Oblast Donbasu není zrovna typickým cílem turistů. Těm, kteří se podobně jako Viktor Mácha zaměřují na fotografování průmyslových staveb, ale dokáže nabídnout působivé výjevy. Prohlédněte si je ve fotogalerii na E15.cz.
Přístav Mariupol leží na břehu Azovského moře a jeho dominanty tvoří dvě železárny společnosti Metinvest, kterou vlastní nejbohatší ukrajinský oligarcha Rinat Achmetov. Ten je mimo jiné i majitelem fotbalového klubu Šachtar Doněck.
„Během mé první návštěvy v roce 2012 byla Mariupol typickým postsovětským, šedivým městem lemovaným sochami Lenina, omšelými paneláky, rozpadajícími se dřevěnkami a dvěma mohutnými, dýmajícími hutěmi na horizontu - Azovstalem a Metalurgickým kombinátem Iljiče. Z Dněpropetrovsku zabrala cesta autem po děravých asfaltkách necelých pět hodin,“ vzpomíná na cestu po Ukrajině fotograf Viktor Mácha.
Díky výhodné lokalitě poskytující uhlí z Donbasu a rudu z Krivbasu se přístavní město Mariupol stalo jedno z nejvýznamnějších metalurgických center již v dobách carské Rusi.
V porevolučních letech se železárny přejmenovaly na závod Vladimíra Iliiče Lenina. Došlo i k zahájení strojírenské výroby. Ta se od roku 1941 stala hlavním dodavatelem pancířů pro legendární tanky T-34. Po válce došlo k významnému rozšíření závodu a roku 1983 zde Vítkovické strojírny instalovaly válcovnu tlustých plechů.
Od roku 2006 jsou železárny součástí impéria miliardáře Achmetova stejně jako druhá mariupolská železárna Azovstal, která zahájila provoz přímo na pobřeží Azovského moře roku 1931.
Slibný rozjezd výroby však přerušila válka a stěhování za Ural. V říjnu 1941 zbytek závodu srovnali se zemí nacisté. K obnovení výroby došlo roku 1944. Nový rozměr zpracování oceli dal rok 1967, kdy zde Vítkovické strojírny instalovaly moderní válcovnu plechů.
„Mariupol leží na frontové hranici zamrzlého rusko-ukrajinského konfliktu, což s sebou při druhé cestě neslo jistá rizika. Zákopy a vojenský tábor leží jen necelé dva kilometry za městem a abyste se do něj od západu vůbec dostali, musíte projít hned třemi vojenskými kontrolami. Lépe řečeno stanovišti hlídanými polovojenskými dobrovolnickými jednotkami typu batalion Azov nebo příslušníky soukromé armády Rinata Achmetova. Hlaveň tanku na mne mířila poprvé v životě právě zde a není to zrovna příjemný pocit,“ dodává Mácha, jehož fotografie můžete shlédnout i na Facebooku.
