Konec roku přinesl jasnější pravidla ESG reportingu, říkají odborníci České spořitelny

Firmy si dovedou poradit skoro se vším, ale potřebují podnikat v prostředí stabilních pravidel. To se v letošním roce nepodařilo. Evropská komise totiž na jeho počátku navrhla úlevy v ESG regulacích. Zaměřila se na čtyři nejdůležitější předpisy v oblasti nefinančního reportingu. „Jedná se o směrnice CSRD, CSDDD, taxonomii a také uhlíkové clo známé pod zkratkou CBAM. V průběhu roku se řešilo, jak všechna tato pravidla zjednodušit a snížit jejich administrativní náročnost,“ říká expert na udržitelnost v České spořitelně Lukáš Jiříček.

Poté, co v letošním roce vydaly velké korporace poprvé povinně reporting podle CSRD, nastalo období přešlapování. Komise přišla nejen s odkladem rozšiřování reportingové povinnosti na další firmy, ale i se změnou kritérií, jakých společností se bude povinnost týkat. Vlastní verzi úprav pak do debaty vnesly i Rada EU a Evropský parlament. V závěru tohoto roku nejistoty dospěl trialog všech tří hlavních orgánů EU ke kompromisu. „Ten počítá s tím, že reportovat podle směrnice CSRD budou povinně firmy, které překročí práh tisíce zaměstnanců a zároveň dosáhnou minimálně 450 milionů euro čistého ročního obratu,“ uvedl Jiříček.

Závěr trialogu ještě čeká další oficiální schvalování, mimo jiné v Evropském parlamentu. Protože jde o směrnici, po přijetí na evropské úrovni musí následovat přenos do národních právních řádů. Do konce roku by ale podle Jiříčka firmy velmi pravděpodobně mohly mít jasno, zda budou povinné vydávat zprávy o udržitelnosti či nikoli.

I banky míří ke zjednodušení

Zmíněný kompromis každopádně znamená rozvolnění, protože původně měly reportovat podniky při splnění dvou ze tří podmínek, kdy počet zaměstnanců byl stanoven minimálně na 250 a čistý obrat na 50 milionů euro. Třetím možným kritériem pak byla ještě výše čistých aktiv. Problémům ale mohou čelit banky. Požadavky na jejich reportingové povinnosti zůstaly stejné, avšak rozvolnění u firem jim znesnadní přístup k datům, která by jinak firmy reportovaly povinně. I v kontextu toho nyní přemýšlejí, jak upravit své ESG dotazníky.

„V rámci skupiny Erste zvažujeme přizpůsobit ESG dotazník pro firemní a korporátní klientelu na takzvaný VSME standard, což je dobrovolný standard pro vykazování udržitelnosti malých a středních podniků,“ přiblížil expert na udržitelnost v České spořitelně Lukáš Pomahač.

Povinný reporting dle CSRD je pro banky ideálním zdrojem informací o udržitelnosti korporátních klientů, vzhledem k rozvolnění evropských pravidel však zůstane základním nástrojem pro sběr dat právě ESG dotazník. Požadované množství informací se liší podle velikosti firmy. Omnibus je však podle Pomahače impulsem pro snahu zjednodušit ESG dotazník i pro velké společnosti, kterých se povinný reporting týkat nebude.

Základní informací, která banku zajímá v environmentální oblasti, je uhlíková stopa. „Stala se více méně standardním dotazem a firemní klienti už celkem znají pojmy jako scope 1, 2, 3,“ uvedl Pomahač s odkazem na tři základní rozsahy vykazování emisí. Vedle dalších informací o stavu udržitelnosti, mezi nimiž se začíná řešit třeba i dopad na biodiverzitu, banka ocení také tranziční plán. Jde o představu firmy, jak bude v podnikání postupovat do budoucna, jak se vyrovná nejen se změnou klimatu, ale i s regulací nebo změnami v odvětví, které transformace směrem k udržitelnosti vyvolá.

Nečekat na regulaci

Kromě bank se mohou na informace o udržitelnosti stále častěji ptát i zákazníci. „Zatímco dříve odběratele zpravidla zajímalo jen to, kdy dostanou svůj výrobek a kolik to bude stát, dnes mohou chtít vědět, jaká vznikla uhlíková stopa a jestli jsou v celém dodavatelském řetězci dodržována lidská práva,“ přiblížil Jiříček.

I to je podle něj důvod, proč by firmy neměly hledět jen na to, co v reportingu nařizuje legislativa. Pokud totiž nebudou mít dobré a podložené odpovědi, mohou velmi záhy o klienty přijít. „Minimalistický přístup je, že mohou mít vlastní verzi ESG reportu připravenou pro klíčové zákazníky v šuplíku, a to na základě toho, co je zajímá. Možná o něco šikovnější pak bude, když tyto informace budou sdílet veřejně a využijí je i pro svůj marketing,“ uvedl Jiříček.

Každopádně uhlíková stopa je podle něj něco, „co už s námi zůstane“, a za nějakou dobu bude její vykazování stejně běžné, jako je dnes u finančních dat. „S každým produktem, který se vyrobí, někam převeze nebo prodá, půjde informace o tom, jaká vznikla uhlíková stopa,“ předpovídá Jiříček.

Jestliže byl letošek rokem nejistoty, co očekávají experti České spořitelny v roce příštím? Proč mohou energetické úspory přinést víc než jen nižší platby za plyn a elektřinu? Která další opatření v udržitelnosti se už dnes firmám vyplácejí? Sledujte celý rozhovor s Lukášem Jiříčkem a Lukášem Pomahačem.