V roce 1990 bylo v rumunském údolí Jiu patnáct činných dolů, ale kvůli zastaralým technologiím, havarijnímu stavu a přísným limitům EU většina z nich postupně končí. Horníci ze strání Jižních Karpat se zatím nevzdávají a díky silným odborům v těžbě pokračují.
Definitivní konec hornické činnosti v této lokalitě je ale stejně neodvratný. Důlní společnost Compania Nationala a Huilei S.A. Petrosani, která všechny lokality spravuje, disponuje licencí jen do roku 2024.
Těžba v kraji má přitom relativně dlouhou tradici. Těžbu uhlí zde roku 1840 zahájil Karol Madersbach s jeho bratrem Hoffmannem. Z počátku se ovšem jednalo zejména o povrchové dobývky bez většího významu. S hloubením prvních šachet se začalo až o osm let později, kdy byli na dolování podzemních zásob najati zkušení horníci z Čech, Polska a Německa.
Karpatské doly si prohlédněte ve fotogalerii:
Doly byly v soukromém vlastnictví až do druhé světové války. Po znárodnění vnikla v rámci poválečných kompenzací sovětsko-rumunská báňská společnost SovRom. Společně s růstem výroby oceli v nedalekých městech Huneodara, Călan a Reşiţa byla otevírána nová ložiska a doly roku 1979 zaměstnávaly na 179 tisíc horníků.
V současnosti se ale z někdejších slavných míst stává divočina se vším všudy. "U místního dolu Petrila mě honila ochranka se sekyrou. Tehdy v roce 2011 se tam moc fotografů netoulalo, tak jsem působil krajně podezřele," dodává autor snímků Viktor Mácha.
