Tech giganti drtí státní dluhopisy. Masivní investice do AI vyhánějí úroky vlád na předkrizové úrovně
- Dlouhodobé reálné výnosy státních dluhopisů rostou na předkrizové úrovně.
Vlády navíc čelí ostré konkurenci ze strany technologických gigantů, kteří masivně financují rozvoj umělé inteligence skrze emise vlastních dluhopisů.
Rostoucí náklady na obsluhu státních dluhů sice neznačí bezprostřední paniku, ale představují varovný signál pro fiskální politiku.
Dlouhodobé výnosy státních dluhopisů v rozvinutých ekonomikách od letošního února rostou a přibližují se nebo se vrací na úroveň před globální finanční krizí v roce 2008. Výnosy se zvyšují především v jejich reálném vyjádření, tedy po očištění o inflační očekávání.
To může znamenat buď dobrou zprávu, tedy že investoři očekávají silnější hospodářský růst, anebo špatnou zprávu, pokud se obávají zhoršování fiskální a geopolitické situace. Vzhledem k prohlubování vládních deficitů u mnoha ekonomik je zřejmé, že se s největší pravděpodobností jedná o druhý případ.
Konkurence ze strany AI
Nejedná se však o jediný hybatel. Zároveň totiž do hry vstupuje nový strukturální faktor. Vlády nyní čelí mnohem ostřejší konkurenci v boji o dlouhodobý kapitál ze strany investic do umělé inteligence. Odhaduje se, že jen čistá emise dluhopisů s investičním ratingem ze strany hyperscalerů letos překročí 250 miliard dolarů, což je více než u jakéhokoli jiného emitenta státních dluhopisů z rozvinutých trhů, tedy kromě USA.
Finanční potřeby v oblasti AI navíc pravděpodobně dále porostou, protože monetizace může trvat roky, než dožene investice do AI. Podle mého názoru se tak na trzích nyní nejedná o nějakou paniku či počínající hospodářskou krizi, jako spíše o přehodnocení ceny kapitálu. Jinými slovy trhy jsou stále schopny absorbovat nabídku státních i korporátních dluhopisů, avšak pouze za cenu vyššího reálného výnosu.
Vysoké úroky ovšem prodražují financování státního dluhu. Pokud budou přetrvávat, nelze vyloučit, že se je vlády budou snažit stlačit prostřednictvím zpětných odkupů dluhopisů, emisí s kratší dobou splatnosti, regulací ve prospěch státních dluhopisů či zásahů centrálních bank. To však ve výsledku zabrání tomu, aby náklady na financování státního dluhu plně odrážely inflaci, dobu splatnosti a fiskální rizika. A tím pádem se jejich atraktivita pro investory sníží. Aktuální situace tak sice nepředstavuje bezprostřední krizi, ale rozhodně vztyčený ukazováček.
