V jakých zemích se nevyplatí podnikat? Daňová zátěž firem někde dosahuje až 35 procent
- Kde firmy platí nejvyšší daně?
- Z čeho se daně skládají?
- Jak dopadly evropské země v porovnání se zbytkem světa? Odpovídá náš žebříček.
Zdanění příjmu firem je stabilní příjem rozpočtů řady států. Ve kterých vyspělých zemích je ale zdanění nejvyšší? Odpovídá žebříček sestavený na základě studie Tax Foundation, která zahrnula do zdanění firem nejen přímé daně ze zisku, ale i další složky, jako jsou například různé přirážky podle regionů. Studie počítala vždy s nejvyšší možnou sazbou pro firmy, z níž ale mohou existovat v různých případech různé úlevy. Dopadly lépe evropské státy, nebo země ze zbytku světa?
10. Itálie
Itálie má jednu z nejvyšších firemních daní v Evropské unii. Podle studie Tax Foundation přesahuje 27 procent. Její konstrukce je dvousložková. Vychází ze základní celostátní sazby, ke které se připočítává ještě regionální přirážka. Výsledná výše firemní daně, která Itálii přisoudila desáté místo v žebříčku mezi zeměmi OECD, tak odpovídá průměru pro celou zemi.
Vyšší úroveň firemní daně v Itálii souvisí především s potřebou financovat rozsáhlý sociální systém, regionální samosprávu a zároveň udržet rovnováhu v zemi s vysokým veřejným dluhem. Daně od firem představují důležitý pilíř financování veřejných rozpočtů, protože podniky čelí zároveň ještě dalšímu poměrně vysokému zatížení v podobě odvodů na sociální pojištění. To se promítá do podnikatelského prostředí, kde se investoři často soustředí na sektory s vyšší přidanou hodnotou, které dokážou daňové náklady absorbovat
9. Nový Zéland
Další zemí z OECD v tomto pořadí je Nový Zéland, kde firmy platí daň z příjmu ve výši 28 procent. Sazba je dlouhodobě stejná, což odpovídá tamnímu daňovému systému, který preferuje široký daňový základ a minimální počet výjimek před komplexními pobídkami či sektorovými úlevami. Zároveň zde neexistují místní či regionální přirážky, což přispívá k předvídatelnosti celkové daňové zátěže.
Nový Zéland klade větší důraz na přímé daně než na spotřební či majetkové daně. Firemní daň tak představuje významný zdroj příjmů státního rozpočtu, který přispívá na zajištění veřejných služeb i na sociální a zdravotní systém. Díky předvídatelnému daňovému prostředí není vyšší sazba u firemní daně překážkou ani pro investory, a to zejména v technologických sektorech a službách.
8. Japonsko
Skoro 30 procent dosahuje sazba daně pro firmy v Japonsku. Ta se sice v posledních desetiletích mírně snižovala, přesto ale zůstává jednou z nejvyšších v OECD. Výše daně vzniká kombinací celostátní korporátní daně, místních přirážek a podnikové daně z obyvatelstva, které společně vytvářejí víceúrovňový systém typický pro japonské veřejné finance.
Důvody relativně vysoké úrovně firemní daně v Japonsku souvisejí s významnými fiskálními potřebami země, jejíž veřejné finance se dlouhodobě potýkají s vysokým dluhem a stárnoucí populací vyžadující značné sociální výdaje. Pro podniky znamená japonská daňová struktura poměrně vysokou zátěž, která se však vyvažuje kvalitní infrastrukturou, vysokou úrovní právní jistoty a rozsáhlými pobídkami pro výzkum, vývoj a pro technologické investice.
7. Německo
Zpátky do Evropy. V Německu se firemní daňové zatížení pohybuje těsně pod 30 procenty. Systém zdanění právnických osob je dlouhodobě založen na kombinaci federální korporátní daně, solidárního příspěvku a obecní obchodní daně, která se liší podle sídla podniku.
Relativně vysoká firemní daň odráží silný důraz Německa na financování veřejné infrastruktury, sociálního systému a také na decentralizované rozpočty obcí, které jsou významně závislé právě na obchodní dani. Pro podniky znamená německé prostředí sice vyšší daňovou zátěž, ale současně nabízí předvídatelnost, robustní právní rámec i úzké napojení na jednotný evropský trh. I tak se ale Německo potýká s růstem nákladů státu, a pokud nepřijdou úspory, strany zřejmě budou muset otevřít debatu o zvyšování některých daní.
6.–4. Mexiko
Následující tři země udržují výši firemních daní na 30 procentech. První z nich je Mexiko. Tam platí takto vysoká firemní daň dlouhodobě a neměnila se ani v poslední vlně daňových úprav v roce 2024. Konstrukce mexického systému je relativně jednoduchá, bez regionálních přirážek, což zajišťuje předvídatelnost a celostátní jednotnost.
Firemní daň zde plní významnou roli v celkovém daňovém mixu, mimo jiné také proto, že daňová správa historicky směřovala k posílení výběru od podniků, kde je daňová disciplína lépe vymahatelná než u některých jiných segmentů ekonomiky. Vyšší firemní daň se promítá do podnikatelského prostředí zejména v podobě tlaku na konkurenceschopnost, což vláda kompenzuje daňovými pobídkami pro relokaci výroby, které v posledních letech nabývají na významu díky přibližování dodavatelských řetězců severoamerickému trhu.
6.–4. Kostarika
Podobně je na tom s firemním zdaněním také Kostarika. Daňová konstrukce je poměrně přímočará, nicméně doplněná o prvky progresivity podle velikosti podniku. To znamená, že menší firmy mohou spadat do nižších sazeb, zatímco větší podniky platí plnou sazbu.
Kostarika jako nejnovější člen OECD prochází v posledních letech procesem sbližování se standardy této organizace, což zahrnuje i přehodnocování daňových pobídek a zvláštních režimů. Vyšší firemní sazba v Kostarice odráží potřebu financovat rozsáhlé veřejné služby v zemi, která se profiluje jako sociálně orientovaný stát s vysokými investicemi do vzdělávání, zdravotnictví a do ochrany životního prostředí.
6.–4. Austrálie
Stejnou, tedy 30procentní sazbu platí firmy ještě v Austrálii. V zemi platí jednotná celostátní sazba, i když pro malé a střední podniky existuje snížená sazba (obvykle 25 procent), což reflektuje snahu podpořit domácí podnikání.
Podobně jako na už zmíněném Novém Zélandu se daňový systém zaměřuje na široký daňový základ a omezený počet výjimek, doplněný o významné pobídky pro výzkum a vývoj. Vyšší firemní daň v Austrálii odráží strukturu jejího daňového mixu, který se ve značné míře opírá o přímé zdanění příjmů, a to jak korporací, tak fyzických osob. Význam firemní daně by do budoucna mohl ještě vzrůst s rozvojem těžařského a energetického sektoru.
3. Portugalsko
Nejvyšší zdanění firem v Evropské unii má Portugalsko, kterému patří mezi zeměmi OECD třetí místo. Daň má celkem tři složky. Vzniká kombinací celostátní korporátní daně (IRC) a dvou přirážek – regionální a městské, které mohou v závislosti na lokalitě zvýšit celkovou daňovou povinnost podniků. V průměru zdanění přesahuje 31 procent.
Vyšší nominální sazba v Portugalsku je úzce spojena s tím, že země po finanční krizi klade důraz na stabilizaci veřejných rozpočtů a postupné snižování dluhu. Firemní daň je tak důležitým zdrojem příjmů, i když vláda současně nabízí cílené pobídky, například v oblasti obnovitelných zdrojů energie či pro investice v méně rozvinutých regionech (zejména na Madeiře a Azorách). Tyto pobídky mají částečně vyvažovat vyšší nominální sazbu a posilovat konkurenceschopnost ekonomiky.
2. Brazílie
V Brazílii se zdanění firem podle studie Tax Foundation pohybuje okolo 34 procent. Skládá se z daně z příjmu právnických osob a sociálního příspěvku na čistý zisk. Historicky Brazílie udržovala firemní sazby na vyšších úrovních vzhledem k potřebám financování široké sítě sociálních programů a rozvinuté veřejné správy. Přestože globální trend od 80. let směřuje k postupnému snižování korporátních sazeb, Brazílie tento trend příliš nenásledovala.
Vysoká firemní daň v Brazílii odráží její fiskální architekturu, která se ve velké míře opírá o zdanění podniků jako jeden z hlavních zdrojů příjmů rozpočtu. Kromě toho firmy musejí platit také odvody za zaměstnance, které ještě více zvyšují jejich daňovou zátěž. To se promítá do podnikatelského prostředí, které je sice atraktivní velikostí trhu a přírodními zdroji, ale zároveň zatížené administrativní náročností a vyššími náklady na dodržování daňových povinností.
1. Kolumbie
Nejvyšší zdanění firem v OECD má Kolumbie, kde firmy platí až 35 procent. Firemní daň je založena na jednotné celostátní sazbě, která byla v posledních letech několikrát revidována v reakci na fiskální potřeby státu i strukturální změny v ekonomice. Daňový základ je doplněn specifickými pravidly pro sektor těžby a energetiky, který tvoří významnou složku kolumbijské ekonomiky a státních příjmů.
Vyšší nominální sazba firemní daně v Kolumbii odráží potřebu financovat široký rozsah veřejných služeb, sociálních programů a bezpečnostních výdajů v zemi s výraznými rozvojovými výzvami. Firemní daň je navíc důležitá i kvůli omezenému výběru jiných daní a poměrně vysokému podílu šedé ekonomiky.
