcela pokryla produkci CSG. Prachy vyrábí například ve španělské Granadě, tamní továrna FMG se sedmisetletou tradicí je zřejmě nejstarší muničkou v Evropě.
Oproti tomu STV je závislá na Explosii nebo na zahraničních dodavatelích. „Do budoucna předpokládáme maximalizovat odběry od Explosie na úkor současných převládajících importů, a to nejen pro dělostřeleckou munici, ale i pro výrobu střeliva,“ upozorňuje Hác.
STV zároveň připravuje i vlastní výrobu bezdýmných prachů a modulárních náplní ve svých tuzemských provozech. Záměr je v projekční fázi.
Strnad ovládl továrnu v Německu
Výraznější pokrok udělal Strnad. Prostřednictvím zmíněné slovenské společnosti MSM, součásti CSG, dokončil akvizici závodu Walsroder na výrobu nitrocelulózy v německém Bomlitzu. Cílem je stabilita dodávek právě energetické nitrocelulózy, která je klíčovým materiálem pro obranný průmysl.
„Tato výroba je strategicky důležitá pro bezpečnost zemí NATO a EU a jejich spojenců. Evropa nesmí upadnout do závislosti na dovozu energetické nitrocelulózy, protože je nutné mít zajištěné dodávky i v krizi,“ říká Marinov.
Obrovskou poptávku po nábojích do tanků a děl akceleruje válka na Ukrajině a také řídnoucí zásoby evropských armád. „Proto už několik let usilovně pracujeme a investujeme stovky milionů eur do vytvoření vertikálně integrované výroby velkorážové munice v rámci skupiny CSG, a to od vstupních surovin a polotovarů až po finální výrobek. Ovládnutí závodu Walsroder nás k tomuto cíli výrazně přiblížilo,“ uvádí Marinov.
Oproti tomu STV vlastní výrobu nitrocelulózy zavádět nebude. „Už nyní máme vynikající spolupráci s jedním z největších výrobců nitrocelulózy, tuzemskou Synthesií. Další výrobní kapacity vznikají jak v Evropě, tak zejména v Asii, a její nedostatek tak v budoucnu nepředpokládáme,“ odmítá možná rizika spojená s nedostatkem důležité suroviny Hác.
Další nutno energetickou složkou pro výrobu munice je TNT. Zatímco STV vlastní výrobu neplánuje, CSG do dvou let hodlá pokrýt svoje potřeby produkcí v Řecku. Vybudování a spuštění výrobní linky je financováno i evropskou dotací z programu ASAP.
STV nakupuje TNT od několika dodavatelů. Preferuje významného evropského a světového hráče, polskou společnost Nitrochem, která je zatím jediným evropským výrobcem. Ten ale musí brát ohledy na potřeby domácí polské armády nebo výrobců munice v USA, pro které je zásadním dodavatelem.
