Fed je bez dat, shutdown mu střelil šíp do paty
Federální vláda Spojených států amerických nefunguje. To obnáší spoustu problémů, ale ve středu nás čeká jeden z těch největších. Americká centrální banka Fed rozhodne o nastavení úrokových sazeb, tentokrát ale v mlze.
Může za to vládní shutdown, tedy zastavení činnosti federálních úřadů pro neshody na tom, jak moc má vláda utrácet a za co. Je to teprve jedenáctý shutdown v historii Spojených států, a jelikož trvá od začátku října, je tím úplně nejdelším, jaký kdy země zažila.
Středeční rozhodování Fedu není ohrožené jako takové, protože centrální banka financována federální vládou není, nicméně se naprosto zásadně opírá o data, která publikuje americký statistický úřad. Jenže ten je od začátku října kvůli shutdownu nevydává.
Americký ekonom Murray Rothbard to v roce 1961 popsal ve stati, která už v názvu říkala, že statistika je Achillovou patou státu. Centrální plánovací komise je vždycky slepá, ale bez statistiky nemůže ani předstírat, že něco vidí. Rothbard byl anarchista, který na to upozorňoval, aby nakreslil pomyslný terč kolem zranitelného místa, ale i pokud s jeho libertariánskými závěry nesouhlasíte, tak je to trefná poznámka, protože statistiku skutečně pro státní aktivity potřebujeme. Bez kvalitních dat se nedá kvalitně vládnout.
Bez dat to prostě nepůjde
I současná měnová politika stojí na datech a chce stát na datech. A možná ještě víc než jakékoliv jiné vládnutí, protože zbytek je mnohem více politický. Výše daní nevychází z datových studií, ale z ideologie či populismu té či oné strany. Centrální banka by měla být – a americký Fed stále je – výsostně apolitický, takže mu nic jiného než kvalitní data k rozhodování nezbývá. A samozřejmě občas i intuice, jinak bychom mohli rovnou nahradit bankovní radu za počítač.
Ve středu bude k rozhodování intuice potřeba víc než kdy jindy, protože ze široké plejády dat, o která se centrální banka tradičně může opřít, zůstalo centrální bance jedno velké číslo. Statistický úřad totiž zveřejnil poslední inflaci, která byla mírně slabší, než se očekávalo. Místo 3,1 procenta dosáhla inflace za září jen na 2,9 procenta, a meziměsíčně dokonce zpomalila z 0,4 na 0,3 procenta.
Jak to bude s koncem kvantitativního utahování?
Už jen toto jedno číslo napovídá, že by Fed mohl pokračovat ve snižování sazeb a snížit je o 0,25 procentního bodu. Mnohem obtížnější to ale bude mít s druhým rozhodnutím, které analytici očekávají. Tím je ukončení kvantitativního utahování, tedy opaku kvantitativního uvolňování, které jsme opakovaně zažívali v krizových situacích po roce 2008. Ne tak úplně přesně opaku, protože uvolňuje se nákupem státních dluhopisů, ale utahovat lze vedle jejich přímého prodeje už jen tím, že se dluhopisy nechají dojít do splatnosti a nové se nenakoupí.
Jestli celý proces ukončit a rozvahu amerického Fedu opět pasivně nechat doplňovat do stávající úrovně, je pro trhy zásadní rozhodnutí. Bez statistiky to bude ale složité rozhodování. „Žijeme vskutku v době statistické,“ začal svou stať Murray Rothbard. A byť měl pravdu i před 64 lety, dnes to platí mnohem víc. Na ničem to nelze vidět lépe než na rozhodování v mlze bez dat u nejdůležitější centrální banky světa.
