Co se stane v Tokiu, v Tokiu nezůstane: růst japonských sazeb pocítí celý svět

V době, kdy se investoři obávají bubliny na amerických akciích kvůli AI, se vyplatí vývoj kolem japonské centrální banky bedlivě sledovat. Otřesy často přicházejí z míst, kde to málokdo čeká. 

Japonská centrální banka (Bank of Japan) naznačila další zvýšení úrokových sazeb a znervóznila tak globální trhy. Hrozí, že japonští investoři budou stahovat peníze do výnosnějších domácích aktiv, což by vytvořilo tlak na propady cen akcií, dluhopisů i dalších finančních nástrojů po celém světě. 

Guvernér Bank of Japan Kazuo Ueda zmínil minulý týden, že centrální banka na svém příštím zasedání 19. prosince vážně uvažuje o zvýšení hlavní sazby banky o čtvrt procentního bodu na 0,75 procenta. V reakci na guvernérovo prohlášení vystoupaly výnosy japonských státních dluhopisů na nejvyšší úrovně téměř za dvě dekády. 

Obligace s dvouletou splatností, jež jsou standardně více citlivé na měnověpolitická rozhodnutí, aktuálně nesou více než jedno procento, nejvíce od roku 2007. Výnos desetileté obligace, který kromě sazeb zohledňuje i více utrácivou politiku nové vlády premiérky Sanae Takaičiové, se přiblížil ke dvěma procentům, taktéž nejvíc za posledních 18 let.

Swapový trh proto nyní přisuzuje scénáři, že se úroky vydají už tento měsíc vzhůru, zhruba 89 procent. Přitom před vystoupením Uedy udával pravděpodobnost takového kroku pouze na 58 procent.

Japonská centrální banka léta zastávala politiku nízkých úroků. Bojovala tak se slabým hospodářským růstem a velmi nízkým tempem inflace. V letech 2016–2024 byly sazby dokonce nepřetržitě v záporném teritoriu. Velmi nízké byly proto rovněž výnosy vládních a firemních dluhopisů a japonské fondy, banky či pojišťovny se musely poohlížet po příležitostech na mezinárodních trzích.

Podle dat amerického ministerstva financí je Japonsko největším zahraničním věřitelem americké vlády, když japonští investoři drží americké vládní dluhopisy v objemu 1,2 bilionu dolarů (24,9 bilionu korun). Oblíbenou investicí Japonců však byly dlouho například i cenné papíry francouzské vlády.

Carry trade

Nízké úroky mají ještě jeden důležitý důsledek. Japonský jen, který je zároveň poměrně stabilní, nekolísavá měna, hraje důležitou roli v takzvaném carry trade. Tento typ obchodů funguje tak, že si investoři půjčí peníze v určité nízko úročené měně, například právě v jenech, a nakoupí za to dluhopisy v jiné měně, jež jim nesou vyšší úrok. Rozdíl v sazbách jim vytváří zisk. 

Nyní přichází čas, kdy vyšší výnosy v Japonsku budou hladký průběh carry trade ohrožovat, protože investoři budou mít o tento typ transakcí menší zájem. Tento typ obchodů je navíc velmi citlivý nejen na výhled úroků, ale také na kolísání měn. Obzvláště rizikové jsou okamžiky, kdy dojde k prudkým změnám, jako když se minulý týden skokově zvýšilo očekávání sazeb v Japonsku. V takových případech jsou totiž obchodníci často nuceni své pozice ukončit. Aby mohli vrátit prostředky vypůjčené v jenech, musejí nejprve vyprodat aktiva v jiné měně. A pokud jsou tyto výprodeje náhlé a rozsáhlé, často mají za následek i prudký propad cen těchto instrumentů.

Protože je japonská ekonomika tak úzce propojena s celosvětovým finančním systémem, platí, že co se stane v Japonsku, jen v Japonsku nezůstane.

Kapitál se vrací domů

Japonští investoři tedy přesouvají kapitál zpět na domácí trh. Proč držet dluhopisy cizích vlád a často podstupovat měnové riziko, když domácí papíry už nabízejí celkem ucházející výnosy?

Že se dění kolem Bank of Japan propisuje do dluhopisových výnosů na celém světě, bylo jasně vidět během minulého týdne. Například výnos desetiletého amerického vládního bondu se za celý uplynulý týden zvýšil o 0,12 procentního bodu, což je nejvýraznější týdenní nárůst od začátku dubna, kdy Donald Trump vyděsil trhy svými cly.

Napětí na dluhopisových trzích částečně pomohla stabilizovat úterní aukce delších japonských vládních papírů, kde poptávka investorů výrazně překonala objem nabízených dluhopisů. Velký zájem měly tamní penzijní fondy, jež patří mezi důležité kupce dluhopisů s delší splatností. Nakupovali ale také zahraniční investoři, jelikož jim výnos přišel atraktivní. To lze číst i tak, že trh má stále důvěru ve schopnost tamní centrální banky zkrotit inflaci.

Od té doby však výnosy nadále rostou. Nelze tak vyloučit scénář, že to může dostat pod tlak rovněž dluhopisy v jiných zemích. Přichází totiž v nevhodné době: západní centrální banky již nenakupují nové vládní bondy a vlády se naopak rekordně zadlužují, takže zvyšují nabídku obligací a výsledkem je růst jejich výnosů.

Časovaná bomba

Rizika, která jsou s rozplétáním carry trade spojena, investoři mnohdy opomíjejí. Jejich dopady mohou být přesto značné a neomezují se jen na dluhopisy. Když například loni v létě zvýšila Bank of Japan sazby, prudce propadly akciové indexy:  technologický index Nasdaq ztratil během prvních tří srpnových obchodních dnů téměř osm procent, S&P 500 více než šest procent. Japonský hlavní akciový index Topix se tehdy během jediného dne propadl o 12 procent a zaznamenal tak druhý nejvýraznější jednodenní pokles v historii.

Vývoj kolem japonské centrální banky stojí za to bedlivě sledovat zvlášť v době, kdy se mluví o bublině na amerických akciích kvůli umělé inteligenci (AI). Na trzích totiž platí, že korekce většinou přicházejí z neočekávaných míst. A právě negativní dopady carry trade jsou trhem dlouhodobě podceňovány.

Burzy v posledních dvou týdnech rostou kvůli sázkám na snižování úroků v USA. S&P 500 je aktuálně na úrovni 6970 bodů, jen 0,3 procenta pod rekordní hodnotou. Paradoxně to však mohou být japonští, a nikoli američtí centrální bankéři, kteří v následujících týdnech dokážou směřování akcií ve Spojených státech i jinde ve světě zásadně ovlivnit.