Z Rejžkova deníčku: Bez mobilu
Z důvodů, které opravdu nehodlám zveřejňovat, jsem o víkendu ztratil mobil. Jako bych přišel o jednu končetinu. Tak si holt pořídím nový. Jen jsem litoval, že jsem si s kamarády nestačil vyměňovat aktuální dojmy z té báječné nedělní demonstrace na Letenské pláni, natož z neskutečných hrátek sociálních demokratů kolem pokusu svrhnout vládu a Zemanových dalších naschválů s ministrem kultury.
Mobil je, jak známo, dobrý sluha, ale taky zlý pán. Nejsem jistě sám, kdo je alergický na hulákající telefonisty v městské hromadné dopravě, přičemž nejhlasitější podle mých zkušeností bývají italské studentky nebo matky, které radí dětem, co si mají dát ke svačině z ledničky.
Trpívám tiše, jednou ve mně ale bouchly saze. Před Vánoci jsem cestoval autobusem na poslechovku do Liberce a sotva jsme vyrazili z Černého mostu, jakási babizna se jala obvolávat kamarádky se sdělením, že jí manžel doma smaží štědrovečerního kapra. Dal jsem jí deset minut, poté popřál, ať jí nezaskočí kost. Ale marnost nad marnost, brebentila furt. Nedbala ani na mé poslední vážné varování, tak jsem ji polil minerálkou. V šoku volala manželovi, že ji nějakej pošuk polil vodou, pak i policii.
Když jsme dorazili na konečnou, už tam čekali dva městští strážníci. Situace jim byla zjevně trapná, když jsem vysvětlil, jak bezohledná osoba rušila bezohledným halasným způsobem celou hodinu své spolucestující. Takže bacha na mě a radši v mé blízkosti nepoužívejte mobily.
