Starý Most srovnali se zemí. Dnes ožívá v ulicích centra na fotografiích

Most / Piaristický kostel Sedmi radostí Panny Marie z III. náměstí, I. náměstí s budovou krajského a okresního soudu, Reprezentační dům horníků v Komenského ulici a I. náměstí s hotelem U Zlatého lva. Čtyři z mnoha architektonických skvostů královského města Mostu ožily v ulicích mezi dnešními paneláky.

Fotky slávu oživují

Centrum dostalo novou tvář a na čtyřech prodejních stáncích jsou velkoplošné fotografie starého Mostu. Nové se prolíná s minulostí. „Co zbývá, když historické budovy skončily v prachu. Alespoň fotografie, kalendáře, knihy, videa někdejší slávu oživují,“ míní František Růžek. Ve starém Mostě prožil mládí. Dnes se na místo, kde město stálo, denně vrací. Pracuje v ochrance, která střeží zaplavování lomu vodou z Ohře. Za dva roky se budou v místě královského města prohánět lodě a koupat turisté. Jezero Most bude vedle autodromu, hipodromu, golfového hřiště dalším lákadlem pro aktivní využívání volného času. „Když se náš domov řítil v prach, lidem tekly slzy. Jako puberťák jsem to prožíval i dobrodružně. Likvidace Mostu byla příležitostí pro filmaře. Když americký režisér John Guillermin natáčel Most u Remagenu, v naší ulici parkovaly tři tanky, co jezdily na II. náměstí. Plival jsem na ně z okna. Místo abych si je pořádně prohlédl a nechal se s nimi vyfotit. Později jsem si začal vše o starém Mostě archivovat. Z filmů jsem vystříhal pasáže, které se u nás točily,“ vzpomíná František Růžek.

Vše zaplavuje voda

S nostalgií se dívá, jak postupuje vodní hladina a uvědomuje si, že po zemi, která se dotýkala jeho domova, se už nikdo neprojde. Bude sedmdesát metrů hluboko. „Když zavřu oči, procházím ulice, náměstí, zdravím známé. Vzpomínka je stále silná. Zbourali moje mládí, zahrabali party, co jsme jako kluci měli. Naši milovali Sluneční lázně, kam chodili na pivo. Byly v polovině kopce, kde stojí hrad Hněvín a nabízely náramný výhled na historické město. Teď je kopec sesvahovaný. Koridor, kterým se pod hradem projíždí do Litvínova, stojí na místě proslulého pivovaru,“ dodává Růžek.
Město mělo tři náměstí, šest kostelů, na Zahražanech stával svého času klášter Magdalénitek. Mnohokrát lehlo popelem při ničivých požárech. Krvavé rány dostalo za třicetileté války. V roce 1895 se průvalem na Dole Anna u nádraží a ředitelství tehdejších dolů zřítilo do hlubin padesát domů a další čtyři desítky byly vážně poškozené. Jakoby o staré město po tisíciletí někdo usiloval. Vždycky bylo dílem lidí vzkříšené. Ortel definitivní zkázy vynesli až komunisté. Počátkem šedesátých let minulého století stranické orgány rozhodly, že se vytěží sto milionů tun uhlí pod historicky cenným Mostem.

Modelka pro umělce

Likvidace historické části královského města Mostu a přestěhování obyvatel do nového betonového města trvalo od roku 1965 do roku 1982.
Jako atraktivní i snová modelka přitahoval starý Most sochaře, malíře, fotografy, řezbáře. „Často jsem ho kreslil i skicoval,“ posteskl si akademický malíř Vladimír Hadomský. On sám si zahrál epizodní roli ve válečné sci-fi komedii Jatka č. 5, kterou ve starém Mostě točil režisér George Roy Hill. Hadomský se mu zalíbil natolik, že mu nabídl, aby se štábem odletěl do Ameriky. Neudělal to a městu na severu Čech zůstal věrný.

Na sekanou do Koruny

Přestože náměstek primátora Luboš Pitín nepochází ze starého Mostu, má negativy už neexistujícího města schované. Udělal z nich obrovské tisky. „Nové stánky na třídě Budovatelů by vypadaly jako holé stavební buňky. Namítl jsem, že by je mohly zdobit fotky starého Mostu. A druhý den tam byly,“ směje se Pitín. Shodl se totiž s místostarostkou Hanou Jeníčkovou, která nápad dostala první.
Ve stáncích bude občerstvení. A tak si lidé mohou zase zajít na I. náměstí na vyhlášený bramborák, sekanou nebo pivo. Podobně jako kdysi do automatu Koruna.