Boka Kotorská: Navštivte drahokam černohorského Jadranu

Monumentální jsou v Kotoru hlavně hradby, které zvládnete projít za 45 minut.

Monumentální jsou v Kotoru hlavně hradby, které zvládnete projít za 45 minut. Zdroj: Profimedia.cz

Katedrála svatého Tripuna a její věže, obnovené v 17. stol. po ničivém zemětřesení.
Cesta vedoucí na kopec nad městem, k pevnosti svatého Jana
Vzhledem ke strategické poloze města bylo často cílem nájezdníků, proto zde vznikla pevnost.
Úzké uličky vás zavedou na náměstí bizarních jmen, třeba náměstí Mouky nebo Salátu.
5 Fotogalerie
Darko Jovanetić

V jihozápadní části Černé Hory, obklopena vysokými vápencovými horami a vyplněna modří průzračných jadranských vod, se rozprostírá boka Kotorská. Starobylé město Kotor je jedním z jejích pokladů.

V jihozápadní části Černé Hory, obklopena vysokými vápencovými horami a vyplněna modří průzračných jadranských vod, se rozprostírá boka Kotorská. Starobylé město Kotor je jedním z jejích pokladů.

Jedna z nejkrásnějších zátok ve Středozemí vznikla před asi deseti tisíci lety zaplavením údolí dvou horských řek mořskou vodou. Čtyři menší zátoky připomínající jezera, ostrovy, poloostrovy, mysy, holé vrcholky hor, ale i zelené kopce a barevná středomořská flóra vytvářejí jeden celek, který činí tento kraj jednou z nejromantičtějších částí Balkánského poloostrova.

Krása boky Kotorské se odráží v řadě jejích kontrastů: zasněžené horské vrcholy se zrcadlí v klidné mořské hladině, spolu s kamennými kostely, paláci a domy, v jejichž dvorech kvetou růže, dozrávají pomeranče a citrony, zelená se rozmarýn, vavřín či oleandr, tyčí se cypřiše i palmy. Měsíční světlo dopadá přes strmé strany hor v jasných nocích na kamenné fasády, jež světélkují, jako by byly ze stříbra. Symbióza přírody s člověkem je zde všudypřítomná.

Kotorský hrad

V dolní části Kotorského zálivu se pod horami Lovćen a Orjen nachází starobylé město Kotor, od pradávna důležité hospodářské a kulturní centrum této oblasti. Na úpatí kopce svatého Ivana byl jako základ dnešního města postaven na louce nepravidelného trojúhelníkového tvaru ve středověku hrad, jehož jednotlivé dochované části dodnes spojují majestátní hradby. Kompaktnost opevnění doplňuje na severní straně přírodní bariéra v podobě říčky Škudra, na jihu a západě pak mořská voda.

Městské hradby v těžce přístupném terénu patří k divům středověkého stavebního umu. Jejich celková délka dosahuje 4,5 kilometru, šířka se pohybuje od 2 do 16 metrů, přičemž maximální výška činí 20 metrů. Zdatní turisté zvládnou výšlap na vrchol za necelých 45 minut a odměnou je jim dechberoucí výhled na záliv a jeho okolí.

Mezi náměstím Mouky a Mléka

Při samotné prohlídce centra starého města vás nejprve okouzlí všudypřítomné křivolaké uličky. Může se zdát, že vznikaly bez „ladu a skladu“, ale výstavba v Kotoru se již ve 14. století řídila přísnými urbanistickými pravidly. Ulice se zřídkakdy protínají v pravém úhlu, a tak se jejich propletená síť spíše podobá nepřehlednému labyrintu, ve kterém se snadno ztratíte. To ale není na škodu. Objevíte totiž četná malebná náměstíčka s útulnými hospůdkami a obchůdky, kde se případně doptáte na správný směr.

Uličky nesou kuriózní názvy ve stylu vyhlášeného kotorského humoru. Nejmenší ulice v Kotoru se tak například jmenuje Pusti me proć (Nech mě projít), neboť je tak úzká, že dvě osoby vedle sebe ani nemohou projít. Označení plácků a náměstíček nezůstávají pozadu: Trg od brašna (náměstí Mouky), Pjaca od mlijeka (náměstí Mléka), Pjaca od kina (náměstí Kina) nebo Trg od salate (náměstí Salátu) a mnohá další.

Skrze Hlavní (Mořskou) bránu se dostanete přímo na hlavní náměstí Trg od oružja (náměstí Zbraní) nazvané podle tehdejší benátské zbrojnice. Jeho západní stranu lemuje Knížecí palác s nejdelším renesančním balkonem na černohorském pobřeží. Na severozápadním rohu najdete budovu staré radnice postavené ve stylu místní secese počátkem 20. století. Přímo proti Hlavní bráně stojí hodinová věž z roku 1602 a před ní proslulý pranýř – kamenná pyramida, ke které byli kdysi přivazováni lapkové a kapsáři, aby byli vystaveni veřejnému opovržení a hanbě. V životě místních obyvatel hrál významnou roli i jediný zdroj pitné vody – studna Karampana, důležité místo i pro klábosení, sdělování si novinek a pikantních drbů.

Symbolem Kotoru je románská katedrála svatého Tripuna z první poloviny 13. století. Její hlavní pýchou jsou štíhlé, nestejně vysoké románské věže přestavěné v barokním slohu po ničivém zemětřesení v 17. století. Vnitřek zdobí nádherné fresky a oltář částečně zhotovený z pravého stříbra. Kdysi bohatou katedrální pokladnici vyplenili Napoleonovi vojáci během francouzské okupace, když z tamního stříbra razili mince potřebné pro financování posádky.

Město námořníků

Vzrušující výlet do kotorských dějin umožní návštěva Námořního muzea. Město mělo ve středověku silnou námořní flotilu a místní námořníci byli díky své šikovnosti, odhodlanosti a urputnosti známi po celém světě. Byli to oni, kteří do Kotoru přiváželi vymoženosti tehdejší doby a formovali tak moderní ráz jadranského přístavu.

O těžkém životě, neustálé touze po domově, o jejich roky čekajících snoubenkách a manželkách vyprávějí povídky, básně i legendy. Jedna z nejznámějších se jmenuje Tri sorele a vypráví smutný příběh tří sester, které se zamilovaly do jednoho muže. Ten si však žádnou z nich nemohl vybrat, a tak se raději rozhodl pro dlouhou plavbu, která by mu dala potřebný čas na rozmyšlenou. Léta plynula, on se však nevracel a mládí a krása sester pomalu pomíjely, až nejstarší ze sester zemřela. Zbylé dvě zazdily okno jejího pokoje, aby tak milému daly najevo, že ony dvě jsou stále naživu.

Nedlouho poté zemřela i druhá sestra a její okno bylo taktéž zazděno. Po smrti nejmladší sestry však již nebyl nikdo, kdo by to udělal. Okno tak zůstalo navždy otevřené a podle legendy ho zazdí teprve tehdy, až z Kotoru odejde poslední námořník. Palác Tri sorele se dvěma zazděnými okny stojí v kotorské vesnici Prčanj.

Kotorská pohostinnost

Jedinečná krajina a specifické obyčeje prolínající se s kulturními vlivy Východu i Západu utvářely mentalitu kotorských obyvatel. Místní jsou široko daleko známí jako pohostinní, přátelští, veselí a vtipní lidé. Volný čas, kterého mají vždy dostatek, nejraději tráví v početném kruhu známých a přátel.

Hrají karty ve stínu cypřišů a pomerančovníků, pochutnávají si na vynikajícím pršutu, sýru, nasolených rybách či chutných olivách a to vše zapíjejí vínem z tzv. demižany (místní název pro skleněnou láhev omotanou palmovým listím). Jste-li milovníky ryb, jistě vás pozvou i na svou loď. Pokud zrovna nic nechytíte, čerstvé ryby a jiné mořské potvory lze každé ráno koupit na městské tržnici. Blízko Kotoru se nachází i farma známá chovem vyhlášených jadranských ústřic, které vyžadují čistou a méně slanou mořskou vodu, kterou tu vytváří několik horských potůčků ústících do zálivu. Odedávna spolu s dary moře tvoří součást kotorského jídelníčku i pršut z Njeguši a kolašinský sýr, které se dovážejí z černohorského vnitrozemí.

Obyvatelé Kotoru se rádi baví a veselí vždy, když se k tomu naskytne nějaká příležitost. A že jich je! Slaví se den městského patrona svatého Tripuna, katolické i pravoslavné Vánoce a Velikonoce, bujaře se vítá i nový rok. Ujít byste si neměli nechat ani tradiční únorový karneval či městský festival Bokeljska noć konající se v srpnu již po více než tři sta let. Při tomto svátku vyplují ve večerních hodinách desítky krásně nazdobených rybářských lodí osvětlených lampičkami podél kotorského přístavu a soupeří o nejkrásnější výzdobu. Čilý ruch doprovází veselá hudba, všude se tančí a zpívá až do brzkých ranních hodin, víno teče proudem a vše vyvrcholí velkolepým ohňostrojem nad městem.

Češi v boce

Mnoho turistů z Česka tu nepotkáte, přesto i dnes všude v boce Kotorské uslyšíte, jak tu Čechy mají rádi a že byli vlastně prvními turistickými vlaštovkami. Černohorské pobřeží přilákalo v minulosti mnoho známých osobností – slunila se zde spisovatelka Eliška Krásnohorská, jedinečnou atmosféru nasával básník Vítězslav Hálek a pohádkovou krajinou se nechal okouzlit i malíř Jaroslav Čermák. Skladatel Antonín Šulc je dokonce autorem první černohorské hymny. Znatelnou stopu přímo v Kotoru zanechal malíř František Cígler, který je autorem ikonostasu v kostele srbské pravoslavné církve svatého Nikoly postaveném v letech 1902–1907.

Svoji pamětní desku má nedaleko Hlavního náměstí další Čech – námořní voják z česko-německé rodiny František Rasch, který byl jedním z vůdců vzpoury rakousko-uherských námořníků v boce Kotorské roku 1917. Krutá disciplína, nelidské podmínky na lodích a nedostatek potravin vyústily v povstání, které však bylo záhy potlačeno, a čtyři jeho vůdci, mezi nimi i Rasch, zde byli popraveni.

Váháte-li, kam se letos v létě vypravit, Kotor by mohl být to pravé. Alespoň pro toho, kdo se chce cítit na dovolené „jako doma“.

 


 

TIP AUTORA

Darko Jovanetić, novinář a znalec Balkánu

Patnáct kilometrů od Kotoru směrem na Herceg Novi leží starobylá námořnická vesnička Perast, jež se díky svým památkám a malebné okolní krajině dostala na Seznam světového dědictví UNESCO.

Desítky paláců někdejších bohatých námořnických rodin tvoří spolu s osmnácti kamennými kostely jedinečný barokní celek, jenž v širokém okolí nemá konkurenci.

Naproti vesničce se nacházejí dva malebné ostrůvky s kláštery svatého Jiřího a Gospe od Škrpjela, které jsou považovány za symboly celé boky Kotorské. Vzhledem k tomu, že jsou vzdáleny jen 800 metrů od místní pláže, stojí určitě za námahu doplavat k nim a následně se osvěžit u pramene se sladkou vodou.

Vesnička je vyhlášena rovněž svými skvělými restauracemi s jadranskou kuchyní, kde si při jedinečném gurmánském zážitku můžete užít romantiky a klidu – i proto patří mezi časté návštěvníky Perastu zamilované páry všech věkových kategorií.

KOTOR

Za první osadníky jsou považováni Římané, ačkoli první doložená písemná zmínka o osídlení se datuje až do 7. století. V pozdním středověku se Kotor stal významným obchodním přístavem a vyhlášeným uměleckým i kulturním centrem.

Vážení kotorští mistři jsou autory řady románských staveb po celém Balkáně. Strategická poloha města byla v minulosti důvodem častých snah cizích velmocí o jeho podmanění a získání nadvlády. V 10. století zde panovali Byzantinci, od století dvanáctého po dobu dvou set let nosil Kotor titul svobodného města v rámci středověkého Srbského státu, aby se nakonec po jeho zániku ocitl v rukou Benátčanů a Maďarů.

Neúspěšně ho několikrát obléhali i obávaní Osmané. Pod vlajkou Benátské republiky spočíval až do roku 1807, kdy byl dobyt Napoleonovým vojskem. Po Vídeňském kongresu se jej zmocnili Habsburkové, které po první světové válce vystřídalo nově vytvořené Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Poté se stal v moderní historii perlou samostatné Černé Hory.