Hlavním tématem soutěže na obytnou zástavbu území, které se v západním okraji dotýká štýrského biokoridoru, je „bydlení v zeleni“. Celý koncept navrhovaného projektu stojí na vytvoření jasné hierarchie veřejných a poloveřejných prostor pomocí jednoduchých objemů bytových domů. „Projekt je založen na logické návaznosti několika typů zelených prostranství, od zmiňovaného biokoridoru přes centrální park, menší poloveřejné zelené náměstí, až po dvůr - společenskou terasu sdílenou několika domácnostmi,“ popisují architekti. V projektu se snažili aplikovat též udržitelné aspekty tvorby životního prostředí.
V otázce ekonomické udržitelnosti se jedná nejen o problematiku správy a údržby ploch, ale také o přístup k využití drahé půdy a pozemků. Formovat přidanou hodnotu veřejných a poloveřejných prostor, respektive vylepšit jejich kvalitu, je možné i bez velkých investic navíc. Vhodnou kombinací objemů domů tvořících venkovní prostor lze rozrůznit plochy bez nutnosti výstavby plotů či zdí.
Budováním společenské udržitelnosti v rámci daného projektu je myšleno především tvarování prostoru tak, aby mohl být využíván širokou skupinou obyvatel. Za poslední půlstoletí jsme mohli sledovat vývoj obytné krajiny od anonymních ploch panelových sídlišť, v nichž se často ztrácelo lidské měřítko, až po soustavy minimálních pozemků za vysokou zdí doplňující pitoreskní architekturu satelitních měst. Ani jedna z těchto podob však neměla potenciál vytvořit podhoubí pro rozvoj a fungování společenských vazeb mezi obyvateli, což se nakonec ukázalo jako jedna z hlavních příčin úpadku celého území.
Ekologie a životní prostředí v místech určených pro bydlení má několik rovin a je nutné zohlednit udržitelnost jak vnitřních, tak vnějších prostor. Za zmínku stojí nejen nízkoenergetické řešení staveb produkujících nulové emise oxidu uhličitého, ale také samotné používání stavebních materiálů vyrobených z recyklovaných či obnovitelných zdrojů. Nedílnou součástí je zohlednění charakteru klimatu během všech čtyř ročních období. Vzájemným natočením domů lze dosáhnout dostatečného oslunění bez přílišného přehřívání a přirozeného proudění vzduchu namísto nuceného a energeticky náročného větrání. Podobné nároky je nutno klást i na prostory venkovní. K docílení pozitivních výsledků je nezbytná komplexnost řešení, proto je snahou vyvíjet koncepce veřejného prostoru s důrazem na hospodaření s dešťovou vodou, obnovitelnými zdroji energie či splašky.
