Patnáctiletý mejdan skončil, jsme ve fázi kocoviny, říká šéf České spořitelny Salomon

Tomáš Salomon

Tomáš Salomon Zdroj: Michaela Szkanderová

Očima guvernéra: Jaké jsou hlavní příčiny inflace?
Tomáš Salomon
Tomáš Salomon
Tomáš Salomon
Tomáš Salomon
11
Fotogalerie

V Česku se hraje momentálně o všechno. O to, jak dlouhá a bolestivá bude inflace. O to, jak drasticky lidé pocítí význam ještě nedávno neznámého slova stagflace. Rozhoduje se o budoucí kondici české ekonomiky, a potažmo i domácího bankovního sektoru, který je s ní svázán pupeční šňůrou. Budoucnost může být světlá, a stejně tak zatraceně temná. „Pokud budeme zvedat mzdy podle inflace, a ne podle produktivity, tak inflaci nikdy nezkrotíme. Už jsme tu takovou situaci jednou měli a zvládli jsme to,“ říká s nadějí šéf České spořitelny Tomáš Salomon.

Česká ekonomika propadá do nelehkého ob- dobí spojeného s pádivou inflací a vysokými úroky. Nakolik končí období prosperity země a potažmo i bank, jejichž kondice je výkladní skříní ekonomiky?

Zažili jsme bezprecedentně dlouhé období konjunktury, poslední finanční krize byla 2008 a tak nějak jsme si zvykli na večírek nulové ceny peněz, na velmi nízkou, až neviditelnou inflaci či na pravidelně se zvyšující mzdy a rostoucí životní úroveň. Když se podíváte dekády zpátky, tak to není samozřejmost, to si musíte zasloužit. Život se jednoduše vždy nevyvíjí v přímce směrem vzhůru. Nyní je to jinak, z příčin, za něž nemůžeme, ať už je to pandemie, či válečný konflikt. Nicméně nejde o nic, co by svět neznal. A historicky se ukazovalo, že velmi často nešlo o fatální situace, ale vznikla z toho nová kvalita.

Co bude onou novou kvalitou? V posledních měsících se nejen v médiích zabydluje termín stagflace.

Buď přiživíme inflaci a bez ohledu na produktivitu práce budeme zvyšovat mzdy, abychom takzvaně v oblasti nízké nezaměstnanosti udrželi lidi. Ale potom si uvědomme, že je to trochu dvousečné, protože rozhodně nepomůžeme tomu, abychom inflaci zkrotili. Národní banka byla před tři čtvrtě rokem kritizována, že začala zvyšovat sazby, a všichni říkali, proč zrovna tady, a podívejte se, v Evropě nikdo s úroky nahoru přece nejde. Dneska je inflace v Americe 8,5 procenta a Fed říká, že bude zvyšovat sazby, obdobně třeba Nový Zéland. V Evropské unii je to spíš politická záležitost, jestli si unie může dovolit zvýšit sazby na euru.

Kudy tedy zpátky vzhůru?

O prosperitě rozhodne primárně poptávková strana, konkrétně kolik budou mít lidi peněz a jestli jsme ochotni si krátkodobě snížit životní úroveň. Podmínkou prosperity bude, zda vrstva lidí, kteří si to mohou dovolit, bude ochotna pomoci nízkopříjmovým vrstvám, jež stojí na prahu existenčních problémů. Prosperita se nerodí, musíme si ji zasloužit. Pro nás jako banky je to fatální. Buďto se společnosti a ekonomice daří, a potom se daří i bankám, anebo je to naopak, a to si nikdo z nás nepřeje. Patnáctiletý mejdan skončil a jsme ve fázi kocoviny.

Jedna z prvních reakcí po vypuknutí války a po odhalení závislosti na ruském plynu, byla: Tak to je konec Green Dealu. Souhlasíte s tím?

Tak to není. Udržitelnost, anebo Green Deal, se musí přehodnotit, „zreálnět” z hlediska času a z hlediska vystavení tohoto tlaku. Jsem stoupencem toho, abychom se závislosti na Rusku zbavili co nejdříve a myslím, že to můžeme ustát. Pokud někdo v Rusku z peněz placených námi za suroviny financuje válku, tak to je pro mě hodnotově naprosto nepřijatelné. A myslím si, že technologicky a díky životní úrovni v Evropě si to můžeme dovolit. Že to není populární a že to pro některé firmy může být fatální, jsme si vědomi. 

Posouvá současná energetická krize vaše priority v oblasti financování tak trochu „nechtěných" byznysů, třeba spojených s fosilními palivy? 

Myslím, že bude nutné se znovu v určitém časovém horizontu podívat na to, jestli nebudeme potřebovat využít na přechodnou dobu třeba naše vlastní uhlí, než se staneme skutečně ekonomikou schopnou využívat téměř ve sto procentech obnovitelných zdrojů. Cesta musí existovat, ať už je to rehabilitace jádra, ke které částečně došlo již před konfliktem na Ukrajině, anebo exponenciální využití solární energie. 

Nabízí se otázka, zda k obdobnému posunu dojde i v obchodu se zbraněmi.

Pořád jsme se tvářili, že žít v Evropě bez válek a bez konfliktů je trvalý stav. A že závazek dvou procent HDP investovaný do obrany a zbrojního vybavení sice na papíře platí, ale že se zase tak moc neděje, když se nedodržuje. A to se změní. Urgence toho, aby Evropa mohla zůstat svobodná, bude záviset i na tom, jak se budeme schopni bránit a zabezpečit proti tomu, abychom byli schopni reagovat, pokud se kdokoli rozhodne použít sílu. To myslím přehodnotí postoje k tomu, jestli je to dobré podpořit zbrojní průmysl, anebo ne.

Takže vaše priorita financování zbrojařů se posouvá.

Ano, bude to pragmatické rozhodnutí. V NATO jsme dlouho a jsme za to rádi - to se pořád opakuje. Ale závazky neplníme dlouhodobě, i když nejsme jediní. A nedivím se tomu, že druhá část NATO v Americe z toho byla trochu špatná. Já jen doufám, že sentiment společnosti se směrem k bezpečnosti změní. A sentiment Evropy se doufejme změní správným směrem a i tady budou hrát roli peníze a banky. 

Video placeholde
Očima guvernéra: Jaké jsou hlavní příčiny inflace? • Videohub

Někteří členové Bankovní rady ČNB říkají, že inflace by se mohla dostat na dvouprocentní cíl na konci roku 2023. Není to utopie?

Současný stav je způsoben hlavně cenou energií, která je bezprecedentní a bez jakýchkoli nástrojů kontroly. Je to nabídková inflace.  A pokud ji přiživíme ještě tou poptávkovou, tedy zvyšováním mezd bez ohledu na produktivitu, bude to problém. Do značné míry o budoucí inflaci rozhodne míra nárůstu mezd. Pokud je budeme zvedat podle inflace a ne podle produktivity, tak inflaci nikdy nezkrotíme. Už jsme to tu měli a zvládli jsme to. V takovém případě se pak můžeme dočkat toho, že v roce 2023 budeme mít inflaci pod kontrolou. 

Válka probíhá fyzicky na východě, kyberneticky ale globálně. Jak moc brutální období zažíváte, pokud jde o útoky na bezpečí klientských peněz?

Hybridní válka je realitou, se kterou na úrovni jednotlivce, ani systému neumíme úplně pracovat. Pokud to vztáhnu k bezpečnosti finančního sektoru, tak jsem optimista a ostatně na to máme i track record. Jsme terčem útoků, a to celkem pravidelně, ať už to jsou Ddos útoky, či phishing. Nejslabším článkem celého řetězce je ale jednotlivec. Jestli je to člověk v bance, který má na starosti bezpečnostní politiky, anebo konečný uživatel. Pokud dochází ke škodám, je to kvůli selhání jednotlivců, a to na obou stranách trhu. Zatím to není nic fatálního.

Takže zvláštní vlnu dodatečných útoků v souvislosti s válkou nesledujete?

Ne, nesledujeme, spíše se ta válka vede přes dezinformace, které se snaží hnát proti sobě sociální bubliny, a ty přirozeně vznikly v posledních letech. Ale že by se násobil počet útoků, tak to není. Fake news ale lze za takové útoky také považovat. Třeba Sberbank nebyla nezdravá, nebyla ani špatně řízená. Prostě jen měla ruského akcionáře. 

Rostoucí úroky se projevují i v zájmu o hypotéky. Jak silný propad byznysu letos očekáváte? 

Rozhodně dojde k poklesu hypotečního trhu a je třeba říct, že loni došlo k naprosto bezprecedentnímu nárůstu, na což všichni rádi při srovnáních zapomínáme. Myslím, že úroveň může být menší než i v těch dvou letech dříve, ale to byly také silné roky. V souvislosti s cenou peněz dojde k ochlazení hypotečního trhu. Myslím ale, že letošek bude z pohledu hypotečního byznysu patřit mezi průměrné až podprůměrné, ale není to nic, co by bylo z hlediska aktuální reality neadekvátní. Ale uvědomme si, že pokles hypoték jsme předpovídali už tři až čtyři roky zpátky, ale nikdy k tomu nedošlo. 

Propíše se ochlazení hypotečního trhu do poklesu cen nemovitostí? 

Ceny nemovitostí jsou spíše než ve vleku hypoték důsledkem cen materiálů a nedostatečného množství nových bytů a výstavby, která dlouhodobě nepokrývala ani amortizaci bytového fondu. Pokud se toto podaří narovnat, tak se může něco změnit v oblasti vývoje cen nemovitostí. Rostly rychle a možná nejvíce z okolních států. V Česku bylo faktorem i vnímání nemovitostí jako bezpečného přístavu v době pandemie. A teď tomu jde bohužel naproti i dostupnost a cena stavebních materiálů všeho druhu, to je ta nákladová inflační spirála, která se roztočila. Až se toto uklidní, zklidní se i růst cen nemovitostí. 

Když se podívám na úročení vašich účtů, je relativně malé ve srovnání s tím, jaká je aktuální úroková sazba ČNB. Vyháníte tím lidi do sféry investic? 

Na běžných účtech neplatíme a nebudeme platit prakticky žádné úroky, tam by měla ležet jen provozní vrstva peněz. Na spořicích a termínovaných účtech se budeme blížit až ke třem procentům. Ale nikdy nepůjde o nástroj na to, jak porazit inflaci. Ani nikde v Evropě to tak není. Vývoj úrokových sazeb je překotný a tomu odpovídá i navyšování úroků na depozitních produktech. Druhou stránkou věci jsou hypotéky. Když si vezmeme současnou sazbu okolo pěti procent, tak pokud přičteme rizikovou marži a marži banky, tak by měly být hypotéky na šesti až sedmi procentech. A tam nejsou. 

Možná i díky tomu, že zatímco u vkladů si banky konkurovat nemusí, u hypoték platí pravý opak. 

Depozit je v ekonomice prostě mnoho a je to i důsledek pandemie, kdy nebylo za co utrácet. Zároveň opatrnost uskutečňovat některé nákupy byla menší. Stát byl navíc velkorysý, jak lidi podporoval v době pandemie. Výsledkem toho je dnešní stav a nesmíme se na to dívat jen prizmatem dvou tří měsíců, ale dlouhodobě, pak je to pochopitelnější. Není to tak, že přes noc přeceníte a najednou začnete „znova", trh vás tam nepustí.

Zvýšili jste loni zisk o zhruba 40 procent. Za letošek zatím vypadají výsledky bank velice dobře, probíhá přes všechno renesance bankovního byznysu?

Magie čísel a procent je velmi často zrádná. Když bankovnímu sektoru spadl v prvním pandemickém roce zisk na polovinu, tak jsme říkali, tohle je přesně situace, kdy stojí za to si zopakovat, že bankovní sektor je silný a kapitálově dobře vybavený. To byl rok 2020. Když nyní mluvíme o výsledcích roku 2021, tak najednou říkáme, že se bankám daří. Ne, my se vracíme k nějakému normálu, který je správný a zdravý a je to dobře, protože v těchto složitých dobách by bankovní sektor měl působit stabilizačně, a především by měl mít ochotu půjčovat. 

Loňský nárůst zisků bank byl v rozhodující míře dán rozpouštěním rezerv na pandemické ztráty. Představuje válka nový impuls, abyste začali obdobné rezervy zase vytvářet? 

Rok 2022 se zatím obchodně vyvíjí dobře. Jestli se válečný konflikt potáhne delší dobu, tak je pravděpodobné, že banky budou muset obezřetně zase vytvářet rezervy, pokud by byl firemní sektor ohrožen. To se očekávalo i během pandemie a nenastalo to. Ve spolupráci se státem dokážeme fungovat efektivně tak, aby nepříjemných události kolem nás bylo co možná nejméně. Není nárok na přežití, ale kdo půjde do banky, tak se mu dostane pomoci, protože dlouhodobé vztahy jsou i v našem zájmu. Jsme na to dobře vybaveni, jen míra nejistoty je třeba v horizontu půl roku obrovská. 

Tomáš Salomon (56)

Je v čele České spořitelny od roku 2016. Většinu svého života pracoval ve finančním světě. Byl členem představenstva Slovenskej sporiteľne, podílel se na založení společnosti Mopet CZ. Řídil jako předseda představenstva a generální ředitel GE Capital Multiservis, retailové bankovnictví v GE Capital Bank nebo Poštovou banku na Slovensku. Věnoval se rovněž privátním investičním projektům, kde inicioval vznik platformy na realizaci mobilních plateb.