Aktualizováno: Valná hromada ČEZ probíhá v novém dějišti, ale se starými sváry
Probíhá valná hromada společnosti ČEZ, která může být v mnohém poslední. Je to poslední hlasování o rozdělení zisku energetické společnosti, který ještě osekává takzvaná windfall tax. I proto byla schválena dividenda 47 korun za akcii, přestože loni to bylo 52, a v roce 2022 dokonce 145. Může to být také svého druhu závěrečné setkání podílníků ČEZ. Minoritáři se ale mezi sebou neshodnou na tom, jaká budoucnost by byla pro energetickou firmu nejlepší.
Jedné výrazné změny se investoři do ČEZ dočkali už letos. Konání valné hromady se přesunulo z vyšehradského Kongresového centra do konferenčních prostor O2 Universum v těsném sousedství O2 Areny. Ty působily i při účasti nižších stovek účastníků zaplněněji než rozlehlý sál bývalého Paláce kultury. Některé základní organizační parametry ale byly shodné s tím, co akcionáři zažívali na Vyšehradě.
I letos museli spolumajitelé energetické společnosti při vstupu do sálu projít detekčními rámy, i letos je čekaly poukazy na oběd ve formě obložených chlebíčků a stejně jako v minulých letech vznesl hned po zahájení valné hromady protest proti jednacímu řádu menšinový akcionář Michal Šnobr, kterému vadí pravidla omezující mimo jiné délku ústních dotazů na management firmy.
ČEZ si zachoval pohled na windfall tax
Obvinil jej také z usnadnění pokládání písemných obstrukčních dotazů tím, že organizátoři nekontrolují přítomnost tazatelů na shromáždění. „Já nevím, jestli tady ti akcionáři nejsou, nekontroluji to. Raději ale prostě odpovídáme na všechny dotazy,“ reagoval předseda valné hromady Petr Kasík.
„Je 13 hodin a valná hromada neprojednala ještě vůbec nic,“ láteřil pak Šnobr na síti X. I letos apeloval na vedení ČEZ, aby se právně bránilo dani z mimořádných zisků, která snižuje čistý profit společnosti zhruba o polovinu. Právní pohled představenstva ČEZ na windfall tax není podle něj nijak směrodatný – na rozdíl od rozhodnutí soudu.
Mezi akcionáři na valné hromadě byli ale přítomni i takoví, kterým windfall tax, v praxi odváděná téměř výhradně skupinou ČEZ, žíly netrhá, neboť uznávají dominantní postavení většinového akcionáře. Tedy státu. Patří mezi ně Petr Hrubeš, který se živí jako odborník slaboproudé instalace. A důležitější než výkon akcie ČEZ je pro něj otázka ceny elektřiny v Česku.
„Vidím na vlastní oči, jak drahé energie dopadají na firmy. Na Praze 10, kde bydlím, minulý týden vyrobil Mitas poslední pneumatiku, protože končí. Věřím, že je reálné, aby příští vláda dosáhla zlevnění energií. Se současnou cenou akcie kolem 1200 korun bych při případném vytěsnění problém neměl. Už jednou jsem squeeze-out zažil, a to u O2, a nevydělal jsem na tom,“ popisuje Hrubeš, který prý určitě nebude v blížících se volbách volit nikoho z vládní koalice ani ANO Andreje Babiše, který již dal najevo záměr vykoupit akcionáře ČEZ. Své politické preference Hrubeš více prozradit nechce, byť dává jasně najevo rostoucí obavy ze spoléhání států Evropy na obnovitelné zdroje.
„Ty ale potřebují záložní zdroje, proto bychom se neměli zbavovat našich odsířených uhelných elektráren. Pokud jde o emise, je směšné to tolik řešit v situaci, kdy například Čína chce uhlí dál masivně využívat. Byť pro mne jako majitele elektromobilu s vlastní nabíječkou nejsou obnovitelné zdroje energie rozhodně jen negativním jevem.”
Pro další přítomné investory jsou ale podobné názory na windfall tax a nutnost zestátnění ČEZ těžko zkousnutelné. „ČEZ není na trhu sám. Jak chcete zestátněním zlevnit elektřinu i pro ty další subjekty? Když ovlivníte cenu u ČEZ, tak akorát poškodíte tuhle jednu konkrétní firmu. Kdybyste ji zlevnil na sílu i všem ostatním, tak ty firmy akorát budou mít menší zisky a přestanou investovat do budoucnosti. To prostě nemá vůbec žádný smysl,“ kritizuje úvahy o zestátnění energetické firmy investor Jaroslav Šura.
ČEZ a spekulace o zestátnění
„Spíše k tomu zlevnění bude docházet tak, že ta regulovaná složka se rozmělní a posune se do státního rozpočtu. Aby to nebylo součástí ceny elektřiny, aby to nebylo tak vidět,“ dodává investor a dlouholetý volič ODS, který akcie ČEZ považuje v poměru k hrubému provoznímu zisku za podhodnocené: Hodnota firmy by podle něj mohla klidně jít i k částkám 1800 korun za jednu akcii. Čistou ziskovost firmy ale v současnosti stále ještě podkopává windfall tax, což Šura vládní koalici tvrdě vyčítá a považuje to za popření pravicové orientace její politiky.
Úvahy o vlivu daně z mimořádných zisků na hospodaření ale podle něj v dohledné době může zastínit další debata nad možnostmi zestátnění ČEZ. „Jestli volby dopadnou vítězstvím ANO, tak se domnívám, že výkup akcií ČEZ proběhne. To však ještě nemusí dávat záruku dalšího masivního růstu ceny akcie. „Pokud bych byl na straně toho, kdo by to chtěl skoupit, tak by možná stačilo jenom pohrozit tím, že se zvažuje stažení akcií z burzy za účelem jejich neveřejného obchodování. Ani by k tomu nemuselo dojít, stačilo by pohrozit, a zahraniční investoři vám to nasypou,“ varuje Šura.
On sám je ale zastáncem úplně opačného přístupu státu ke správě majetku: Preferoval by cestu jeho co největší privatizace a vzniku obdoby norského státního investičního fondu, z něhož by měli politici povoleno využívat jen výnosy. Úvahy o budoucnosti akcionářské struktury ČEZ se ale mezi akcionáři na valné hromadě vedly už v roce 2023. Tehdy Michal Šnobr spekuloval, že může jít o poslední valnou hromadu při stávající struktuře firmy.
