Strnad se střetne s Drdou o obrněnce. CSG sází na přínosy miliardové zakázky pro Česko
Nemusí to být jen palebná síla nebo tloušťka pancíře chránícího osádku, které rozhodnou o vítězi chystané armádní zakázky na nové kolové transportéry. Velkou politickou váhu budou mít ekonomické a bezpečnostní přínosy pro Česko v podobě výroby vozidel v tuzemsku. Důležitou roli ale mohou sehrát i dosavadní zkušenosti vojska s obrněnci Pandur II.
Před několika dny ministerstvo obrany překvapivě vycouvalo z modernizace pandurů, s níž až dosud v oficiálních koncepčních dokumentech počítalo. Podle informací e15 bude požadovat přibližně 250 úplně nových osmikolových transportérů za minimálně 30 miliard korun. Ekonomicky to ale nedává moc smysl.
STV posiluje, hodlá vyrábět nástavby
Není to jen závratná suma, ale i dlouhodobý konkurenční boj, kvůli němuž naplno startuje zápas, který domácí zbrojařské hřiště dlouho nezažilo. Střetávají se rychle rostoucí a dnes už globální firma CSG Group Michala Strnada, vyrábějící pokročilá vozidla Pandur EVO nebo šestikolové obrněnce Titus, se silnou společností STV Group Martina Drdy. Protože jeho firma zatím nemá zkušenosti s vývojem a výrobou pozemní techniky, zastupuje finskou zbrojovku Patria s vylepšeným transportérem AMV XP. Navíc se opírá o vlivné hráče, exministra financí Miroslava Kalouska a údajně bývalého šéfa rezortu obrany Martina Bartáka, kteří působí jako poradci firmy.
Drda se nyní zároveň dohodl se společností Promet Group na koupi podílu v kopřivnické automobilce Tatra Trucks, majoritně ovládané CSG. Na dosavadní modernizace a generální opravy těžkých vojenských vozidel hodlá navázat produkcí vlastních zbraňových nástaveb.
Pandury, včetně věží, se vyrábějí v ČR
Nejsilnější kartou CSG v připravovaném armádním kontraktu je výroba nových pandurů EVO, včetně zbraňových věží, v Česku, přesněji v kopřivnické Tatra Defence Vehicles (TDV). A produkce je určena nejen pro armádu, pokud by se pro tato vozidla rozhodla, ale především pro export.
Právě vývoz nových obrněnců je podle CSG dlouhodobě nejdůležitější. „Investovali jsme do licence na výrobu pandurů v Česku i do jejich dalšího vývoje už stovky milionů korun. To si můžeme dovolit nejen kvůli finanční síle naší skupiny, ale i díky schopnosti získat exportní zakázky. Přenos výroby se kvůli jediné zakázce pro českou armádu nevyplatí, to zahraniční dodavatelé moc dobře vědí, i když navenek o zapojení českého průmyslu hovoří,“ upozorňuje generální ředitel TDV Tomáš Mohapl. „Už teď máme poptávky ze zahraničí na stovky vozidel Pandur EVO. Díky tomu nejsme závislí na jediné domácí zakázce a můžeme být dlouhodobým přínosem pro českou ekonomiku,“ dodává.
České firmy zajišťují dvě třetiny všech komponent pandurů EVO. Motor, převodovka nebo 30milimetrový kanón jsou z ciziny. To platí i pro konkurenční finský transportér, který má motor společnosti Scania či kanón firmy Bushmaster. Mohapl ujišťuje, že cílem je maximální, takzvaná vertikální integrace výroby v Česku. „Výrobce obrněného vozidla obvykle sám produkuje podvozek a korbu, přičemž motor či bojovou věž bere od specializovaných dodavatelů. Pro pandur EVO ale vyrábíme i špičkovou věž,“ zdůrazňuje.
Postupně se přenáší také výroba některých elektronických systémů do partnerských firem z divize CSG Aerospace. Celá CSG podle Mohapla usiluje u pozemní techniky o totéž jako u jiných produktů. „Aby pandury i jiné systémy dokázala vyrábět převážně sama a i v krizi garantovala jistotu dodávek a rovněž servisu,“ uvádí.
Investice do obrany se násobně vrátí
Politici bez ohledu na stranickou příslušnost přitom slyší právě na skutečnost, že plnění zakázky v tuzemsku zajistí práci tisícům lidí, zvýší jejich kvalifikaci a prostřednictvím daní a pojistných odvodů posílí příjmy státního rozpočtu.
Potvrzuje to únorová analýza Hospodářské komory. České zbrojařské podniky mají multiplikační efekt na domácí ekonomiku v rozmezí 1,1 až 2,3. To znamená, že každá jedna koruna vynaložená na nákupy pro vojáky, policisty nebo hasiče generuje až dvě koruny a třicet haléřů. Některé projekty s vysokou přidanou hodnotou podle analýzy dokonce z každé investované koruny přinášejí až 3,2 koruny.
Armáda by navíc v otázce servisu po celou dobu životnosti transportérů, jejich pozdějších modernizací ani softwarových aktualizací nebyla nijak závislá na zahraničním dodavateli. Ten by v případě krize mohl upřednostňovat požadavky vlastních ozbrojených složek.
I jiné evropské země usilují o co největší nezávislost. Například bundeswehr nakupuje kolové obrněnce Boxer, které vznikly ve spolupráci německých zbrojovek Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall s nizozemskou společností Stork. Švýcaři mají vozidla Piranha od tamní společnosti Mowag a Finové Patrie, které nyní v nejnovější verzi nabízejí Česku.
„Prakticky každý evropský stát, který vyrábí nějaká obrněná vozidla, je kupuje i pro svou armádu. Většina zahraničních dodavatelů nám může nabídnout montáž vozidel, ale ve firmě Tatra Defence Vehicle probíhá skutečně plnohodnotná sériová produkce obrněnců Pandur a také vývoj nových variant. Tudíž je to z hlediska strategických zájmů České republiky jasná volba,“ míní vojenský analytik Lukáš Visingr.
Armáda chce obrněnce už za tři roky
Pandur EVO má však silného protihráče, kterým je zmíněná modernizovaná verze finského vozidla AMV XP. Podle společnosti Patria nabízí technické schopnosti, které odpovídají současným i budoucím požadavkům bojiště a zároveň přináší „výrazný ekonomický a strategický přínos pro ČR“.
Kromě toho, že Finové podepsali takzvané memorandum o porozumění s STV Group, jakožto klíčovým partnerem při lokalizaci výroby obrněnců v Česku, sami hledají tuzemské dodavatele. Ti by dodávali suroviny, svařovali korby podvozků, poskytovali výrobní technologie, zajišťovali výbavu transportérů komunikačními a informačními systémy a konečně by měli na starosti i vývoj simulátorů pro výcvik.
„Na základě těchto schopností, získaných při výrobě, bude Česká republika do značné míry soběstačná i po celou dobu životnosti vozidel, zejména v jejich opravách nebo dodávkách náhradních dílů,“ ujišťuje Patria. Podle ní by tak velká část z vynaložených desítek miliard korun zůstala v tuzemsku. Čeští partneři by navíc mohli být zapojeni do budoucích mezinárodních projektů společnosti Patria, přidává další bonus finská zbrojovka.
Zkušenosti s přenosem výroby z některých zemí, které si transportéry AMV XP pořídily, jsou však rozporuplné. V Chorvatsku skončila montáž vozidel spolu s dodávkami pro domácí armádu a tamní průmysl se do žádných mezinárodních projektů nezapojil. Oproti tomu si výrazně lepší podmínky dohodlo Polsko. Vyjednalo si s Finy licenční a poměrně robustní výrobní model, který Varšavě mimo jiné umožnil vyvézt obrněnce na Ukrajinu.
„Naše vozidlo poskytuje nejen špičkové schopnosti, ale také záruku suverénní výroby a podpory přímo v České republice,“ ujišťuje Mikko Karppinen z vedení Patrie.
Šéf speciálních projektů STV Group Pavel Beran upozorňuje na to, že vozidla AMV XP si už vybralo šest zemí NATO, včetně Slovenska a Polska. „Předpokládám, že kromě technických parametrů, ekonomické výhodnosti, zralosti systému a možnosti dalšího technologického rozvoje platformy ministerstvo obrany posoudí také interoperabilitu a rozšířenost minimálně v rámci NATO a evropského regionu,“ věří.
Širokým zázemím uživatelů v NATO se ale mohou chlubit i pandury, ať už v osmikolové nebo častější šestikolové verzi. Tu používá i americké velitelství speciálních operací SOCOM.
Rezort obrany už od loňska zpracovává takzvanou studii proveditelnosti zakázky na osmikolové transportéry, kompletně hotová má být do konce roku. S prvními novými vozidly počítá vojsko už v roce 2028. Partnerem pro tuto studii je podle Berana primárně výrobce finských vozidel. „České firmy by dostali jedinečnou příležitost se zapojit do celkového dodavatelského řetězce Patria,“ zdůraznil.
Starší pandury zůstanou ve skladech
V dosud platné Koncepci výstavby Armády ČR do roku 2035 se píše o modernizaci 107 zhruba patnáct let starých pandurů II, které stály 14,4 miliardy korun. Začátkem dubna na jednání sněmovního výboru pro obranu však náměstek ministryně obrany František Šulc a náčelník generálního štábu Karel Řehka řekli, že záměr padá. Úpravu zmíněné koncepce by ale musela schválit vláda. Pandury jsou podle Šulce asi v polovině životnosti. „Analýzy prokázaly, že jejich modernizace na požadavky soudobého bojiště by nebyla ekonomicky výhodná,“ řekl.
Takový závěr ale postrádá logiku. Přestože by obnova jednoho vozidla podle náměstka vyšla na 75 procent ceny nového stroje, oproti zakázce za nejméně 30 miliard korun na pořízení zcela nových vozidel by rezort ušetřil několik miliard. To ani za současného růstu výdajů na obranu není málo.
Nynější pandury podle kritiků nemají zejména dostatečnou balistickou ochranu, protože vojáci v minulosti požadovali, aby měly nižší hmotnost a dokázaly plavat. Tento i další nedostatky je ale možné modernizací odstranit. Svědčí o tom dvacítka pandurů upravených pro velitele a spojaře, které kopřivnická TDV dodala v roce 2017. Tato vozidla mají silnější balistickou i protiminovou ochranu než původních 107 transportérů, které Česko v minulosti koupilo od tehdejšího rakouského výrobce.
„Ministerstvo a armáda řeší pandury už od roku 2021. Přitom si neustále protiřečí a podle mého názoru nevědí, co chtějí. Žádné analýzy jsme zatím neviděli,“ kritizuje poslanec výboru pro obranu Pavel Růžička.
Původní plán podle Řehky předpokládal, že všechny tři prapory 4. brigády rychlého nasazení, která osmikolové transportéry používá, se dostanou na stejnou úroveň tím, že jeden získá nové a ty v užívání dvou praporů se modernizují. Nyní se ale vojsko kloní k obměně úplně celého parku těchto vozidel za 250 nových strojů. Řehka zdůrazňuje, že armáda žádného výrobce nepreferuje. Dosud nakoupené pandury mají skončit ve skladech jako rezerva pro případ krize.
