Recyklovaný beton pomůže, lomy ale nenahradí. Česko naráží na limity norem i využití
Po varování, že Česko má stavební kámen a štěrkopísek jen na deset let, se pozornost stavařů v rámci získávání materiálů obrací také k recyklaci. Recyklovaný beton dokáže snížit spotřebu primárních surovin, uhlíkovou stopu i náklady na dopravu. Záchranu ale nelze očekávat: podle odborníků a stavebních firem pokryje jen malou část poptávky a u náročných konstrukcí zůstane přírodní kámen nenahraditelný. Vedle technologických výzev brzdí širší využití i přísná a zároveň roztříštěná pravidla a nedostatek kvalitně vytříděné suti.
„Jakmile začne stát naplňovat své plány, ať už jde o Dukovany, nebo o dálnice, stávající zásoby stavebního kamene se rychle vyčerpají a bez nových lokalit nebude z čeho stavět,“ varoval prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza, podle kterého je Česko v oblasti kameniva zatím naprosto soběstačné a nemá proto smysl ho dovážet. S tím souhlasí i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, který otevření nových ložisek považuje za „nezbytné minimum“ pro udržení tempa plánovaných infrastrukturních investic.
Vláda proto v polovině října schválila krok k posílení surovinové bezpečnosti a stanovila 47 ložisek stavebního kamene a štěrkopísku jako „ložiska strategického významu“. To má těžebním společnostem umožnit rychlejší získání povolení k dalšímu dobývání a rozšíření infrastruktury. Šlo o reakci na varování České geologické služby a Těžební unie, že 50 až 60 procent stávajících ložisek má životnost zásob maximálně deset let.
Situaci může pomoct také recyklace stavebních materiálů, která je už dnes povinná podle zákona o odpadech a vyhlášky, které vyžadují oddělené třídění a přednostní využití stavebních a demoličních odpadů.
Nestačíme bourat
Na to, zda recyklovaný beton může být reálnou alternativou k otevírání nových lomů, má předseda Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v Česku Miroslav Škopán jasný názor: „Nemůže. I při nejvyšší potenciální míře využití betonového a cihelného odpadu jako plniva do ,nového‘ betonu by se v Česku dnes nahradilo pouze deset až patnáct procent roční spotřeby přírodních kameniv,“ tvrdí s tím, že je navíc potřeba recyklovaného materiálu (nebo jakéhokoliv) ve stavebnictví výrazně vyšší a stavby se nestačí bourat.
„Nerecyklovaný původní kámen je také velice těžké nahradit. Například na železnice, tam je potřeba jedině přírodní materiál,“ dodává Škopán a shoduje se s akademickým pohledem: „Recyklované betonové kamenivo může nahradit jen část spotřeby kameniva, v současnosti asi 10 procent. Podporou rozvoje recyklační infrastruktury a lepším tříděním stavebního a demoličního odpadu by však bylo možné toto procento zvýšit,“ shrnuje Ing. Jan Pešta, vedoucí výzkumného týmu Cirkulární stavebnictví z ČVUT UCEEB.
Stavební firmy potvrzují, že recyklovaný beton je dávno používaný materiál, jen ne pro všechno. „Kvalitní kamenivo je na většinu staveb nenahraditelné. Beton z recyklátu je výborná alternativa, kvůli fyzikálním vlastnostem ho ale lze použít pouze do méně náročných konstrukcí,“ říká Michaela Wranová, ředitelka závodu Zdroje Skanska. Podle vedoucího vnějších vztahů Ondřeje Šucha ze Skansky bude u mostů nebo stabilizačních vrstev železnic tradiční kamenivo dál potřeba.
Naopak u nenosných staveb nebo podkladních betonů dává recyklát smysl a vedoucí technického vývoje Skansky Bohuslav Slánský popisuje i konkrétní praxi: u modernizace D1 využili cca 200 tisíc tun betonového a asfaltového recyklátu, na D2 obsahovala spodní vrstva zhruba 44 procent betonového recyklátu a celkem šlo o desítky tisíc tun. Průměrně tvoří recyklát deset procent objemu jejich asfaltových směsí.
Pro velké doplněk, pro malé řešení
Také STRABAG mluví o důležité, ale přídavné variantě. „Recyklovaný beton dnes představuje významné doplňkové řešení, nikoli plnohodnotnou náhradu přírodního kameniva. Některé typy, jako například drážní kamenivo, nelze recyklátem vůbec nahradit,“ říká mluvčí skupiny Edita Novotná. Rozdíl v ceně podle ní není jednoznačný a záleží na konstrukci i kvalitě recyklátu.
Podle Miroslava Škopána dosahují ceny recyklovaného betonu cca 30 až 40 procent cen kameniva v dané lokalitě s tím, že přírodní kamenivo má ale vždy výrazně vyšší kvalitu než drcený beton. „Drcené směsi cihel a betonu, případně cihelný recyklát, jsou výrazně levnější,“ dodává Škopán a zdůrazňuje, že ceny se mezi jednotlivými lokalitami velmi liší.
„Z ekonomického pohledu může být cena recyklovaného kameniva nižší než u přírodního, ale rozdíl může být smazán například vyšší dopravní vzdáleností nebo náklady na zkoušky a technické posouzení,“ dodává Jan Pešta s tím, že významným benefitem recyklátu jsou jednoznačně environmentální parametry.
Těch si cení i menší firmy, například Martin Pribila, majitel společnosti TalpaHouse, se kterou se zaměřuje na stavbu soběstačných domů se zelenou střechou. Podle Pribily navíc funguje recyklát i v náročnějších strukturách: „My používáme materiál, který je z 55 procent recyklát. Zároveň máme ten recyklovaný materiál na všech konstrukcích, dokonce i ve stropě, který unese až 15 tun na metr čtvereční.“ Pribila tvrdí, že z recyklátu dokáže postavit i 20 podlaží. Firma má první český rodinný dům z recyklovaného betonu v Teplicích a další projekty ve Zlínském kraji.
Normy brzdí využití
Nad tím vším visí limity norem a roztříštěné postupy. „Podle evropské normy pro státy EU ČSN EN 206+A2, která je určená pro výrobu betonu, je použití recyklátů do betonu hodně omezené. Maximálně 50 procent plniva lze použít do nenosných betonů. Ty, co jsou nosné, jsou omezené asi na 10 procent,“ říká Miroslav Škopán a varuje, že bez důsledných zkoušek vznikají průšvihy typu „vlnité dálnice“.
Pribila považuje normy za těžko srozumitelné: „Setkal jsem se se zněním, že od 20 do 40 procent náhrady kameniva můžu použít, ale nikde se nepíše, že bych nemohl použít víc,“ říká Pribila, podle kterého je největší překážkou využití recyklátů právě pochopení norem, čímž se „zabíjí spousta inovací“.
Ing. Jan Pešta připomíná, že v Česku chybí národní norma, která by jasně nastavila podmínky použití recyklovaného kameniva podle normy 206. Výrobci tak často volí individuální řešení, obvykle formou stavebně-technického osvědčení. Největší překážkou je dnes podle něj „omezená dostupnost“ skutečně betonového recyklátu – směsné či cihelné kamenivo norma neumožňuje využít bez dalších kroků.
Legislativní i technologické bariéry popisuje i Edita Novotná: „Legislativa je velmi striktní a technologicky má recyklovaný materiál odlišné vlastnosti oproti přírodnímu kamenivu. Další výzvou je samotné zpracování materiálu, protože recyklační centra se často setkávají s odporem veřejnosti,“ popisuje. Skanska zase upozorňuje na konzervatismus investorů: „Největší potenciál vidíme u malých i velkých investorů, ti ale často trvají na tradičním betonu i u vyloženě nenáročných staveb,“ říká Ondřej Šuch.
Právě soukromé projekty mají přitom podle Miroslava Škopány největší šanci na úspěch: „Pokud si takovou stavbu z recyklovaných materiálů někdo platí z vlastní kapsy a nečerpají se na to veřejné prostředky, tak pak to nikoho moc nezajímá, ale jakmile se čerpají veřejné prostředky, zákon je hrozně přísný.“
Bez nových lomů se neobejdeme
Co tedy změnit? Klíčem jsou podle Jana Pešty předdemoliční audity, rozvoj recyklační infrastruktury a selektivní demolice, které zvýší kvalitu a trasovatelnost materiálu, a dále jsou potřeba jasná národní technická pravidla navázaná na ČSN EN 206+A2, aby se odbourala nejistota kolem podnikových norem a stavebně-technických osvědčení. Dalším krokem je podle stavebních firem chytré veřejné zadávání, které odliší místa, kde je nutné trvat na primárním kamenivu jako třeba u mostů a železnic a kde je povinné vyhodnotit variantu s recyklátem.
V každém případě platí, že obě cesty musejí běžet paralelně. „Dostali jsme se k nějakým 18 procentům recyklátu na trhu, který nahrazuje přírodní materiál. Myslím, že dokážeme dojít k 25 procentům, ale to je maximum, pak budou potřeba doly,“ odhaduje Miroslav Škopán.
VIDEO: Bydlet a neplatit složenky? Umožní to soběstačný dům. Jen je třeba víc plánovat spotřebu, tvrdí jeho majitel a zakladatel platformy Český soběstačný dům Pavel Podruh ve FLOW.
