Stovka evropských novinářů podpořila výzvu poslancům Evropského parlamentu, aby uložili velkým internetovým platformám povinnost přepouštět část svých finančních zisků sdělovacím prostředkům, na jejichž novinářské články, fotografie či videa odkazují. Evropský parlament má v polovině září projednávat evropskou směrnici o autorském právu, u níž ale není jisté, zda se v ní prosadí i tento finanční požadavek. V červenci se pro něj mezi europoslanci nenašel dostatek podpory.
Spor se vede zejména o článek 11 směrnice, který má vydavatelům umožnit vyžadovat poplatek za pouhý odkaz nebo náhled na článek na internetových platformách. V praxi jde o to, že platformy typu Google News, Facebook, Wikipedie, Twitter nebo i český Seznam se mají podělit o zisky, které jim z toho díky reklamě plynou. Platformy se tomu brání, stejně jako to kritizují některé politické subjekty, například pirátské strany, které tvrdí, že obhajují svobodu internetu.
Z iniciativy válečného zpravodaje francouzské tiskové agentury AFP Sammyho Ketze, který působí na Blízkém východě, vznikla petice vyzývající k zachování článku 11 ve směrnici. Jde podle něho o otázku přežití nezávislých médií v Evropě, kterým tak budou potvrzena vlastnická práva na tvorbu umístěnou na internetu. Bez tohoto článku by novináři de facto dál pracovali pro zmíněné platformy zadarmo, anonymně a bez jakéhokoli uznání.
Pod výzvu se podepsalo 103 novinářů z 27 evropských zemí, mezi nimiž je řada nositelů národních i mezinárodních novinářských ocenění. V Česku se připojila šéfredaktorka České tiskové kanceláře Radka Marková, zahraniční zpravodaj České televize Jakub Szántó a novinářka Českého rozhlasu Lucie Vopálenská. Článek jednoho z nejrespektovanějších reportérů AFP dnes otisklo množství evropských médií, včetně několika českých zpravodajských webů.
Ketz upozornil na problém pohledem válečných zpravodajů, jejichž působení v krizových oblastech je pro média finančně nesmírně náročné. „Za více než 40 let v novinářské branži jsem byl svědkem, jak počet novinářů na místě, kde se něco děje, postupně klesá. Rostou přitom rizika, která novináře mohou stát život. Stali jsme se terči a naše výjezdy stojí čím dál více peněz,“ napsal.
Časy, kdy nám stačila bunda, tričko a v kapse nějaký doklad, jsou už dávno pryč. Teď potřebujete neprůstřelnou vestu, pancéřované vozy, někdy i osobní strážce a také pojištění. Kdo všechno tohle platí? Média. A platí hodně," pokračoval Ketz.
„Navzdory tomu, že platí obsah a posílají novináře, kteří riskují vlastní život, aby vytvořili spolehlivé, komplexní a důvěryhodné zpravodajství, nejsou to oni, kdo z toho profitují. Jsou to internetové platformy, které nemusí zaplatit ani cent. Je to úplně stejné, jako když přijde někdo cizí a naprosto bezostyšně sklidí plody vaší práce. Nic takového nemůžete v demokracii omluvit a není to ani morálně ospravedlnitelné,“ zdůraznil zpravodaj AFP.
„Mnoho přátel skončilo s novinařinou, protože jejich vydavatelství buď zkrachovalo, nebo jim už nebylo schopné platit,“ dodal.
Vážení poslanci Evropského parlamentu, byl jsem na reportáži v Mosulu, bývalém hlavním městě Islámského státu na severu Iráku. Snažil jsem se co nejlépe zachytit radost dětí, které se ve zničeném městě vrací po třech letech do školy. Tu jim zavřeli džihádisté, kteří město ovládali až do loňského roku. Seděl jsem s fotografem a kameramanem AFP v kavárně krátce před naším návratem do Bagdádu. Tehdy moji pozornost na počítači upoutal článek o autorských právech a snaze, aby byla zavedena i pro novináře. Po pěti letech ve válkou zmítané Sýrii, kde jsem mnohokrát těsně unikl kulce ostřelovače, jsem potřetí od roku 2003 přijel do Iráku. Za více než 40 let v novinářské branži jsem byl svědkem, jak počet novinářů na místě, kde se něco děje, postupně klesá. Rostou přitom rizika, která novináře mohou stát život. Stali jsme se terči a naše výjezdy stojí čím dál více peněz. Časy, kdy nám stačila bunda, tričko a v kapse nějaký doklad, jsou už dávno pryč. Teď potřebujete neprůstřelnou vestu, pancéřované vozy, někdy i osobní strážce a také pojištění. Kdo všechno tohle platí? Média. A platí hodně. Navzdory tomu, že platí obsah a posílají novináře, kteří riskují vlastní život, aby vytvořili spolehlivé, komplexní a důvěryhodné zpravodajství, nejsou to oni, kdo z toho profitují. Jsou to internetové platformy, které nemusí zaplatit ani cent. Je to úplně stejné, jako když přijde někdo cizí a naprosto bezostyšně sklidí plody vaší práce. Nic takového nemůžete v demokracii omluvit a není to ani morálně ospravedlnitelné. Mnoho přátel skončilo s novinařinou, protože jejich vydavatelství buď zkrachovalo, nebo jim už nebylo schopné platit. Až do doby, kdy pověsili svoje pera a fotoaparáty na hřebík, trávili často čas schovaní někde za zdí, zatímco se země otřásala výbuchy a kolem nich létaly střely. Zároveň byli plni štěstí, když mohli světu popsat, co viděli na vlastní oči. Mimo jiné neuvěřitelná setkání se skutečnými válečníky a jejich po zuby ozbrojenými pomocníky, kteří si pohrávali s pistolemi a noži ve chvíli, kdy dělali rozhovor s jejich šéfem. Cítili nesnesitelnou lítost, když se setkali s otupělými civilisty, zatímco ženy se snažily ochránit své děti v bunkru, jehož stěny se otřásaly pod sprškou kulek a výbuchů. Média trpěla velmi dlouho, než se jim podařilo zareagovat. Vypořádávala se ovšem spíš s následky než důsledky. Protože jim došly peníze, propouštění nabralo často až absurdních poměrů. Zůstaly noviny, kde prakticky nejsou novináři. To musí skončit. Práva médií musí být respektována, aby mohla přinášet spolehlivé zpravodajství. Výnos z prodeje musí patřit těm, kdo obsah skutečně vytvářejí. Ať jsou to novináři nebo umělci. Už nejsme schopni dále snášet lži Googlu a Facebooku, že směrnice o autorských právech ohrozí volný přístup lidí k internetu. Ne! Volný přístup k internetu zůstane, protože internetoví giganti mohou platit médiím za obsah, který nyní využívají zdarma. Média tak nebudou muset získávat peníze od čtenářů. Zdá se vám to nemožné? Ani náhodou. Facebook v loňském roce vydělal 16 milliard dolarů, Google 12,7 miliardy dolarů. Oni prostě také musí platit účty. A musí je platit do té míry, aby média přežila. Internetoví titáni pak budou skutečně přispívat k rozmanitosti a svobodě tisku, kterou podle svých vyjádření podporují. Jsem přesvědčen, že europoslanci, kteří se nechali oklamat podvodným lobbingem, nyní chápou, že volný přístup k internetu není v ohrožení. V ohrožení je svoboda tisku, protože ve chvíli kdy novinám dojdou novináři, svoboda zmizí. Nesčetněkrát jsem se setkal s lidmi, kteří byli zcela bezbranní a chtěli po mně jen jednu věc. "Řekněte lidem, co jste viděl. Jedině tak máme šanci, že budeme zachráněni." Mám jím snad odpovídat následovně: "Nesnažte se dělat plané naděje. Jsme poslední novináři. Brzy tu již nebudou žádní, protože nám došly peníze?" Pamatujte na to, že Facebook a Google nezaměstnávají žádné novináře a nevytváří žádný obsah. Ale dostávají zaplaceno za reklamu, která se zobrazuje u obsahu, který novináři vytvářejí. Každý den novináři zkoumají všechny aspekty života, aby mohli informovat občany. Každý rok jsou oceňováni ti nejstatečnější a nejvíce talentovaní z nich. Nemůžeme dovolit, abychom neměli koho oceňovat, protože žurnalistů prostě nebude dost. Je na čase s tím něco udělat. Evropský parlament musí drtivou většinou hlasů podpořit autorská práva, aby přežila demokracie a jeden z jejích nejvýraznějších symbolů: novinařina. Sammy Ketz Šéf pobočky AFP v Bagdádu, válečný zpravodaj a nositel mnoha novinářských ocenění |
