Dražební poradna
#####
Slyšel jsem, že je možné pomocí předražku zakoupit již vydraženou nemovitost. Nikde jsem však nenašel, co to vlastně předražek je a jak mám postupovat.
Pojmy předražek a předražitel zavedl císařský exekuční řád (Exekuční řád 79/1896 ze dne 27. května 1896), který platil u nás až do roku 1951. Průběh dražby vedl soudce, který byl oprávněn „učiniti všechna opatření, jichž třeba, aby pokoj a pořádek byl zachován, jakož i aby byly zamezeny nedovolené úmluvy, zastrašování a jinaká kažení nabídek, a je způsobem donucovacím, třeba-li toho, také s podporou orgánů bezpečnostních vykonati“. Jak je vidět, už tehdy se pletichařilo. Dražba se zahajovala vyvoláním, kde byly k žádosti o dražbě přečteny i dražební podmínky. Dražilo se, dokud účastníci dražby činili vyšší podání, kde na žádost dražitelů mohl soudce poskytnout krátkou lhůtu na rozmyšlenou. Dražba byla ukončena, pokud přes dvojí výzvu učiněnou v pěti minutách po vyzvání druhém nebylo již učiněno podání vyšší, kde na tuto skutečnost byl povinen soudce přítomné upozornit (viz § 181).
Po uplynutí pěti minut soudce ještě jednou zopakoval poslední podání a udělil příklep. Po ukončení dražby soudce poučil účastníky dražby a ostatní přítomné osoby o důvodech, při kterých lze podat odpor proti udělenému příklepu, a otázal se přítomných, zdali někdo odpor vznáší. Odpor proti příklepu bylo možné podat pouze do ukončení dražby (dražebního stání), kde se již po vyhotovení protokolu o provedené dražbě k odporu nepřihlíželo (viz § 182). Příklep byl udělen dražiteli, který podal nejvyšší platnou nabídku, což bylo provedeno formou vyhlášení usnesení soudu (§ 183). Toto usnesení muselo být doručeno dlužníkovi, navrhovateli dražby – dražebnímu (vymáhajícímu) věřiteli a vydražiteli do osmi dnů po provedené dražbě (dražebním stání).
V tomto usnesení (protokolu o provedené dražbě) musela být kromě specifikace předmětu dražby a ceny dosažené vydražením uvedena lhůta pro podání „předražkův“ a nejmenší obnos „dopuštěného předražku“. Jinými slovy exekuční řád umožňoval, aby i po skončení dražby mohl kdokoli podat „vyšší podání“ – tj. předražek, jehož minimální výše a lhůta pro jeho podání na soud byly stanoveny usnesením soudu. V případě, že se tak stalo, potom „může dražba předražkem učiněna býti neúčinnou“. Soud informoval vydražitele o každém podaném předražku, který byl podán ve lhůtě 14 dnů po prohlášení příklepu, a když ve lhůtě tří dnů po oznámení o podaném předražku zvýšil vydražitel svoji původní nabídku na úroveň nejvyššího podaného předražku, bylo podání tohoto předražku zamítnuto. Předražek musel být složen u soudu nebo do notářské úschovy.
Po vypršení lhůty dle § 198 soud usnesením určil, zda se podané předražky přijímají, kde vydražitelem se stal ten z předražitelů, který podal nejvyšší předražek. V případě jejich rovnosti rozhodovalo tzv. „předstižení“ (§ 198). Předražitel, jehož předražek byl přijat, se pokládal ode dne příklepu za vydražitele a musel splnit všechny závazky vydražitele. Od udělení příklepu měl také nárok na všechny užitky, které ode dne příklepu náležely vydražiteli podle zákona nebo podle podmínek dražebních. Soud vrátil složené dražební jistoty a předražky neprodleně, a to spolu s příslušenstvím (úroky aj.). Platná legislativa upravující dražby nezná pojem předražek či předražitel.
Domnívám se však, že institut předražku je velmi zajímavým nástrojem pro zvýšení efektivnosti prodeje dražbou, zvláště v situaci, že existuje centrální evidence prováděných dražeb (aspoň dle zák. č. 26/2000 Sb. – viz www.centralniadresa.cz, škoda že tomu tak není i pro dražby prováděné soudy či exekutory). Osobně se mi stalo, že i po dražbě nemovitosti přišli vážní zájemci „s křížkem po funuse“. Kdyby platil výše uvedený císařský patent, mohli by se možná stát úspěšnými předražiteli nemovitosti. Institut předražku by byl i účinným nástrojem na potírání pletich, protože přítomní účastníci na dražbě by se nemohli domluvit s předražitelem, který na dražbě nemusí být přítomen.
