Sbohem, pracovní sílo. Umělá inteligence nastupuje, ale k 15procentnímu růstu má zatím daleko

Vyspělé, avšak rychle stárnoucí ekonomiky vkládají do umělé inteligence (AI) naději, že dokáže zvýšit produktivitu práce natolik, aby se nemusely smířit s trvale nižším tempem růstu. Současná úroveň poznání naznačuje, že AI velmi pravděpodobně k růstu něco přidá. Zdaleka ovšem není jisté, že dokáže úbytek práceschopných lidí plně vykompenzovat.

Odhady přínosu AI k ekonomickému růstu se pohybují od sotva znatelných až po zásadní. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že by AI mohla ve střednědobém horizontu zvýšit globální růst o 0,1–0,8 procentního bodu ročně, a to v závislosti na rychlosti zapojování AI do praxe, připravenosti ekonomik a výši doprovodných investic. Spodní hranice tohoto intervalu by znamenala příliš malý přínos, ta horní by naopak pro potenciální, neinflační růst v bohatých zemích představovala makroekonomicky významný impulz.

Na velmi optimistickém konci spektra stojí představitelé technologického sektoru. Šéf AI společnosti Anthropic Dario Amodei mluví o světě, v němž by AI mohla posunout růst vyspělých ekonomik až k deseti či 15 procentům ročně, což je zcela mimo historickou zkušenost moderních vyspělých států. „Pět, deset, patnáct (procent) – chci tím říct, že neexistuje žádný vědecký způsob, jak tato čísla vypočítat. Je to něco naprosto bezprecedentního. Mohlo by to však vést k hodnotám, jež se vymykají dosavadním zkušenostem,“ prohlásil.

Opatrnější v hodnocení je například laureát Nobelovy ceny za ekonomii  za rok 2024 Daron Acemoglu, který vliv nových technologií na ekonomický růst zkoumá dlouhodobě. Podle jeho modelování by AI mohla během příští dekády zvýšit celkovou produktivitu faktorů jen zhruba o půl procenta a HDP o necelé jedno procento, protože automatizovatelná část ekonomicky významných úkolů je podle něj malá.

Rozptyl odhadů ukazuje, jak nejistá je zatím celá tato debata. Přestože se AI může stát pro produktivitu nejdůležitější technologií za poslední desetiletí, pořád není jasné, zda dokáže navýšit růstový výkon celých ekonomik. Takový impulz by přitom vyspělým zemím přišel náramně vhod.

Když ani migrace nestačí

Růst produktivity už několik dekád slábne a tradiční stabilní zdroj ekonomického růstu – zvyšující se počet pracovníků – ve vyspělých ekonomikách zpomaluje, nebo se dokonce obrací k poklesu. Porodnost padá hluboko pod úroveň, jež by zajistila byť jen stabilní velikost populace. V členských státech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se počet obyvatel v produktivním věku 20–64 let do roku 2060 sníží o osm procent, ve čtvrtině z nich to bude dokonce o více než 30 procent. 

Jen v důsledku úbytku práceschopných obyvatel má podle Zprávy o stárnutí Evropské komise klesnout potenciální růst eurozóny na 0,8 procenta v první polovině třicátých let z aktuálních 1,4 procenta. Ve Spojených státech, kde by pracovní síla za jinak nezměněných okolností pořád ještě slabě rostla, přispěje protiimigrační politika současné vlády k tomu, že se od letošního roku tempo přiblíží nule. V letech 2008–2025 rostl fond pracovní síly v průměru o 0,7 procenta ročně a byl jedním z důvodů, proč americký růst výrazně překonával ten evropský.  

Migrace sice úbytek práceschopného obyvatelstva v rozvinutých zemích zmírňuje, ale sama o sobě ho podle současných odhadů pravděpodobně nezvrátí. Aby migrace dopady stárnutí plně vyrovnala, musela by být podstatně intenzivnější, stabilnější a lépe propojená s požadavky trhu práce, než je dnes realistické očekávat.

Paradox produktivity

O tom, že AI produktivitu aspoň v některých činnostech zvýší, už není velký spor. Empirické studie již ukazují reálné efekty. V zákaznické podpoře zvýšila AI produktivitu pracovníků přibližně o 15 procent, přičemž nejvíce pomohla méně zkušeným zaměstnancům.

Podle studie BIS založené na datech více než 12 tisíc nefinančních firem v EU a USA mají firmy zavádějící AI zhruba o čtyři procenta vyšší produktivitu práce. Podobně vyznívá i výzkum ekonomů z atlantského Fedu, založený na průzkumu mezi manažery firem: produktivní přínosy jsou podle něj už kladné, ale liší se v závislosti na odvětví, přičemž největší dopad se čeká ve vysoce kvalifikovaných službách a financích. Autoři zároveň upozorňují na to, co nazývají paradoxem produktivity. Firmy totiž vnímají přínosy AI silněji, než je zatím dokážou zachytit tvrdá data, pravděpodobně proto, že vyšší efektivita se do tržeb promítá se zpožděním.

Právě rychlost šíření a intenzita využití AI rozhodnou o tom, zda se dílčí přínosy v jednotlivých firmách přetaví v širší makroekonomický efekt. Zatím se technologie rozšiřuje rychle, ale její využití zůstává poměrně mělké. Čerstvá studie centrálních bank a výzkumných organizací mezi téměř šesti tisíci vedoucími pracovníky ve Spojených státech, Británii, Německu a Austrálii ukazuje, že AI aktivně využívá 69 procent firem. Průměrný manažer s ní však pracuje jen asi 1,5 hodiny týdně a devět z deseti firem zatím nepozoruje měřitelný dopad na zaměstnanost ani produktivitu.

Očekávání jsou přesto výrazně vyšší než dosavadní zkušenost: během příštích tří let by podle manažerů měla AI zvýšit produktivitu jejich firem v průměru o 1,4 procenta a zaměstnanost snížit o 0,7 procenta, a to zejména prostřednictvím pomalejšího náboru nových pracovníků než rozsáhlého propouštění.

První makrovlaštovky

Objevují se však první náznaky, že efekt nových technologií už může být vidět i v agregátních datech. Ve Spojených státech se po pandemii zrychlil růst produktivity. Výstup na odpracovanou hodinu podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) od roku 2020 rostl v průměru o 2,2 procenta ročně, zatímco v předchozím hospodářském cyklu to bylo jen 1,5 procenta. Část tohoto zlepšení souvisí s digitalizací, investicemi do technologií a reorganizací práce po pandemii a podle některých ekonomů právě už i s ranou adopcí AI. MMF upozorňuje, že na jednoznačný závěr je příliš brzy. Využívání AI napříč sektory sice s rychlejším růstem produktivity koreluje, zatím ovšem vysvětluje pouze malou část celkového zlepšení.

Paradox současného stavu, kdy se technologie šíří rychle a očekávání jsou vysoká, ale na makroekonomické úrovni se projevuje pomalu, mnohým připomíná rané fáze zavádění předchozích průlomových technologií, jako byla elektřina či počítače. I tehdy trvalo, než se nová technologie propsala do organizace práce, investic a měřitelných přírůstků produktivity. Podle člena Výkonné rady ECB a jejího hlavního ekonoma Philipa Lanea se však AI od předchozích průlomových technologií liší rozsahem možného dopadu. Zvýšením produktivity samotného inovačního procesu může podle něj AI urychlit tempo růstu potenciálu ekonomik.

Přestože Evropa potřebuje růstový impulz ještě naléhavěji než Spojené státy, její schopnost mu dát vzniknout je zatím paradoxně slabší. Růst produktivity práce v EU byl podle OECD od roku 2000 v průměru o půl procentního bodu ročně nižší než ve Spojených státech. Reálný HDP na odpracovanou hodinu tak dnes v EU dosahuje zhruba jen 80 procent americké úrovně, zatímco dříve to bylo kolem 90 procent. Evropa se navíc potýká s nepříznivějším vývojem demografie a menším počtem firem, které dokážou nové technologie rychle škálovat, tedy zvyšovat své příjmy rychlejším tempem, než jakým jim rostou náklady.

Investice jako důkaz, že Evropa nestíhá

Tento rozdíl ilustruje i struktura investic: v roce 2024 činil podle ECB podíl těch digitálních v eurozóně jen 12,4 procenta celkových investic, zatímco ve Spojených státech dvojnásobek. Děje se tak navzdory tomu, že za poslední dekádu evropské digitální investice vzrostly o více než 60 procent. Srovnatelný americký ukazatel se ale za stejné období více než zdvojnásobil, a to zejména díky prudkému růstu investic do datových center.

Vzhledem k tomu, že míra přínosu AI závisí hlavně na rychlosti zavádění do běžného života, Evropa riskuje, že nová technologie ekonomický náskok Ameriky, který vznikl v posledních třech dekádách, dál zvýší. „Scénář, v němž by evropské firmy zaváděly umělou inteligenci pomaleji a nerovnoměrněji než jejich americké protějšky, by nejen snížil růst produktivity v Evropě v absolutních číslech, ale mohl by také prohloubit transatlantický rozdíl v produktivitě,“ varuje hlavní ekonom ECB Lane.

Výpočty dopadu AI na eurozónu jsou zatím skromné. Odhad připravený pro ECB v roce 2024 naznačuje zvýšení produktivity o 0,29 procenta ročně. Tento odhad potvrzují i současné scénáře odborného aparátu ECB, který cituje Lane. Podle nich přidá AI k růstu celkové produktivity faktorů přibližně 0,2 procentního bodu ročně v případě pomalého zavádění a 0,3–0,4 procentního bodu při rychlejším šíření. A to je méně, než kolik má z ekonomického růstu ubrat stárnutí populace.