Jak vznikly české vesnice v Banátu?
Pro Čecha je to zvláštní pocit. Stovky kilometrů jede cizí krajinou a najednou se ocitnete v místě, kde lidé mluví česky. Šest vesnic v rumunském Banátu. Z jedné z nich, z Gerníku, pochází kaplan hranické farnosti Josef Altman.
„V roce 1781 připadla oblast Banátu Rakousku. Tehdejší guvernér začal území bohatých rovin osidlovat Němci. Lesy v horách si tehdy pronajal k těžbě dřeva místní boháč, a protože se Němcům do divokých hor nechtělo, vyslal do Čech náboráře, aby našli pracanty. Nabízeli slušné výdělky a polnosti. A tak roku 1823 odcestovali do Země zaslíbené první Češi,“ popsal kněz.
Do Banátu cestovali ve skupinách s povozy a pěšky přes dva měsíce. Putovali ve víře v lepší budoucnost, ale skutečnost byla jiná, než slibovali náboráři. Osadníci si museli pole vydobýt z neprostupného lesa, aby získali půdu nevalné kvality. Pak přišla skvělá nabídka pro Čechy, tentokrát od kolonizačních úřadů. Deset let nebudou platit žádné daně, zdarma dostanou dříví na stavby domů, obilí k setí a půdu k hospodaření. Na tuto nabídku zareagovalo víc lidí, než úřady očekávaly, a osidlování pokračovalo do roku 1830. Lidé přijížděli po prašných cestách i lodí po Dunaji. V kraji tehdy vzniklo dvanáct českých osad. Úřady ale sliby nesplnily. Sruby byly špatné a bylo jich málo, vázlo zásobování, nebyl dostatek pitné vody a polnosti byly ukryté v neprostupných lesích.
Další Češi, zhruba padesát rodin, pak přišli do Banátu v roce 1863. Osidlování pokračovalo až do počátku dvacátého století, kdy skupiny Čechů přicházely do Rumunska na vlastní pěst.
