Lež má krátké nohy, ale i tak často láme světové rekordy. I tak by se dal parafrázovat ve sportovním světě stále rozšířený jev: doping. Zatím má vždy před pomyslnými „četníky“ těsný náskok. I když ne vždy. V síti kontrol dopingových komisařů uvízla řada velkých ryb. Namátkou atlet Johnson, lyžařka Šmigunovová, cyklisté Vinukorov, Hruška. Výčet hříšníků je pochopitelně daleko větší. V Plzeňském kraji působí v boji proti dopingu čtyři aktivní komisaři. V jejich čele stojí plzeňský lékař Petr Mikoláš, který je zároveň členem exekutivy Antidopingového výboru České republiky. Doping je tu už dlouho Povoláním gastroenterolog působí v boji s dopingem už dvacet let.
„Lidé, kteří doping podávají, jsou svým medicínským rozhledem často o krok před námi, dopingovými komisaři,“ přiznává v mírné nadsázce Petr Mikoláš. „V účincích podpůrných látek se vyznají daleko lépe než průměrný sportovní lékař, najdou všechna pro a proti a pak už se vydávají po tenké hraně,“ upřesňuje. Už ve starém Římě gladiátoři před vstupem do arény konzumovali extrakty z halucinogenních hub, později se bolesti a únavě, které sportovní výkon doprovázejí, čelilo třeba kokainem. „Doping jako určitá nedovolená pomoc zde byla z povahy lidského rodu v touze být první od nepaměti. Motivace ale mohla být u každého jiná. V dnešní době se dopovalo už na začátku dvacátého století, například strychninem koně na dostizích.¨
Ještě před válkou nebyl vrcholový sport byznysem, spíše to skutečně bylo o té touze být první. V současnosti jsou na sport pověšeny obrovské finanční sumy. Když se stanu olympijským vítězem, do smrti budu zajištěn. Jakým způsobem toho dosáhnu, je některým borcům v podstatě jedno. To je tlačí dopředu,“ vysvětluje komisař nutkání doping užívat. V Plzeňském kraji Petr Mikoláš provádí dopingové kontroly nepravidelně.
„Většinou si nás žádají sportovní svazy. V květnu a červnu jsem například prováděl kontroly jednotlivců v závěrečných kolech kolektivních sportů. Na základě požadavku Světové antidopingové federace VADA jsem na Špičáku kontroloval švýcarské cyklisty, odskočil jsem ale i na Julisku do Prahy, kde se konalo armádní mistrovství světa v moderním pětiboji,“ vypočítává Petr Mikoláš.
Nejen dává. I bere
Jako každá věc má i doping rub a líc. Na straně jedné umožní rychlejší regeneraci, rychleji odbourává únavu. Sportovec může absolvovat více tréninkových jednotek, a rychleji tak například nabrat sílu. „Doping právě umožní tuto enormní zátěž v mezičasech tréninku zvládnout. Tím se i sportovci často omlouvali, že jejich cílem nebylo něco sníst a automaticky vyhrát, ale snaha odtrénovat si. Na druhé straně jsou zde často destruktivní účinky. Vlivem rozšířeného hormonálního dopingu nevyzrávají spermie a hrozí neplodnost. Prokázaný je zde sklon k nádorovému bujení,“ upozorňuje Petr Mikoláš. Metody dopingu jsou často rafinované. „Například byla vymyšlena látka, která maskuje veškeré dostupné analytické metody. Určení sportovci si před kontrolou nagelují speciální pastou ruce. Dodrží všechny zásady odběru, že jsou od prsou po stehna viditelní. Komisař vidí, že čůrají ze své močové trubice, že nepodvádí. Následně čůrají přes údajně nervozitou se třesoucí dlaně natřené pastou. Pastu tak splachují do vzorku a to je taková látka, která umí zakrýt všem kontrolním metodám oči. My můžeme pouze doporučit kontrolovaným, aby si předem umyli ruce, nařídit nikoli,“ s povzdechem dodává komisař. Podle Petra Mikoláše by v boji proti dopingu hodně pomohla legislativa. V některých zemích je už dokonce zakotven doping jako trestný čin.
„Je to hodně o společenské atmosféře. Byla doba, kdy jsme bez jakýchkoli zábran zbožňovali vítěze. Tento trend přeci jen trošku pomíjí a je zde tendence sport čistit. Já to cítím, že je to jako o zákonu dvou rovnoběžek, které se protínají v nekonečnu a nikdy se nedotknou. A toto bude platit i ve snahách doping postihnout a doping dělat tak, aby byl nepostižen. To znamená ti lumpové a hodní policajti. Sbližujeme se a prostor pro ty prvně jmenované se hodně zužuje. Je to hodně o medicínském poznání, o schopnosti odhalit ty metody,“ přemítá lékař. Petr Mikoláš není zastáncem globalizace, přesto v ní vidí kladné stránky, a to právě v možném boji proti dopingu. Díky ní by se mohl problém paradoxně minimalizovat. „Z padesáti farmaceutických továren je jich nyní díky fúzím okolo dvaceti.
V rámci společenské atmosféry, která zde panuje, se proti dopingu bojuje na všech frontách. Zdá se, že všichni představitelé farmaceutických firem, které mají snahu obstát v morálním projevu, by byli ochotni kývnout na následující postup. Do léků, které jsou potenciálními dopingovými prostředky, by byla přidána molekula látky, která bude snadno a jednoduše detekovatelná, zjistitelná. Nebude škodit uživateli, nebude ho ovlivňovat vedlejšími účinky. Ta molekula by zasvítila jako odrazka, a tak bude pro laboratoře a pro analýzu kontroly snadné tuto látku zjistit. Když tato vůle půjde napříč všemi farmaceutickými firmami, tak vlastně nebude existovat látka, které by se mohl sportovec dotknout. Leda že by ji vyráběli pokoutně v nějakých manufakturách a jeskyních na pomezích,“ popisuje smělou vizi. Doktor Petr Mikoláš na sobě nikdy doping nevyzkoušel. Přesto jeho účinky zná. „Při jízdě na kole jedu na vidinu oroseného půllitru. Je to úžasné, je to krásné, sportovat na žízeň. Nemít potřebu porazit soupeře, ale udělat si prostor pro tyto krásné iontové nápoje,“ dodává Petr Mikoláš.
