Evropa versus USA. Kdo vyhraje souboj o investice a růst založený na zelených technologiích?
Spojené státy a Evropská unie nezažívají zrovna nejlepší období vzájemných vztahů, a to nejen proto, že se americký prezident rozhodl, že se mu nelíbí současná podoba světového obchodu. Již nějakou dobu totiž probíhá souboj o to, který z bloků přitáhne víc investic do průmyslu.
Současná energetická tranzice je komplexní průmyslová a celospolečenská změna, srovnatelná s průmyslovou revolucí, která se netýká jen odchodu od fosilních paliv. Decentralizace výroby energie mění také přenosovou síť a roli spotřebitelů. Přichází nové technologie do výroby, ale i spotřeby energie, mění se způsob dopravy a trávení času. Přitom se nejedná o hudbu budoucnosti, stačí se podívat na křivku prodeje elektromobilů či růst instalací obnovitelných zdrojů. Pohledu z české „autolandové“ kotliny zůstávají často skryty zprávy, jako třeba to, že polovina všech v Číně prodaných automobilů je elektrická.
Podniky si nastávající změny uvědomují a už dávno přemýšlí, kde budou vyrábět. Evropa bojuje o to, zda její průmysl zůstane na špici doby, nebo ustrne a spolu s technologiemi 20. století upadne. V tomto snažení má Evropa jednoho přímého konkurenta hned na druhé straně Atlantiku, kde se symbolem průmyslové transformace stal ještě za Joea Bidena schválený Inflation Reduction Act (IRA). Tento mnohamiliardový legislativní balík míří na výstavbu infrastruktury, ale z velké části i na podporu „zelených“ technologií. Jedná se tedy o přímou konkurenci unijním pobídkám a Green Dealu.
Už před druhým nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu se mluvilo o tom, že Evropě hrozí přesidlování průmyslu do USA a staronový americký prezident z této možnosti udělal skrze celní politiku přímo jeden ze svých hlavních cílů. Spojené státy jsou navíc pro spoustu moderních technologií od obnovitelných zdrojů až po elektromobilitu důležitým trhem. Přesídlení za oceán však není jednoduchá záležitost.
Jak si tedy USA oproti EU stojí?
Srovnání to není úplně jednoduché, protože legislativa se vyvíjí, ale rozdíly v přístupu přece jen vidíme. V objemech přímé finanční pomoci EU vyhrává zcela jasně. Takzvané nedaňové pobídky jsou v EU násobně vyšší než srovnatelné nástroje federální vlády ve Washingtonu. Situace se ale zásadně mění, podíváme-li se na pobídky daňové.
Tady má totiž EU nevýhodu, neboť otázky daní zůstávají v gesci členských států. Je to ale právě daňové prostředí, které má na rozhodování o investicích zásadní dopad. Přímé, nedaňové pobídky jsou závislé na určitém objemu schválených peněz, který se dřív či později může vyčerpat. Investor však přirozeně potřebuje dlouhodobou jistotu, a tu skýtá nastavení daní.
FLOW: Žijeme v období polykrize. Evropa není schopná se shodnout na zásadních věcech, snad se probudíme, říká šéf České spořitelny Salomon
A tady má výhodu americký přístup, který namísto přímých dávek poskytuje podporu převážně skrze daňové úlevy. Zmíněný balík IRA nabízí automobilkám slevy na daních ve výši miliard dolarů při výrobě nízkouhlíkových pohonů, na což mohou slyšet zejména němečtí výrobci vyrábějící dražší automobily, jako BMW či Mercedes, a pro něž je americký trh důležitý.
Evropa zaspala dobu
I přes ne právě „zelené“ naladění Trumpovy administrativy není pravděpodobné, že by tento prezident otočil kormidlem o 180 stupňů. Investice do průmyslové výroby vytvářejí pracovní místa, na což prezident slyší. Pracovní příležitosti navíc často vznikají v republikánských volebních okrscích, které v předchozích letech trpěly strukturální nezaměstnaností a deindustrializací.
V souboji o průmysl 21. století tedy Evropa tahá ve vztahu k USA za kratší konec. Nemluvě o Číně, která už dávno nekonkuruje jen cenou. Až tedy zase uslyšíte, že si Evropa podřízla pod sebou větev podporou elektromobilů, vězte, že jsme si tu větev podřízli naopak tím, že jsme zaspali dobu.
