Být v jedenadvaceti zkušená je fajn, říká basketbalistka Elhotová

Na nedávném Utkání hvězd Euroligy zářila víc než většina ostatních. Jedenadvacetiletá basketbalistka Kateřina Elhotová z USK Praha tam řádila při hře a ovládla poločasovou soutěž ve střelbě za tři body.

Na utkání hvězd jste byla nejmladší, stejně jako ve stříbrném českém týmu na loňském mistrovství světa nebo při svých začátcích v USK. Jak to vnímáte?

Neřeším to, nikdy jsem se tím nezabývala. Vždycky musí být někdo nejmladší.

Ale vy hrajete už pátý rok na vrcholové úrovni mezi dospělými, a přesto jste někdy v roli benjamínka.

Takhle se na to nekoukám. Beru tyhle věci, jak přicházejí.

Je příjemné moci se měřit v basketbalových zkušenostech s třicetiletými ženami?

Je to fajn pocit. Nejdůležitější je neusnout na vavřínech a pořád na sobě pracovat. Nikdy se nespokojit s tím, čeho jste v basketbalu dosáhl.

Jak dlouho vám na začátku sezony trvalo zvyknout si na posun čáry pro střelbu za tři body o půl metru dál od koše? Týdny? Měsíce?

Spíš měsíce než týdny, protože po mistrovství světa jsem nezačínala přípravu hned s holkami. Měla jsem natržený vaz v prstu, takže jsem napřed jenom běhala. K míči jsem se dostala později, což asi mělo vliv. První měsíc mi to létalo úplně jinam.

A teď už vám ani nepřijde, že je trojková čára daleko?

Ne. Takhle je to se vším. Když člověk něco trénuje, po určité době si zvykne.

Chybí vám něco v USK? Láká vás cizina?

Když se chcete porovnávat s evropskou špičkou, česká liga není dobrá příprava. Ocenila bych, kdyby byla kvalitnější. V tom případě bych snad ani moc neměla potřebu chodit ven. I když to, že tu máte dobré podmínky, neznamená, že nechcete zkusit něco jiného. Poznat jiné lidi, jinou kulturu, trošku se osamostatnit a nebýt pořád v jedné skupině lidí. Tohle mě na angažmá v zahraničí láká asi nejvíc.

Už máte představu, kdy a kam byste zamířila?

Tuším kdy, protože tady mám smlouvu ještě na dvě sezony. A kam, to se ukáže. Každý rok slyším, kdo by mě chtěl a podobně. Je hezké vědět, že o vás mají zájem, ale takhle dopředu můžu mluvit jenom o svém snu. Tím je jít hrát někam, kde mají skoro celý rok teplo. Itálie nebo Španělsko by byly úplně super. Ale teď je to předčasné, bude záležet na konkrétních nabídkách.

Bavila jste se o angažmá v cizině při utkání hvězd s Hanou Horákovou, která loni v jedenatřiceti letech poprvé odešla za hranice, do Fenerbahce Istanbul?

Ne. Byly jsme spolu na pokoji, ale braly jsme to odpočinkově. Užily jsme si, že nemusíme mluvit pořád anglicky. Bylo to příjemné. Řekla mi, jak se v Turecku má. Zjistila jsem o něm nové věci, docela zajímavé, pěkná konfrontace.

A jak by se vám líbilo napodobit Hanu Horákovou v zisku ocenění pro nejlepší hráčku Evropy, které má za loňský rok?

To je pro mě nepředstavitelné. Není moc hráček, které toho dokázaly tolik jako ona.