Trump uvalil nejvyšší cla od krize 30. let. Trestá obchodní přebytky tam, kde si to může dovolit
Cla, která jednotlivým zemím rozdal Donald Trump, jsou největšími překážkami ve volném obchodě za bezmála sto let. Přestože může americký prezident svými neustále měněnými rozhodnutími působit chaoticky, jeho cla mají jasnou logiku. Jsou to tresty za přebytky ve vzájemném obchodě s Amerikou. Trump rozdělením sazeb jednotlivým zemím potvrdil to, co tvrdí od osmdesátých let. A zjevně je o tom hluboce přesvědčen. Toho, kdo prodá v Americe víc, než si od ní koupí, považuje za zemi, která Spojené státy využívá. Nebo – jak často říká – přímo „drancuje“.
Právě na tyto země bylo uvaleno nejvyšší clo. Tedy pokud nesplňují jednu ze dvou podmínek. První je, že jsou na nich Spojené státy příliš závislé. A případné odvetné clo, nebo přímo omezení vývozu by vážně ohrožovalo samotnou Ameriku. To je případ Číny, na kterou nejdřív Trump uvalil velmi vysoká cla 149 procent, aby z nich velmi rychle vycouval, když zjistil, že Washington je na Pekingu závislý víc. A to nejen v případě vzácných zemin, potřebných pro výrobu moderních technologií, kde má Čína téměř monopol. Bez čínských komponent také nejsou schopny fungovat klíčové americké firmy v čele s Applem.
Takže Peking, který má v obchodu s Amerikou vůbec největší přebytek, se těší velmi speciálnímu zacházení. Za loňský rok přitom americký deficit dosáhl 295 miliard dolarů. A za prvních pět měsíců letošního roku 101 miliard dolarů.
Kdo je dost velký na nákupy
Druhou výjimkou, kdy i partner s vysokým přebytkem vyfasoval na současné poměry průměrné clo, jsou ti, kdo mají dost velký trh na to, aby Americe mohli slíbit, že si od ní koupí dost jejího zboží. A jejich firmy tam investují dost peněz. To je případ Evropské unie, která dostala clo 15 procent, přestože na americké zboží slíbila nulovou sazbu. Loňský přebytek v obchodu s Amerikou přitom měla s 235 miliardami dolarů druhý nejvyšší po Číně. Letos je za prvních pět měsíců se 137 miliardami dolarů dokonce o třetinu vyšší než ten čínský. I kvůli tomu, že se Američané v očekávaní cel evropským zbožím zjevně předzásobili. Dovozy v první třetině roku byly rekordní. Ve druhé už výrazně slabší.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ale především Trumpovi slíbila, že země unie nakoupí v příštích letech americké suroviny za 750 miliard dolarů a masivně nakoupí také americké zbraně. K tomu dodala i slib, že evropské firmy ve Spojených státech investují 600 miliard dolarů.
Jsou to velikášské papírové sliby, které jsou velmi těžko splnitelné. Trh se 450 miliony zákazníky, kam chce Trump uvolněním bariér protlačit americké zemědělce a potravináře, je ale dost velký a atraktivní na to, aby se aspoň nějak dalo hrát. Pro Evropu je ta dohoda velmi nerovná a nevýhodná. Cla jsou šestkrát vyšší, než byla před Trumpem. Při logice trestů za obchodní přebytky se ale s tím obřím evropským přebytkem asi moc víc uhrát nedalo.
Švýcarsko jako odstrašující případ
V pátek se totiž ukázalo, že tresty za přebytky můžou být ještě výrazně horší. Přesvědčilo se o tom Švýcarsko, které nedokázalo odvrátit sazbu 39 procent. Tak vysoké clo nemá žádná z levných rozvíjejících se zemí, která může ohrožovat Ameriku levnou prací. Švýcarsko je bohaté, drahé, neutrální. Se Spojenými státy mělo vždy dobré vztahy. Nakupuje americké zbraně. Podle Economiesuisse je šestým největším zahraničním investorem ve Spojených státech. Jeho firmy Nestlé, Roche nebo Novartis dávají v Americe práci 400 tisícům lidí. Prezidentka Karin Keller-Sutterová s Trumpem jednala a jasně řekla, proč se dohodnout nešlo. Obchodní přebytek. Loni byl 38 miliard dolarů. Stejně vysoký jako u násobně větší Itálie.
Za prvních pět měsíců letošního roku ale dosáhl už 47 miliard dolarů. Je vyšší než u Německa, které do Ameriky za stejnou dobu vyvezlo zboží v hodně o 34 miliard dolarů vyšší, než odtud dovezlo. Švýcarský přebytek je skoro na polovině čínských 101 miliard dolarů. V éře předzásobení v obavách z blížících se cel Američané zjevně více než jiné zboží nakupovali právě to švýcarské. Vysvětlení může být to, že téměř polovina švýcarských vývozů do Spojených států je farmacie. Tu Trump z cel zatím vynechává, ale neustále jimi hrozí.
Právě farmacie je spolu s biotechnologiemi a luxusním zbožím posledními obory, kde Evropa zůstává světovým lídrem. A u léků jsou to především Dánové a Švýcaři. Malá alpská země s osmi miliony obyvatel se i přes svoje bohatství přirozeně nemůže věrohodně zavázat k masivním nákupům amerických surovin, zboží a zbraní jako Evropská unie. Přinejlepším mu může slíbit další švýcarské investice v Americe.
Švýcarsku ještě naopak přitížilo, že má měnu s globálním vlivem. Donald Trump velmi pečlivě sleduje i to, co jednotlivé země s měnami dělají. Především to, jestli je proti dolaru neoslabují. V červnu zařadilo americké ministerstvo financí Švýcarsko na seznam zemí, které pečlivě monitoruje kvůli podezření z „neférových ekonomických a měnových zásahů“. Trump už během svého prvního mandátu Švýcary obvinil z umělého oslabování franku. Teď ale frank od jeho nástupu do Bílého domu a začátku obchodní války rekordně sílí. V pátek stál 1,23 dolaru. Při Trumpově lednové inauguraci jen 1,10 dolaru.
Donald Trump aktuální vlnou cel potvrdil, že zrovna u mezinárodního obchodu je velmi konzistentní. Zlo vidí v obchodních deficitech, které chce zlikvidovat jakkoliv vysokou sazbou. Pokud si to proti postižené zemi může dovolit. A nemůže ji naopak clem přitlačit, aby nakoupila víc amerického zboží.
