Olympijské parky: Kam se poděla samba?
Olympijský oheň dnes v noci uhasl a XXXI. letní olympijské hry jsou nenávratně pryč. Přestože se odehrávaly až v daleké Brazílii, olympijskou atmosféru mohli na vlastní kůži okusit i Češi. A nemuseli kvůli tomu cestovat přes oceán až do dějiště sportovního klání, Rio de Janeira. Vypravit se mohli hned do čtyř olympijských parků, které vyrostly na Lipně, v Plzni, Pardubicích a Ostravě.
Po celých 17 dní byly brány olympijských parků otevřeny všem, kdo si chtěl vyzkoušet olympijské i neolympijské sporty, potkat se s olympioniky či jen spolu s dalšími sportovními nadšenci poklábosit o medailích, překonaných rekordech, ale také o potu, slzách a ztracených nadějích.
Jednoduše řečeno – geniální nápad, který potvrzují i aktuální čísla Českého olympijského výboru. V součtu všechny čtyři parky navštívil během olympijského klání téměř milion návštěvníků.
Láska k pohybu
Olympijský park, který se rozprostíral za plzeňským obchodním centrem Plaza, uvítal 110 tisíc návštěvníků. Podle organizátorů jde o jednoznačný úspěch, před olympiádou by si na takový počet vsadil jen málokdo – nejodvážnější odhady se prý pohybovaly kolem 80 tisíc.
Do parku se lidé opakovaně vraceli a mnozí z nich přijížděli i ze vzdálenějších měst. Podle průzkumu plzeňského magistrátu tu trávily den či aspoň odpoledne rodiny z Karlových Varů, Chebu nebo hlavního města.
Nejvíce si proto ruce mnuly plzeňské sportovní kluby, které prezentovaly své aktivity v jedenácti sektorech. Podle informací plzeňských deníků už nyní některé z nich hlásí zvýšený zájem o členství. A další nával se dá ještě očekávat – lásku k pohybu a sportu bude totiž i nadále podporovat kampaň Plzeň žije zdravě. Její cílovou skupinou jsou zejména děti a mládež, ale zaměřuje se i na rodiče a prarodiče.
Kde zůstalo Rio?
Z olympijských parků musely být kromě samotných návštěvníků a sportovních klubů nadšené i značky, které s nimi spojily své jméno a v jejich areálech se prezentovaly. Jejich přítomnost byla patrná na každém kroku – stánky ve firemních barvách, logy a prezentačními materiály se to na ploše jen hemžilo.
Je to pochopitelné, bez zapojení partnerů by parky a podobné radovánky pravděpodobně nevznikly. Na druhou stranu, čeho je moc, toho může být příliš. Zmiňovanému olympijskému parku v Plzni, který jinak návštěvníkům poskytl senzační atrakce, chutné jídlo a pití a třeba možnost nechat si podepsat minulé i současné olympioniky (mnohdy i krátce poté, co vystoupili z letadla z Ria), chybělo jedno – dokonale zprostředkovaná atmosféra temperamentního Rio de Janeira, které hýří barvami a vlní se v rytmu nekončící samby (to bohužel reprodukovaná univerzální technohudba nenahradí), a lepší práce s těmi, kteří si nepřišli ani tak zasportovat, jako spíše fandit.
Místo smyčky reklam na hlavní obrazovce by bylo bývalo lepší variantou nabídnout přímé přenosy nebo záznamy sportovních klání, a přenést tak atmosféru olympiády směrem k těm, kteří se do Ria nemohli podívat.
Pokud bude tradice olympijských parků v České republice pokračovat, věřme, že se to organizátorům podaří napravit. Hry v Jižní Koreji a za další dva roky v japonském Tokiu už klepou na dveře.
Lucie Bednárová pracuje jako novinářka od roku 2009. Dlouhodobě se věnuje problematice EU, o které píše v tuzemsku i zahraničí. Od roku 2011 vede redakci webového portálu EurActiv.cz. S měsíčníkem Strategie spolupracuje od roku 2015.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
