V jakých zemích se nevyplatí být bohatý? Deset států, kde si berňák vezme i polovinu příjmů
- Kde zaplatí nejbohatší lidé nejvyšší daně?
- České patnácti- a třiadvacetiprocentní zdanění je nic ve srovnání se sazbami první desítky zemí, které je mají nejvyšší.
- Není výjimkou, že si berní úřad vezme polovinu příjmů, i když takovou sazbu platí jen malé procento nejbohatších.
Kolik platí na daních lidé s nejvyššími příjmy? Sazby i samotné hranice pro vyšší zdanění se různí. Deset zemí s nejvyšším maximálním zdaněním podle Tax Foundation si od nejbohatších berou do svých rozpočtů polovinu a více příjmů. Jak tedy vypadá celý žebříček?
10. Irsko
Nejvyšší možné zdanění příjmů dosahuje v Irsku 48 procent. Tamní daňový systém je specifický tím, že si stát od lidí bere relativně vysoký podíl, zatímco firmy mají zdanění příjmů nízké, čímž je Irsko známé, a proto zde sídlí řada mezinárodních byznysových gigantů. Veřejné finance jsou tak závislé na ekonomickém růstu i zahraničních investicích.
Samotná daň z příjmu fyzických osob má pouze dvě základní sazby. Nižší 20procentní sazbu a vyšší, která činí 40 procent. Ta se platí v případě, kdy se roční příjem poplatníka pohybuje okolo 44 tisíc eur (1 100 000 korun) a více.
K dani se ještě připočítávají sociální odvody, proto se celkové zdanění pohybuje okolo 48 procent. I pro tento sociální poplatek platí, že se týká hlavně vysokopříjmových lidí, protože až třetina poplatníků je od něj osvobozena kvůli nízkým příjmům.
9. Nizozemsko
Těsně pod 50 procenty dosahuje podle Tax Foundation zdanění vysokopříjmových v Nizozemsku. Tato relativně vysoká sazba významně pomáhá financovat silný sociální systém, tedy veřejné zdravotnictví, sociální zabezpečení a důchodový systém. Nizozemsko má zároveň dlouhodobě relativně vysoké příjmy domácností a nadprůměrnou produktivitu práce v rámci EU, což umožňuje uplatňovat progresivní zdanění bez zásadního dopadu na konkurenceschopnost ekonomiky.
Systém zdanění fyzických osob je v Nizozemsku založen na dvou hlavních sazbách. V roce 2024 činila nižší sazba přibližně 37 procent a vztahovala se na roční příjmy do zhruba 75 000 eur (1 875 000 korun), zatímco příjmy nad tuto hranici byly zdaněny sazbou 49,5 procenta.
Tato sazba zahrnuje nejen daň z příjmu, ale i povinné příspěvky na sociální zabezpečení. Nejvyšší sazba se týká pouze malé části populace s výrazně nadprůměrnými příjmy. Podle údajů nizozemského statistického úřadu jde přibližně o horních 5 až 10 procent zaměstnanců.
8. Slovinsko
Slovinsko sice patří mezi menší země eurozóny, přesto ale má relativně vysoký podíl veřejných výdajů na HDP, tedy hlavně na sociální systém. I proto je důležitou položkou státního rozpočtu progresivní zdanění příjmů fyzických osob. Nejvyšší míra zdanění v zemi dosahuje 50 procent příjmů.
Oproti předcházejícím zemím je slovinský systém fragmentovanější. Daň má pět základních pásem. Nejnižší sazba činí 16 procent a vztahuje se na nejnižší roční příjmy, zatímco nejvyšší sazba 50 procent se uplatňuje na část ročního základu daně nad přibližně 72 000 eur (1 800 000 korun).
Mezi tím existují sazby 26, 33 a 39 procent, které se postupně aplikují na rostoucí úrovně příjmů. Kromě samotné daně zaměstnanci i zaměstnavatelé odvádějí povinné příspěvky na sociální zabezpečení. Nejvyšší sazba (50 procent) se podle údajů slovinského ministerstva financí týká několika procent daňových poplatníků.
7. Švédsko
Švédsko mezi země s vysokým zdaněním příjmů patří dlouhodobě. Nejvyšší sazba v zemi se pohybuje okolo 52 procent. Jde o typický příklad severského nákladného sociálního státu, který financují vysoké daně, nejen z příjmu fyzických osob.
Daňový systém v zemi je přitom decentralizovaný a významnou roli tam hrají samosprávy. Zaměstnanci platí jednak místní daň, jejíž průměrná sazba činí přibližně 32 procent a liší se podle obce. K tomu se může připočítávat ještě 20procentní státní daň, která se ale vztahuje pouze na příjmy přesahující 613 tisíc švédských korun (přibližně 1 400 000 korun českých). Podle švédské daňové správy se tato nejvyšší státní sazba dotýká asi horních deseti procent poplatníků.
6. Portugalsko
Další zemí v tomto pořadí je Portugalsko, kde nejvyšší možné zdanění dosahuje 53 procent příjmů. Jde o důsledek snahy stabilizovat veřejné finance i sociální systém. Portugalsko má v rámci EU spíše nižší průměrné mzdy, takže hranice pro nejvyšší sazbu je nastavena relativně vysoko nad úrovní běžných příjmů.
Daň z příjmu fyzických osob v Portugalsku je výrazně progresivní a má devět pásem, která začínají na 14,5 procentech a postupně rostou až na 48 procent pro roční příjmy nad 81 000 eur (2 miliony korun).
K této základní sazbě se navíc přidává solidární přirážka ve výši 2,5 procenta pro příjmy nad 80 000 eur a 5 procent pro příjmy nad 250 000 eur, což vytváří maximální kombinovanou sazbu blížící se 53 procentům. Nejvyšší sazba se tak týká pouze velmi malé části populace.
5. Belgie
V Belgii činí maximální možné zdanění příjmů fyzických osob 53,5 procenta. Vysoké zdanění je charakteristickým rysem belgického sociálního modelu, který financuje rozsáhlý systém sociálního zabezpečení, veřejného zdravotnictví a relativně štědrých sociálních dávek.
Podle OECD má Belgie jedno z nejvyšších celkových daňových zatížení práce v celé EU, což je dáno nejen samotnou daní z příjmu, ale také vysokými odvody na sociální pojištění.
Belgický systém daně z příjmu fyzických osob je progresivní a zahrnuje čtyři základní sazby, konkrétně 25, 40, 45 a 50 procent. Nejvyšší sazba se uplatňuje na roční příjmy nad přibližně 46 000 eur (1 150 000 korun), přičemž kromě toho mohou obce vybírat ještě vlastní místní přirážku, která obvykle činí kolem 6 až 9 procent z vypočtené daně.
Právě kombinace celostátní daně a místní přirážky zvyšuje maximální sazbu na více než 53 procent. Nejvyšší pásmo se týká podle údajů belgického ministerstva financí přibližně horní desetiny poplatníků.
4. Španělsko
Okolo 54 procent se podle Tax Foundation pohybuje nejvyšší možné zdanění příjmů ve Španělsku. Tato vysoká sazba je výsledkem kombinace státní a regionální daně, protože španělský systém je výrazně decentralizovaný a jednotlivé autonomní oblasti mají pravomoc stanovit vlastní sazby. Nejvyšší zdanění se proto liší podle regionu.
Také ve Španělsku funguje progresivní systém zdanění s několika pásmy. Státní sazby se pohybují od 9,5 do 24,5 procenta. Regiony k tomu pak přidávají dalších 9 až 25,5 procenta. Maximální možná zmíněná sazba 54 procent tak platí jen v některých regionech a podle místa se zároveň liší i hranice, od kdy lidé maximální sazbu daně platí.
Například ve Valencii maximální 54procentní sazbu platí lidé s ročními příjmy přesahujícími 300 tisíc eur (12 milionů korun), což ve Španělsku nevydělává ani procento obyvatel.
3. Rakousko
Na třetím místě v tomto srovnání je Rakousko s maximálním možným zdaněním okolo 55 procent. Podle OECD patří mezi země s relativně vysokým zdaněním práce, zejména u lidí s vysokými příjmy. Vybrané peníze přispívají na financování rozsáhlého sociálního systému.
Zajímavostí rakouského daňového systému je, že nejnižší sazba začíná na nule. Ta platí pro příjmy do 12 tisíc eur (300 tisíc korun). Poté následují sazby 20, 30, 40 až 55 procent. Nejvyšší sazba se ovšem vztahuje podobně jako ve Španělsku na ani ne procento poplatníků, kteří vydělávají ročně nad milion eur, tedy 25 milionů korun. Většina zaměstnanců se v Rakousku pohybuje v pásmu mezi 20 až 40 procenty.
2. Francie
Ve Francii činí maximální možná sazba podle Tax Foundation 55,4 procenta. Ani v případě Francie není vysoké zdanění překvapením. Země má jeden z nejnáročnějších sociálních systémů a také vysoký podíl veřejných výdajů na HDP. Přestože se zadlužení země stále zvyšuje, vyšší daňové zatížení lidí alespoň částečně toto tempo brzdí.
Stejně jako v Rakousku začíná nejnižší sazba na nule. Další sazby jsou pak 11, 30, 41 a 45 procent. U lidí, kteří vydělávají více než 250 tisíc eur ročně (více než 6 milionů korun), se k tomu navíc připočítávají solidární přirážky a po započítání povinných odvodů se maximální zdanění může u některých vysokopříjmových lidí dostat až přes 55 procent.
1. Dánsko
Nejvyšší maximální možné zdanění příjmů fyzických osob má Dánsko, kde může přesahovat až 60 procent. V tomto případě je vysoké zdanění opět příkladem severského systému, který se snaží nabízet dostupné veřejné služby.
Podle OECD patří Dánsko mezi země s nejvyšším celkovým daňovým zatížením práce, ovšem zároveň vykazuje vysokou zaměstnanost, vysoké mzdy a relativně nízkou příjmovou nerovnost, což přispívá k dlouhodobé stabilitě tohoto modelu.
Podobně jako ve Švédsku je daňový systém decentralizovaný. Obecní daň činí v průměru kolem 25 procent, k tomu se přidává státní progresivní daň, která má dvě úrovně, základní sazbu přibližně 12 procent a nejvyšší sazbu kolem 15 procent. Ta se uplatňuje na příjmy nad 640 000 dánských korun ročně (více než 2 miliony korun). Nad 60 procent může maximální sazbu vyhnat opět započtení povinných odvodů.
