Aktualizováno: Íránský režim bojuje o přežití. Izrael je v úderech úspěšný, ale potřebuje exitovou strategii
Střety mezi Izraelem a Íránem trvají už pátým dnem a množí se tak otázky, čeho chce a je schopný židovský stát dosáhnout. Odborníci míní, že íránský jaderný program se mu sice povedlo poškodit, ne však úplně zničit. Komentátoři sice míní, že íránský režim je stále slabší, ale jeho zhroucení ještě nejspíš není na pořadu dne. Další vývoj bude silně záviset na úmyslech a odvaze amerického prezidenta Donalda Trumpa, kterému se svoji zemi do nového blízkovýchodního konfliktu dosud zjevně zatáhnout nechtělo.
V noci na úterý pokračovaly izraelské údery na vybrané íránské cíle. Armáda židovského státu uvedla, že zasáhla desítky cílů spojených s íránským jaderným a balistickým programem. Írán tvrdí, že útoky si zatím vyžádaly přinejmenším 250 obětí.
Izrael už v pondělí vyzval k evakuaci části Teheránu a tuto pobídku napsal na své sociální síti i Trump. Balistické rakety na Izrael vypálil nad ránem opět i íránský režim, měly však zřejmě nejmenší dopad od začátku nové fáze konfliktu. Celkově útoky v Izraeli zabily už 24 lidí.
Nakolik se podařilo Izraeli oslabit íránský jaderný program?
O tom, že Izrael zvažuje údery na íránské jaderné cíle, se spekulovalo delší dobu. Odborníci totiž v posledním roce hovořili o velkém pokroku v nukleárním programu země a židovský stát se patrně domníval, že má poslední příležitost zvrátit vývoj atomové bomby. Jenže experti také dopředu varovali, že to už je nejspíš nemožné, mimo jiné kvůli tomu, že některá íránská zařízení jsou dobře skrytá v podzemí.
Detailní hodnocení efektivity operace ještě nějakou dobu potrvá, podle dosavadního posouzení se ale Izraeli podařilo přinejmenším část provozů narušit výrazně. Írán měl před útoky nejspíše tři zařízení na obohacování uranu. V Natanzu, kde je instalováno na sedmnáct tisíc odstředivek, údery podle všeho způsobily škody na elektrické infrastruktuře.
Citlivé odstředivky tak nejspíš došly velké újmy. „Ztráta proudu mohla poškodit tamní centrifugy,“ podotkl šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi. V úterý agentura uvedla, že Izrael patrně zasáhl i podzemí. Místo také může být zamořené radiací i chemickým znečištěním. Druhé, malé a slabě kryté zařízení v Natanzu bylo nejspíš zničeno, jenže část vybavení z něj byla podle Reuters nedávno odstěhována do podzemního komplexu.
Třetí obohacovací místo Fordo vykutané do hory nevykazuje žádné viditelné známky narušení. Produkuje přitom drtivou většinu íránského uranu obohaceného až na šedesát procent, což je úroveň, ze které už je podle expertů snadné se dostat na tu devadesátiprocentní, tedy zbrojní. Izraelské údery poškodily některá další důležitá místa, například závod na konverzi uranu, a zemřelo při nich také nejméně čtrnáct jaderných vědců. Není ale jasné, jestli byly zničeny či nějak poškozeny zásoby obohaceného uranu. To může být pro budoucnost programu klíčové.
Je šance na brzké zhroucení íránského režimu?
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu otevřeně hovoří o tom, že aktivity židovského státu by mohly vést k pádu íránského režimu, který je nyní velmi slabý. Bezpečnostní expert Vlastislav Bříza konstatoval, že Izrael prokázal mimořádnou schopnost svých tajných služeb pronikat do bezpečnostního aparátu Teheránu. „Smrt velitele revolučních gard, náčelníka generálního štábu i velitele vzdušných sil je toho důkazem a vyvolala paniku uvnitř nejvyšších politických a náboženských kruhů,“ zdůraznil. „Nikdo není v bezpečí včetně samotného ajatolláha Chameneího,“ dodal.
Jenže to ještě neznamená, že proti režimu nyní Íránci úspěšně povstanou. Řada obyvatel teď řeší především bezpečnost vlastních rodin před útoky. Část lidí může vidět šanci na změnu, ale patrně váhá nad tím, jestli jsou izraelské útoky vhodným politickým impulzem k vyvolání bouří. Někteří komentátoři míní, že Netanjahu nemá morální kredit a jeho vláda nepředstavuje hodnoty, se kterými by se dokázali masově identifikovat nespojení Íránci.
„Íránští aktivisté, lidé, kteří celý život bojovali za svobodu a spravedlnost, především vědí, že jejich hodnota nemá mnoho společného s lidmi jako Netanjahu,“ řekl CNN Arash Azizi, v New Yorku žijící expert na Írán a autor knihy Co Íránci chtějí. Protirežimní hnutí je navíc podlomené potlačením posledních výrazných protestů v letech 2022–2023. A režim patrně ještě není tak slabý na to, aby nedokázal rozpoutat další brutální represe.
Co je vlastně konečným cílem Izraele a jakým rizikům čelí?
Izrael sám sebe vmanévroval do těžké pozice. Netanjahuova vágní slova o odstranění hrozby a změně režimu i výběr íránských cílů vzbudily podezření, že jde židovskému státu o víc než jenom o ochromení jaderného programu. A nejasně definované operace se mohou snadno zvrtnout ve vleklý konflikt a dostat se do patové situace v době, kdy se Izraeli nedaří ukončit operaci v Pásmu Gazy proti Hamásu. Riziko je zvlášť vysoké, pokud premiér špatně čte íránské nálady a příliš optimisticky očekává podporu v podobě íránského domácího odporu.
Izrael přitom může íránské nálady hodně ovlivnit. „Údery, které se omezují na vojenské a jaderné cíle, budou ranou pro prestiž režimu, zatímco ty, které způsobí širší ekonomické a civilní škody, by mohly vyvolat jiný druh lidové reakce,“ varoval podle Politica americký expert na Blízký východ Michael Singh, který za vlády George Bushe mladšího působil v Bílém domě.
Izrael se navíc nemůže spolehnout na to, že případný pád režimu povede k demokracii a pro něj přijatelnější zahraniční politice. Někteří experti míní, že by si měl vystačit s dosavadními úspěchy a nyní rychle usilovat o ukončení konfliktu spíše než vyčkávat na to, zda se v Íránu podaří probudit lidový odpor.
Jak se v současnosti k situaci staví americký prezident Donald Trump?
Řada komentátorů má za to, že rozuzlení situace je silně závislé na postoji Washingtonu. Spojené státy sice nadále vyjadřují Izraeli podporu, zdá se však, že židovský stát je dosavadní americkou reakcí spíše zklamaný. Trump se očividně nechce nechat přímo zatáhnout do blízkovýchodního konfliktu, zvlášť když se proti tomu vyjadřuje část jeho MAGA základny. A objevily se i nepotvrzené zprávy o tom, že prezident odmítl podpořit plán na zabití íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího.
Trump v tuto chvíli nejspíš doufá, že izraelské útoky přimějí Írán k uzavření dohody o jaderném programu. Izrael přitom dává najevo, že stojí o americkou účast v operaci. „Věříme, že Spojené státy a jejich prezident mají povinnost zajistit, aby se region ubíral pozitivní cestou a svět se osvobodil od íránské jaderné hrozby,“ řekl CNN bývalý izraelský ministr obrany Joav Galant.
Experti míní, že Izrael ke kompletnímu zničení jaderného programu nepřítele americkou vojenskou pomoc potřebuje. Web The Hill ale napsal, že se Trump v pondělí vyhnul otázce, co by se muselo stát, aby se USA do střetů zapojily. „Nechci o tom mluvit,“ řekl novinářům během summitu G7 v Kanadě.
V úterý v podvečer však šéf Bílého domu na sociální síti Truth Social stupňoval své pohrůžky směrem k Teheránu. Napsal mimo jiné, že USA přesně vědí, kde se Chameneí skrývá a vyzval režim k bezpodmínečné kapitulaci. Podle některých komentátorů tak vzrostla pravděpodobnost amerického zásahu.
Jak aktuální dění hodnotí arabské země?
Arabské země sledují dění bedlivě. Řada z nich se v posledních letech s Izraelem sbližovala, zatímco jejich vztahy s Íránem jsou složité, až nepřátelské. Oficiálně ale operaci židovského státu odsoudily a vyzvaly k deeskalaci napětí. Mnohé mají nejspíš strach z toho, že by mohly být do konfliktu zataženy prostřednictvím s Íránem spřízněných šíitských milic v regionu.
The Times of Israel píše, že arabské země Perského zálivu současné počínání Izraele tajně schvalují. „Státy Perského zálivu jsou uvězněny mezi mlýnskými kameny. Zatímco tiše tleskají dalšímu oslabování Íránu, čelí skutečným rizikům a musejí hrát své karty opatrně,“ řekla AFP Sanam Vakilová z programu pro Blízký východ think-tanku Chatham House.
Saúdská Arábie má v paměti dronový útok jemenských Húsíů na svá ropná zařízení v roce 2019. V roce 2022 jemenští povstalci zasáhli i Spojené arabské emiráty.
Může Teheránu pomoci Rusko?
Rusko je významným spojencem Teheránu, což se projevilo i na ukrajinském bojišti. Netvoří spolu ale žádnou oficiální vojenskou alianci, která by Íránu garantovala pomoc. Pád režimu v Sýrii na sklonku minulého roku ukázal, že Moskva nebyla schopná zajistit ani udržení svého spojence Bašára Asada u moci.
Role Kremlu tak spíše bude diplomatická a mediační, protože má s Izraelem poměrně korektní vztahy. V případě, že by se zhroutil i íránský režim, mohla by Moskva jeho představitelům nabídnout bezpečný azyl.
A co Čína, sehraje nyní aktivní roli?
Čína roky podporuje íránský režim ekonomicky tím, že umožňuje vývoz jeho ropy a Teherán je jí za to vděčný. Zatím se zdráhá přikročit k uzavření Hormuzského průlivu, kterým proudí pětina světové ropy. Ví, že by tím popudil nejenom Trumpa, ale také Peking. Čína sice odsoudila izraelské počínání, ale zatím nepřišla s žádným materiálním ani diplomatickým plánem pomoci Teheránu.
Je však možné, že se nakonec bude chtít zapojit do úsilí o deeskalaci situace, protože to bude vnímat jako příležitost k posílení svého vlivu v regionu. Zvláště pokud se Trump bude držet zpátky.
