Intenzita a pojetí, s jakými se úředník z Národní rozpočtové rady (NRR) pustil do boje za pokračování 60procentní windfall daně i v roce 2024, je podivuhodná. Vyplývá z toho, že chce hlavně škodit menšinovým akcionářům ČEZ, kteří jsou pro něj nenasytná škodná. Vzhledem k tomu, že jde o 150 tisíc akcionářů investujících své soukromé úspory, ale i zahraniční a domácí instituce spravující majetek dalším desetitisícům investorů, tak je to z jeho státem honorované pozice hodně troufalé.
Windfall daň by měla z mnoha důvodů skončit rokem 2023, ale jak se ukázalo z postoje NRR a ministra financí, lákadlo na poslední chvíli vylepšit státní rozpočet roku 2024 relativně bezpracnou a jednoduchou „levárnou“ ve všech významech bylo a je příliš silné. Však jde o poslední rozpočet před volbami v příštím roce. Šéf NRR nedávno v jednom podcastu zcela vážně tvrdil, že se daň z neočekávaných zisků u výroby elektřiny automaticky vypne, a zdůvodnil tím oprávněnost pokračování tohoto typu zdanění. Jeho lakonický argument: Kde není mimořádný zisk, není zdanění, je ale čistý podvrh. Bohužel dnes ho opakují i politici. Prokázal tím v jedné větě, že celé problematice rozumí jak koza petrželi. Bez znalosti v sektoru elektroenergetiky, znalosti zákonů v oblasti korporátního práva, bez vnímání vlády v akcionářské pozici ČEZ se postavil do pozice bezhlavého daňového drába.
Kdo řeší banky?
Místo hledání příčin celkového selhání výběru windfall daně proti předpokladům (poloviční) a nějaké snaze o nápravu se vymýšlejí nové triky, jak dál šikanovat jednu skupinu poplatníků, která se skrze svůj 30procentní podíl v ČEZ připletla do spárů vládních machinací s rozpočty. Nikdo neřeší, proč banky neodvedly téměř nic. Vláda a její poradce to místo nich vtipně maskují jejich až andělským darem v podobě růstu úroků u vkladů, zatímco ale dál tuční jejich dividendové výplaty. Paradoxem celé argumentace je i to, že tento výnos ve výčtu mimořádných výnosů rozpočtu, po kterých se tak volá, chybí.
Jenže i toto je účelová chiméra, kterou rozporuje i Evropská komise ve své hodnotící zprávě k mimořádným opatřením: „Cílem solidárního příspěvku stanoveného Nařízením Rady EU nebylo plně financovat fiskální náklady na různá opatření domácí politiky, která zmírňují dopad prudkého růstu cen energie…“ Neřeší se, že sám ČEZ zaplatil na windfall dani 90 procent mezi výrobci elektřiny a téměř 80 procent z celkového inkasa rozpočtu. Proč na jiné sektory, kde si společnosti užívaly mimořádných zisků, windfall daň nedopadla?
Minoritáři naplnili kasu
Místo toho šéf NRR vytahuje jak králíky z klobouku i výdaje uzavřených rozpočtů 2021 a 2022 jako odpuštění DPH u elektřiny nebo sníženou spotřební daň na naftu, aby mohl dál ždímat minoritáře ČEZ. Nepřipouští ani čistou a spravedlivou cestu přes dividendu ČEZ, o níž si stát kdykoli může rozhodnout bez omezení. Neschopnost a špatné nastavení zdanění se tak znovu obrátily jen proti ČEZ a menšinovým akcionářům, kteří jediní v roce 2023 naplnili státní kasu dle očekávání a oprávněně se brání. Šest největších bank v Česku odvedlo 700 milionů korun, menšinoví akcionáři ČEZ 12 miliard. Pokračování efektivního zdanění ČEZ nad 70 procenty proti 21procentní klasické korporátní dani nejde přijatelně zdůvodnit.
ČEZ a jeho minoritní akcionáři odvedli státu za prosinec 2022 a celý rok 2023 dost. Navíc je tu otázka, proč mají být dál daněny zisky ČEZ, pokud je zřejmé, že o žádné mimořádné zisky nejde. Politici ani státní úředníci si nevšimli změn probíhajících na trhu s elektřinou. Nepobrali důsledky reformy trhu přijaté EU v roce 2018. Nechtějí si přiznat, že došlo k vynucené, leč trvalé výměně levných dodávek plynu potrubní cestou z Ruska za přirozeně násobně dražší zkapalněný LNG, který do Evropy putuje zámořskými tankery. Pak je jednoduché pochopit, proč nechápou nebo spíše účelově zamlčují, že se windfall daň u výrobců elektřiny nikdy nemůže sama vypnout. Rozdíl cen elektřiny (a v případě ČEZ i zisků) mezi průměrem let 2018 až 2021 a rokem 2024 daný vývojem ceny povolenky bude nyní okolo 70 eur/t. To vysvětluje rozdíl tržních cen elektřiny v tom období a dnes a nemá to nic společného s mimořádností.
Česko pokazilo vše
Přesně z tohoto důvodu také Evropská komise, aby se vyhnula přímým zásahům a diskriminaci na jednotném evropském trhu, navrhla členským státům implementovat pro mimořádné zdanění výrobců elektřiny nikoli windfall zdanění, ale naopak pevně časově omezené 90procentní odvody z tržeb nad stanovené stropy pro jednotlivé druhy zdroje elektřiny a to přesně byla efektivní cesta, jak eliminovat skutečné válečné, mimořádné zisky. Česko si ale šlo vlastní cestou, diskriminovalo hlavně jadernou výrobu ČEZ, naoko se řídilo nařízením Rady EU. Ve výsledku pokazilo vše.
V Česku se tak nyní má mimořádně danit realita, že jsme se dobrovolně rozhodli vytěsnit ruský plyn, a dokonce evropská snaha o rychlejší transformaci evropské energetiky, kterou Evropská komise a i země EU včetně Česka protlačily skrze reformu trhu nazvanou EU ETS a další kroky, jako je například Green Deal.
Nastavení windfall daně českou vládou a snaha ji protáhnout až do roku 2024 je tak nejen odbornou ostudou až směšných rozměrů, ale současně je i obrovským rizikem pro budoucí rozpočty, jelikož riziko budoucí soudní prohry inkasa této daně roste a drahé mohou být i úroky z prodlení, až to jednou praskne. Věcných a vážných argumentů na to, aby se to stalo, je dost.
Autor je investor a analytik J&T.
