Nahradí AI 80 procent pracovních míst? Hrozí ekonomické otřesy, ale i průlom ve zdravotnictví

V průběhu dějin byly hnací silou největších proměn lidstva, ať už k lepšímu, či k horšímu, tři faktory: nemoci, války a ekonomický růst. Na každý z nich bude mít zásadní dopad umělá inteligence, a to v důsledku snižování nákladů a zvyšování dostupnosti a produktivity široké škály zboží i služeb.

Lidstvo v historii potkalo mnoho morových epidemií a pandemií, které změnily trajektorii růstu populace. Například v letech 1346–1353 zabila černá smrt v Evropě, Asii, na Blízkém východě a v severní Africe 75–200 milionů lidí.

Následkem technologického pokroku a lékařských inovací, díky nimž se prodloužila průměrná délka života a klesla kojenecká úmrtnost, vzrostla světová populace v letech 1804–1927 z jedné miliardy na dvě a dnes už činí více než osm miliard. Vynález účinných antikoncepčních prostředků zároveň pomohl růst populace omezit.

Lidstvo si od umělé inteligence (AI) slibuje, že tento pokrok urychlí a zlepší kvalitu i délku života prostřednictvím preventivní diagnostiky, rychlejšího objevování nových léků a lékařské péče přizpůsobené potřebám jednotlivce. AI by tak mohla snížit ztráty na životech i ekonomické náklady spojené s neinfekčními chorobami, jako je rakovina a neurodegenerativní poruchy mozku, například Alzheimerova choroba. Mohla by rovněž umožnit rychlejší reakci na epidemie infekčních nemocí, jestliže by předpovídala, kam se viry pravděpodobně rozšíří a jak by se mohly vyvíjet jejich mutace. Už nyní se umělá inteligence využívá v boji proti antimikrobiální rezistenci.

Nejvýznamnější přínos AI by mohl spočívat v zásadním snížení nákladů na zdravotní péči, na něž technologický pokrok dosud neměl výraznější vliv. Jak ukázal graf z dílny American Enterprise Institute z roku 2022, náklady na nemocniční služby v USA vzrostly za uplynulé čtvrtstoletí více než náklady na všechno ostatní zboží a služby.

Války a hospodářské otřesy jako motory změn

Druhou sílu, která opakovaně měnila směřování lidských dějin, představují války. Během druhé světové války přišlo o život odhadem 70–85 milionů lidí, z toho téměř 30 milionů v Sovětském svazu. Tyto ztráty měly pro SSSR dalekosáhlé demografické a ekonomické důsledky, zejména proto, že velkou část obětí tvořili mladí muži v produktivním věku. Ozbrojené konflikty obecně ničí výrobní kapacity, narušují každodenní život a odrazují od investic potřebných ke stimulaci hospodářského růstu.

Technologický pokrok samozřejmě znásobil ničivou sílu války. První světová válka byla prvním rozsáhlým mechanizovaným konfliktem, v němž byly nasazeny sériově vyráběné zbraně, tanky a letadla. Druhá světová válka zase urychlila masivní rozmach vojenského průmyslu, čímž vytáhla americkou ekonomiku z Velké hospodářské krize a na několik desetiletí nastartovala poválečný růst.

Umělá inteligence přináší novou éru technologicky řízených konfliktů, kdy se válčící země čím dál více spoléhají na drony a autonomní zbraně. Na ukrajinských bojištích mají bezpilotní letouny na svědomí 70–80 procent obětí. Systémy využívající umělou inteligenci hrají stále větší roli také v íránském konfliktu, ať už jde o odminování Hormuzského průlivu nebo sledování ponorek a shromažďování zpravodajských informací.

Třetím hnacím motorem historických změn jsou hospodářské otřesy. V období po první světové válce německé hospodářství zdevastovala hyperinflace, čímž vznikla živná půda pro vzestup nacismu. Krach na burze v roce 1929 – spolu s vlnami paniky v bankovním sektoru ve třicátých letech a ekologickou katastrofou v podobě prašných bouří, zvaných „Dust Bowl“ – uvrhl do chudoby miliony Američanů. Po celých Spojených státech vznikaly v tomto období tábory lidí bez domova (tzv. Hoovervilles).

Ekonomické transformace sice způsobují otřesy, nejistotu a beznaděj, ale zároveň mají obrovské přínosy. Průmyslová revoluce odstartovala rychlý růst produktivity, zvýšila životní úroveň, proměnila uspořádání společnosti a posunula lidský rozvoj na zcela novou úroveň.

Velká část toho byla způsobena rychlou industrializací a mechanizací, které od počátku 20. století zásadně proměňovaly vztah mezi kapitálem a prací: pracovní síla se přesouvala ze zemědělství do zpracovatelského průmyslu a následně do sektoru služeb. Ve Spojených státech klesl podíl zemědělství na zaměstnanosti z více než 40 procent na začátku 20. století na současná ani ne dvě procenta.

Co převáží: produktivita, nebo destrukce?

První studie naznačují, že umělá inteligence výrazně zvýší produktivitu, a to zejména v odvětvích založených na znalostech. Důkazy o jejím přímém přínosu k hospodářskému růstu však zatím nejsou jasné. Zpráva McKinsey Global Institute z roku 2018 odhaduje, že by AI mohla do roku 2030 zvýšit globální HDP přibližně o 13 bilionů dolarů (268 bilionů korun). Zpráva téže společnosti z roku 2023 pak předpokládá, že by generativní umělá inteligence mohla ročně vytvářet dodatečnou ekonomickou hodnotu ve výši 2,6–4,4 bilionu dolarů.

O nic menší však není ani destruktivní potenciál umělé inteligence. Varování před apokalypsou na trhu práce způsobenou umělou inteligencí se v posledních letech ozývají čím dál častěji. Například investor Vinod Khosla předpovídá, že umělá inteligence bude na počátku třicátých let 21. století schopna nahradit 80 procent stávajících pracovních pozic, čímž tradiční zaměstnání ztratí smysl.

Ať už se tyto neveselé předpovědi potvrdí, či nikoli, rozsáhlý úbytek pracovních míst by mohl narušit strukturu ekonomik i společností. Zároveň by mohl výrazně rozšířit roli státu, protože vlády by čelily rostoucímu tlaku na poskytování finanční podpory lidem bez příjmu.

Supercyklus AI je nepochybně teprve v počáteční fázi. Už teď se ale zdá, že tato technologie nevyhnutelně a zásadně promění způsob, jak bojujeme s nemocemi, vedeme války, podporujeme hospodářský růst. A v konečném důsledku i náš pojem o tom, jak se lidstvo odlišuje od ostatních forem inteligence.

Dambisa Moyová je mezinárodní ekonomka a autorka knihy Edge of Chaos: Why Democracy Is Failing to Deliver Economic Growth – and How to Fix It (Basic Books, 2018).