Pokud uděláte, co jste udělali, dostanete, co jste dostali. A společnost RWE zatím asi dostává, co potřebuje, jinak nerozumím tomu, proč nás Jarmil se svou rodinou neustále častuje radostí úžasných úspor, koženou jako kalhoty Iggyho Popa. Vypadá to ale, že tato reklama funguje. A budiž to RWE přáno!
Jak dlouho to ale vydrží? Přesně tak dlouho, dokud si bude RWE schopna svými konkrétními slevami nakupovat přízeň zákazníků, anebo do té doby, než se objeví někdo, kde zákazníka zasáhne zajímavou vizí, zajímavým pohledem na svět, zajímavým příběhem.
Příběh se slevou
Mám s těmito počiny vlastní zkušenost. Nejen profesní, ale i osobní. Pochází z doby, kdy jsem vodil syna do školky. Jakmile jsem ho dovedl, okamžitě chtěl domů. První týden stačil bonbon denně. Druhý týden tabulka čokolády – a bylo nad slunce jasné, že do konce školního roku dostane cukrovku typu B. Něco jsem musel změnit!
Nebylo by snazší postavit základ komunikace na vizi značky a silném vhledu (nejen povrchním zjištění) do cílových skupin?
Je evidentní, že ambicí společnosti RWE je stát se součástí každodenního života každé domácnosti prostřednictvím celé řady produktů a služeb. Plyn, elektřina, telefon – a jistě mají políčeno na celou řadu dalších produktů.
Proč tedy nehledají skutečnou, dlouhodobou a hlubokou emocionální potřebu lidí? Proč nevyprávějí silný příběh? (Jak říká kolega z branže: silné značky mají příběh, ostatní mají slevu.) Speciálně, když prodávám komoditu, kolem které jistě existuje celá řada opravdových příběhů. Energie je velmi silným tématem dnešní společnosti.
Spotřební středobod
Značky nás mají vést, mají nás inspirovat, bavit, motivovat. Je škoda, že tvůrci vysílají podpantofilního Jarmila, aby nám obsadil šedou kůru mozkovou celou škálou úžasných výhod a nedal nám jediný prostor nechat se unést, nadchnout, zasáhnout. Nedej bože, aby nám dal šanci se s ním ztotožnit! Už jen jeho držení těla vysílá signál slabocha, hodlajícího se zalíbit blízkým za každou (samozřejmě nízkou) cenu.
Světlým okamžikem reklamy je prostředí. Když už kulisy, tak velmi podobné všem populárním seriálům, a samozřejmě to musí být kuchyň – středobod rodiny a místo opravdové spotřeby. Nejen energií (plyn proudí jako o život), ale i potravin. Škoda, že když už použijí tvůrci téma pokrmu, nehledají jediný nápad, jak zajímavě, metaforou nebo alespoň analogií sdělit, co mají na srdci. Místo toho si prostě demonstrativně nakládají a přidávají. Prostě extra nášup (také zajímavý trend společnosti). Když už je to tak výhodné, dám si ještě!
Výstižnost celé reklamy se objevuje v samotném závěru. Přesně definuje mé pocity. Cítím se jako blbec, který potřebuje pořádnou sklenici vody, aby tuhle záležitost dokázal spláchnout z krku.
