Alžír 1908: lidé žasli u záběrů války

Slavný dům po desetiletí chátrá. Kdysi byl kulturním centrem Pražského předměstí.

Vypadá trochu strašidelně. Vymlácená okna, ve kterých je místo skla igelit, padající omítka. Alžír, místo, které bývalo společenským centrem části Budějovic.
„Právě v něm se podle některých zdrojů vůbec poprvé ve městě promítal film. Roku 1908 tam zavítal pan Zöllner s promítacím přístrojem a ohromení diváci sledovali záběry z rusko-japonské války,“ říká ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniel Kovář, který o Alžíru publikoval v roce 2005 studii. Dějiny kinematografie v Budějovicích mohou být však starší. V roce 1900 do města bratři Oeserové přivezli „elektrické divadlo“.
Ale zpět k Alžíru. Původně obytnému domu Antonína Pokorného. Vystřídal několik majitelů, až v roce 1835 tam zařídil Jakub Wittner hostinec.
Oficiální název není doložený, ale už roku 1843 se objevil lidový – Alžír, Na Alžíru či V Alžíru. Termín zřejmě vznikl v souvislosti s válkou v Alžíru a útoky pirátů ve Středozemním moři v letech 1832 až 1847.
Jírovcovka, Riegrovka i Baarovka byly tenkrát na periférii. Nefungovalo, osvětlení, čtvrť proslula loupežemi a násilím. Kdo tím místem šel v noci, riskoval. Někdo se asi vyjádřil, že večer je to tam jako v Alžíru a ujalo se to. Dokonce tak, že na jednom situačním plánu je uvedené přímo Algiergasse, tedy Alžírská ulice.
Za majitele Alžíru Martina Holanského zařídila jednota Sokol Tyrš na zahradě divadelní sál, slavnostně otevřený 29. října 1895. V roce 1897 se dočkala úprav na zahradě ještě letní scéna. Na prknech hráli ochotníci i profesionální herci, hlavně Češi. Traduje se, že v Alžíru vystoupila i Ema Destinnová.
Kolem let 1907 a 1908 ubývalo hostů. Sál a přístavek pro herce přestával technicky vyhovovat. Nakonec v říjnu 1909 udělil stavební úřad města majiteli Martinu Holanskému povolení přestavět letní divadlo v Alžíru na stáje a sýpky. Objekt dostal secesní vzhled.

Rváče hlídala policie

„Rokem 1909 divadelní historie domu definitivně skončila. Někteří novináři tehdy zrušení divadla přivítali, úroveň představení podle nich klesala,“ doplnil Kovář.
K zániku ovšem přispělo samo obecenstvo. Během představení vznikaly šarvátky a mezi diváky padaly facky, které neustále řešila policie. V posledních letech museli být na každém představení přítomni dva policisté.
Úřady nechaly po roce 1948 Alžír zaniknout. Snad kvůli tomu, že neměl patřičnou úroveň. Ale možná i proto, že tam bylo na tu dobu až příliš veselo.