Chci, aby lidé u mých fotek přemýšleli

Lidé a jejich příběhy. Paní Br Ejle s paní Hod Inkou, ženy, jejichž jméno a doplňky mluví jasně. Děj zachycený ve zlomku vteřiny a zinscenovaný jen náhodou. Takové fotografie vystavuje v galerii G2 v Plané nad Lužnicí Stanislav Klváček.

Výpověď jeho jedenácti snímků, s názvem Co se děje na parketě, má každý návštěvník rozluštit sám.
„Všechny fotografie vznikly na stejné akci, na jedné vernisáži. Místo ale není důležité. Nebyl to žádný záměr,“ vysvětluje Klváček původ fotografií, které budou k vidění do 14. července.
Černobílé snímky pořídil autor z balkonu, zachycují ruch na parketě pod ním. Všímal si přitom detailů, pohybů i gest lidí na vernisáži. Fotograf si pohrává s fragmenty, jejichž výpovědi nejsou rozhodně prvoplánové a záměrně ani ucelené.

„Snažil jsem se o to, aby člověk, který se na fotografii dívá, o ní musel trochu přemýšlet,“ říká autor. Každý snímek může mít podle něj vlastní příběh.

Na výstavě jsou navíc fotografie seřazené podle čísel, a vytvářejí tak seriál. Zhlédnout ho může každý po svém. Jako návod slouží i popisky pod snímky.

Jejich autorkou je táborská galeristka a dcera fotografa Petra Klváčková. Kdo by ale čekal úvod, zápletku a vysvětlení, tak jak to v klasickém výpravném ději bývá, bude překvapený.
„Jde o improvizaci. Psala jsem to, co jsem z fotek cítila, když jsem je viděla seřazené před sebou. Ráda si hraju se slovy,“ vysvětluje Petra Klváčková. Z popisků je to jasné. Klváčková vymyslela například paní Br Ejli nebo paní Hod Inku.

Na závěr obrazové cesty zazní i pár dotazů, pátrat po odpovědích mají návštěvníci sami. „Chtěl jsem, aby lidé na fotografiích byli v nějaké akci, aby se na nich alespoň trochu něco dělo, podle toho jsem snímky pro výstavu také vybíral,“ uzavírá autor výstavy Stanislav Klváček.