Když před nimi člověk řekne, že jsou jenom obyčejné roztleskávačky, okamžitě si tím zabouchne dveře. V Česku se jim sice jinak než roztleskávačky moc neříká, ale není to s nimi tak prosté.
Řeč je o sportu, který se jmenuje cheerleading. To v překladu do češtiny znamená povzbuzování a vedení. Tento sport se přitom na jihu Čech neprovozuje dlouho a slovo sport se ve spojitosti s cheerleadingem používá záměrně.
Cheerleading je nefalšovaná sportovní dřina se vším všudy. I když se tomuto odvětví věnují hlavně děvčata, klukům není do cheerleadingu vstup zakázán. Hlavními rysy povzbuzování, nejčastěji sportovních utkání, je složitá choreografie spojená se skoky či akrobacií. Důležitá je zde taneční, ale i gymnastická průprava.
Skoky a „stunty“
Cheerleading i bolí. Obyčejné pády při nácvicích jsou téměř na denním pořádku. Může se přihodit i otřes mozku či naražená žebra. Potlučená těla s modřinami a tekoucí krev z nosu se už berou jako samozřejmost.
„Zajímavostí je, že s tímto sportem začínali kluci. Jedná se v základu o fandění, které je dnes posunuté k tancování. Specifi cké jsou v cheerleadingu skoky a takzvané stunty. To je přesně to, co nás odlišuje od ostatních tanečníků,“ vysvětluje Jan Čipera, vedoucí českobudějovických cheerleaderek Art cheeky girls.
„Jeden stunt je skupinka o pěti lidech. Top se říká tomu členovi, koho ostatní vyzdvihují a vyhazují nahoru. Jednotlivé skupinky pak dělají akrobatické cviky nebo salta,“ zasvěcuje Čipera do tajů anglického názvosloví.
Tanečnice a akrobatky v jednom z Art cheeky girls mohou sportovní diváci potkat na zápasech budějovického HC Mountfi eld či fotbalového Dynama. To však není jejich kompletní náplň. Cheerleaderky jezdí i po maturitních plesech. „Co jsem koukal, tak na hokeji jsme asi jediný tým v republice, který do svého programu přidává i skoky či salta. Ale každý to ještě pořád vnímá tak, že pár holek se kroutí na hokejích s bambulemi na rukou,“ říká trenér Čipera.
K netradičnímu sportu se dostal náhodou. „Byl jsem se podívat na maturitním plesu a holky tam zrovna vystupovaly. A protože jsem jich hodně znal, říkali mně, že potřebují do týmu kluka, jestli do toho nechci jít s nimi. A já jsem šel. Dodnes jsem v týmu sám jediný kluk,“ podotýká Čipera s úsměvem.
Co by to však bylo za pořádný sport, kdybyste si nemohli poměřit síly s konkurencí? Také v cheerleadingu se pořádají soutěže a mistrovství. „Náš tým je úplně nový. Rádi bychom se letos podívali na mistrovství republiky, kde se soutěží hned v několika kategoriích,“ předesílá Čipera.
Noví členové
Tým cheerleaderek spolu s trenérem Čiperou se nebrání dalším novým tvářím. Zájemkyně i zájemci mají k Art cheeky girls dveře otevřené. Před dvěma měsíci cheerleading zlákal i sedmnáctiletou Michaelu Amblerovou, která se nyní učí základy.
„Baví mě to, tento sport je úplně jiný. Hlavně mě na cheerleadingu baví, že se jen netancuje. Děláme i akrobacii, výhozy či pyramidy, což je krásný adrenalin. Tancování mne omrzelo, ale tohle je super,“ říká cheerleaderka.
Historie cheerleadingu sahá daleko. Už v roce 1880 skupinka mužů na fotbalovém utkání organizovaně povzbuzovala svůj tým v Princetonu. Ženy se začaly připojovat až po druhé světové válce. Ze Spojených států amerických se sport začal šířit do celého světa.
První krůčky v Česku si cheerleading odbyl v devadesátých letech minulého století, a to zejména jako součást týmů amerického fotbalu. Později se organizované fandění rozšířilo i na basketbal, volejbal, hokej či fotbal.
