Právě jeden z nich je v hlavní roli tohoto příběhu. Šéf televizního vysílání BBC Danny Cohen je přesným opakem Clarksona: úzkostlivě politicky korektní a zcela prostý veškerého smyslu pro humor. Přísahá na stoprocentně lidský původ globálního oteplování, na kvóty na počet homosexuálů v každé domácnosti a rád by určil zákonem, kolik nádobí má mýt první a kolik druhý manžel (nebo přinejhorším manželka). Jeho pravidla pro boj proti šikaně na pracovišti jsou o něco tlustší fascikl než Starý zákon. A samozřejmě je zoufale ambiciózní, pročež v BBC rychle postupuje a údajně míří na post generálního ředitele.
Jednoduše řečeno, Cohen je něco jako Tomášek Zima. Na gymnáziu – maturoval týž rok na stejném ústavu jako váš blogger – sloužil jako předseda SSM a někdy ve třetím ročníku už vstoupil do KSČ. Měl na to čas, protože se choval přesně tak, jak vypadal, a žádné z tamních děvčat by se ho bylo nedotklo ani třímetrovou dřevěnou tyčí (a to je co říct, pokud mi paměť dobře slouží). Jenže, sešel se den se dnem, legitimace letěla do koše a milý Tomášek je najednou univerzitním rektorem.
Tak takový člověk je Danny Cohen, který se (podle toho, co píše v Daily Telegraph Clarksonův letitý kamarád Richard Littlejohn) nemohl dočkat, až Jeremyho na něco dostane. Toho chlapíka, který říká, že ekomentalisty jako Greenpeace netřeba brát vážně, protože jsou to kříženci odborářů a lesbiček. Všichni kromě Cohena chápou, že v tom vyjádření je jistá dávka humoru. Pro srovnání, před pár lety v přímém přenosu řekl Alastairu Campbellovi, obávanému sekerníkovi (oficálně „mluvčímu a řediteli komunikace“) ministerského předsedy Tonyho Blaira, že nevěří „tomu, co píšu, o nic víc, než ty věříš tomu, co říkáš“.
Campbell měl tehdy tolik zdravého rozumu, že se rozchechtal. Takový Cohen tady ale není od chechtání – sestrojil disciplinární komisi, která povede vyšetřování (přestože ten chlapík, kterému měl Jeremy jednu švihnout, si ani na nic nestěžoval). Výsledek může být jediný, a sice Clarksonovo propuštění.
Chápejte, tento blog nerad vyzývá k násilí; ale kdyby se náhodou někdy stalo, že to bude právě Cohen, kdo nepřinese Clarksonovi jeho biftek, moc rád bych byl u toho.
Daniel Deyl pracoval na začátku 90. let v jedné reklamní a jedné PR agentuře. Od roku 1994 působí jako pisálek v řadě médií. Se Strategií spolupracuje od roku 2010. Ve vydavatelství Mladá fronta dlouho působil jako editor časopisu Právo & Byznys, nyní je součástí týmu týdeníku Euro. Jeho názory na společenské uspořádání, zejména pak na reklamu, marketing a média, jsou obvykle považované za přinejlepším předpotopní.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
