Minimalistické psychologické drama sleduje cestu stárnoucí herečky, která opět opouští protialkoholní léčebnu s vyhlídkou na uspořádanější život. Je vyprávěno s citlivým odstupem, bez hudby i bez mnoha slov, se zájmem o výstižné detaily a s důrazem na herecké projevy. Ty jsou výborné ve všech rolích, především pak v těch nejdůležitějších. V postavě odcizeného syna vystihl Milan Ondrík směs ztracenosti, strachu, nenávisti a vzdoru.
Tichému příběhu nepřehlédnutelně dominuje Emília Vášáryová, která v titulní roli čelí množství nelítostných záběrů zblízka. Její portrét stárnoucí, marnivé a opuštěné ženy svou hloubkou a přesvědčivostí podrží komorní dílo i v době, kdy režisér méně obratně předkládá své metafory o vzájemných citech mezi matkou a synem v závěrečné scéně v bazénu.
Nebo když do jinak střídmého, trpělivého, dusného dramatu náhle vrazí absurdní scénka z domova důchodců či Gottův hit C’est la vie souznící s Eviným momentálním životním postojem. Nicméně i tyto okamžiky nastavují další zrcadla titulní hrdince, ne náhodou bývalé herečce. Ta se sama do reálného zrcadla často dívá a upravuje si tam svou denní masku. Jejím úkolem je přitom prozřít a přijmout sebe sama bez šminek a lichotek.
Takto přímý film nechlácholí milosrdnými lžemi ani diváky. Končí otevřeně, všímá si vztahových i ekonomických problémů, varuje, že začínat znovu se nedá donekonečna i jak ničivě sžírá neochota odpustit. Eva Nová poctivě splňuje parametry slušného festivalového filmu, což dokazuje i cena kritiků ze sledovaného festivalu v Torontu.
Eva Nová
(drama, Slovensko/Česká republika, 106 minut)
Režie: Marko Škop
Hrají: Emília Vášáryová, Milan Ondrík, Gabriela Dolná
Hodnocení: 70 %
